V tom domě bydlela malířka Dorotka.

Uměla namalovat skoro všechno. Když namalovala jablko, člověk dostal chuť se do něj zakousnout. Když namalovala kočku, plátno začalo vypadat uraženě. A když namalovala moře, bylo z obrazu slyšet tak tiché šplouchání, že se rybářům stýskalo po lodích, i když stáli teprve v předsíni.

Dorotka měla štětce všech velikostí, palety všech tvarů a barvy v malých skleničkách, které stály na policích jako vojáčci z duhy. Byla tam červeň od červánků, žluť z pampelišek, modř z hluboké oblohy, zelená z listů, které se ještě nenaučily podzim, a bílá tak jemná, že s ní Dorotka malovala sníh na obrazech, kde se nikomu nechtělo mrznout.

Jen jedna sklenička stála stranou.

Byla malá, kulatá a na jejím víčku nebyl žádný nápis. Barva uvnitř se nedala dobře pojmenovat. Chvíli vypadala jako stříbrná, chvíli jako fialová, někdy jako šedá po dešti a někdy jako průsvitná tma, ve které se teprve rodí hvězdy.

Dorotka ji našla kdysi v zásuvce po své tetě Amálii, která také malovala, ale o něco méně spořádaně. V zásuvce ležel kromě barvy i lístek:

Tuhle barvu používej opatrně.
Neumí lhát.

Dorotka se tomu tehdy zasmála.

„Barvy přece nelžou,“ řekla.

Jenže od té doby skleničku raději neotevřela.

Až jednoho dne přišel do jejího domu starosta Malovánek. Měl na sobě svůj nejlepší kabát, výraz důležitého muže a za sebou dva pomocníky, kteří nesli prázdný rám tak veliký, že se s ním třikrát zasekli ve dveřích.

„Dorotko,“ řekl starosta, „město potřebuje nový obraz do radnice.“

„A co na něm má být?“ zeptala se Dorotka.

Starosta se narovnal. „Naše městečko. Ale krásnější.“

Dorotka se podívala z okna. Malovánky byly krásné, ale ne dokonale. Na náměstí chyběla jedna dlaždice, kašna kapala trochu nakřivo, na rohu u pekaře se odlupovala omítka a kominíkův pes každé ráno sedával u kostela tak důležitě, že si ho turisté pletli s památníkem.

„Krásnější jak?“ zeptala se.

Starosta mávl rukou. „Tak, aby to dobře vypadalo. Dlažbu udělej rovnou, kašnu větší, domy vyšší, stromy zelenější, lidi spokojenější a toho psa vynech. Nikdo nemusí vědět, že nám na náměstí pořád sedí pes.“

Dorotka mlčela.

Neměla ráda, když se z obrazu vyhazovaly věci jen proto, že nebyly dost slavnostní.

Ale zakázka byla zakázka a město obraz opravdu potřebovalo. A tak si připravila plátno, rozmíchala barvy a začala malovat.

Nejdřív jí to šlo snadno. Modrá střecha radnice, červené tašky domů, zelené lípy kolem kašny, zlaté světlo odpoledne. Jenže čím déle malovala, tím zvláštnější pocit měla. Obraz byl hezký. Možná až moc hezký. Náměstí na něm vypadalo tak čistě a rovně, že nepřipomínalo místo, kde lidé bydlí, hádají se, smějí, nakupují chleba a ztrácejí rukavice. Vypadalo jako náměstí, které se bojí umazat.

Dorotka odložila štětec.

„Něco tomu chybí,“ zašeptala.

Z police se ozvalo slabé cinknutí.

Dorotka se otočila.

Malá bezejmenná sklenička se lehce zachvěla. Jako by slyšela, že se o ní mluví, i když se o ní nemluvilo vůbec.

Dorotka ji vzala do ruky.

„Ty neumíš lhát,“ řekla tiše. „A já si nejsem jistá, jestli se to starostovi bude líbit.“

Víčko povolilo samo.

Z barvy uvnitř vystoupila vůně deště na kameni, starých dopisů a něčeho, co Dorotka neuměla pojmenovat, ale srdce to poznalo dřív než hlava.

Namočila štětec.

Jen malinko.

Pak se dotkla obrazu.

A tehdy se stalo něco zvláštního.

Tam, kde štětec přejel přes dokonale rovnou dlažbu, se objevila chybějící dlaždice. Ne ošklivě. Jen pravdivě. U kašny se ukázala tenká prasklina, z níž kapala voda do malé loužičky, ve které se odráželo nebe. Na rohu pekařství se omítka zase začala trochu loupat, ale pod ní vykoukl starý malovaný nápis z dob, kdy tam ještě bývala knihárna. A u kostela se objevil kominíkův pes, sedící vzpřímeně jako strážce všech ranních chlebů.

Dorotka polekaně ucukla.

Obraz byl najednou méně dokonalý.

A mnohem krásnější.

Druhý den přišel starosta na kontrolu.

Dlouho stál před plátnem a mlčel.

„Dorotko,“ řekl nakonec, „ta dlažba je křivá.“

„Ano.“

„Kašna kape.“

„To dělá i ve skutečnosti.“

„Omítka se loupe.“

„Už tři roky.“

Starosta přimhouřil oči. „A ten pes tam neměl být.“

Pes na obraze se tvářil tak důležitě, až bylo jasné, že s odstraněním nesouhlasí.

„Lidé ho znají,“ řekla Dorotka. „Patří tam.“

Starosta se nadechl, aby pronesl něco velmi úředního, ale vtom do dílny nakoukla pekařka Berta. Přišla si pro obraz svého zesnulého kocoura, který Dorotka opravovala, protože mu na původním portrétu někdo domaloval knír.

Berta uviděla obraz města a ztichla.

„To je naše náměstí,“ řekla.

„Samozřejmě,“ pravil starosta. „Jen ještě není hotové.“

„Ale je,“ řekla pekařka. „Takhle vypadá ráno, když nesu první housky. Tady u kašny vždycky stojí paní Ludmila s košíkem. A tady pod tou oloupanou omítkou… tam bývala knihárna mého dědečka.“

Přistoupila blíž a oči se jí zaleskly.

„Já už na ten nápis skoro zapomněla.“

Za chvíli přišel kominík, protože hledal psa. Pak švec, protože ho přilákal rozruch. Potom učitelka, dvě děti, pošťák a nakonec skoro půl městečka. Všichni stáli před obrazem a nacházeli v něm něco svého.

„Tady jsem si rozbil koleno,“ řekl malý Matěj pyšně u rohu kašny.

„Tady jsem poprvé prodávala koláče,“ řekla pekařka.

„Tady jsem požádal ženu o ruku,“ zamumlal švec a najednou se tvářil, že se mu do oka dostal prach.

Starosta se díval na obraz a postupně mu docházelo, že lidé nemilují město proto, že je dokonalé. Milují ho proto, že je jejich. Se všemi křivými dlaždicemi, prasklinami, kapající kašnou a psem, který si sám udělil čestnou funkci.

„Dobrá,“ řekl nakonec. „Možná ten pes zůstane.“

Pes na obraze vypadal, jako by to považoval za samozřejmé.

Obraz pověsili na radnici v neděli po poledni. Přišli se na něj podívat všichni. Někteří se smáli, jiní dojatě mlčeli a starosta, který se tvářil velmi důstojně, tajně požádal Dorotku, jestli by na obraz nemohla domalovat ještě jeho starou lavičku pod lípou.

„Ale jen trochu hezčí,“ dodal rychle.

Dorotka se usmála. „Uvidíme, co dovolí pravda.“

Od té doby se o malířce Dorotce začalo říkat, že umí malovat věci tak, jak opravdu jsou. Ne ošklivě. Ne krutě. Jen tak, aby se v nich člověk poznal.

Lidé k ní začali nosit zvláštní přání. Chtěli portréty, na kterých nebudou mladší, ale opravdovější. Domy, na kterých budou vidět nejen nová okna, ale i staré stopy po dětech, které kdysi měřily svou výšku na futrech. Zahrady, kde nebudou jen květy, ale i prázdná lavička po někom, kdo na ní sedával.

Dorotka malovala a malovala.

A malá bezejmenná barva pomalu ubývala.

Jednoho večera zůstala ve skleničce poslední kapka.

Dorotka ji držela proti světlu a přemýšlela, na co ji použít. Mohla by namalovat královnu tak, aby konečně pochopila vlastní smutek. Nebo starý most tak, aby lidé viděli, že se už dlouho drží jen z lásky k cestám. Nebo sebe.

Ta myšlenka ji překvapila.

Nikdy se pořádně nenamalovala. Vždycky bylo snazší dívat se na domy, psy, jablka, kašny a cizí tváře než na sebe.

Postavila před stojan malé plátno. Posadila se naproti zrcadlu a začala.

Malovala svoje ruce od barev, rozcuchané vlasy, čelo trochu zamračené soustředěním a oči, které se někdy bály, že když budou věci příliš pravdivé, lidé se odvrátí.

Nakonec namočila štětec do poslední kapky barvy, která neuměla lhát, a dotkla se místa nad srdcem.

Na plátně se objevilo malé světélko.

Nebyla to hvězda ani plamen. Spíš maličké okénko. A za ním cesta, která vedla někam za městečko, za pole, za les a možná ještě dál, tam, kde se barvy nerodily z květin ani z oblohy, ale z věcí, které si lidé konečně dovolili přiznat.

Dorotka se naklonila blíž.

Z okénka na obraze zavál vítr a přinesl vůni neznámého místa.

Na rámu se objevilo jediné slovo:

Miradie.

Dorotka zhasla lampu, ale obraz zůstal svítit.

A v tichu dílny bylo slyšet, jak někde daleko někdo otvírá krabičku s novou barvou.

Pohádka o medvídkovi Hubertovi, který neuměl usnout bez hvězd, a sově, která pro něj ukradla kousek noci

Pohádka o kouzelné jeskyni tisíce světlušek a zakleté Barborce

Pohádka o stříbrných střevíčcích a kouzelné flétně

Pohádka o berušce Betušce a nebi plném červánků

V tom domku žila Anežka.

Byla ještě mladá, ale ruce měla od hlíny, jako by se s půdou znala odjakživa. Uměla poznat semínko podle tvaru, náladu stromu podle listů a déšť podle toho, jak voněl vzduch těsně před první kapkou. Lidé z městečka za ní chodili pro rady, když jim nerostly růže, když jim chřadl rybíz nebo když nevěděli, proč jim každý rok rozkvete jen půlka levandule.

Anežka většinou věděla.

Jen jednu věc nevěděla nikdy.

Co zasadit do prázdného kulatého záhonu uprostřed zahrady.

Ten záhon tam byl odjakživa. Kdysi ho založila její babička, která prý bývala nejlepší zahradnicí v širokém kraji. Jenže než Anežka vyrostla natolik, aby se stihla ptát, babička odešla a po záhonu zůstala jen tmavá, pečlivě ohraničená hlína a jedna jediná věta, kterou doma slýchávala odmalička:

„Do toho kulatého záhonu patří jen to, co se nedá koupit na trhu.“

Anežka tomu dlouho nerozuměla.

Zkoušela tam vysadit růže. Neujaly se. Zkusila kopretiny. Usnuly. Jednou tam zkusila i vzácnou modrou lilii, kterou přinesl potulný obchodník až od severních jezer. Druhý den se její květ zavřel a už se neotevřel.

„Tak dobře,“ říkala Anežka pokaždé. „Tak tam zůstaneš prázdný.“

Jenže ten záhon prázdný ve skutečnosti nikdy nebyl. Byl plný čekání.

Jednoho podzimního dne, když už byla většina sklizně pod střechou a svět se začínal barvit do měkkých hnědí a zlatých tónů, našla Anežka na půdě malou dřevěnou krabičku.

Byla zasunutá až vzadu, pod starou přikrývkou a vedle konvice s ulomeným uchem. Na víčku měla vyřezanou větvičku s třemi lístky a pod ní drobná písmena:

Pro tu, která se jednou bude umět ptát správně.

Anežce se rozbušilo srdce.

Krabičku otevřela opatrně, skoro slavnostně.

Uvnitř leželo jediné semínko.

Bylo drobné, kulaté a nevypadalo nijak zvláštně. Nezářilo, nevonělo, netřpytilo se. Jen vedle něj ležel složený lístek, psaný známým pečlivým písmem, které Anežka znala z babiččiných starých zahradních zápisků.

Na lístku stálo:

Tohle je semínko vzpomínkovníku.
Nevyroste z vody ani z hnojiva.
Nevyroste ani z trpělivosti, i když ta pomáhá.
Vyroste jen tehdy, když ho člověk zasadí tam, kde je v zemi kousek lásky, a zalévá ho tím, na co nechce zapomenout.
Pozor: kvete jen pro ty, kdo mluví pravdu.

Anežka si lístek přečetla třikrát.

Pak si sedla na půdu mezi staré bedýnky a dlouho jen držela semínko na dlani.

Bylo to zvláštní. Každý jiný zahradník by možná řekl, že to je nesmysl. Že semínko potřebuje vodu, slunce, hlínu, péči. Jenže Anežka vyrůstala v domě, kde se věřilo, že některé věci rostou i z jemnějších látek. Třeba z ticha. Z důvěry. Ze slibů. A někdy i ze vzpomínek, které člověk nosí tak dlouho, až se usadí v hlíně pod jeho kroky.

Ještě téhož večera šla do zahrady.

Měsíc visel nízko a kulatý záhon uprostřed zahrady byl tmavý a klidný jako oko, které se dívá vzhůru. Anežka v něm prsty vyhloubila malou jamku, vložila do ní semínko a pečlivě ho zahrnula.

Pak si klekla do trávy.

„Jenže jak se zalévá vzpomínkami?“ zašeptala.

Zahrada mlčela.

To nebylo nic neobvyklého. Zahrady neodpovídají hned. Mají rády, když člověk nejdřív přemýšlí sám.

Anežka tedy zavřela oči a začala mluvit.

Ne nahlas, spíš tak, jak se mluví ke květinám, ke spícím dětem nebo ke starým věcem, které si člověk váží.

Vzpomněla si na babiččiny ruce, vždycky teplé a trochu vonící po mátě. Na to, jak spolu sedávaly na lavičce a loupaly hrášek. Na léto, kdy jí babička poprvé dovolila zasadit vlastní měsíčky. Na to, jak jí jednou řekla, že každá zahrada má místo, kam se nesází pro krásu, ale pro srdce.

Když Anežka domluvila, v hlíně se nic nepohnulo.

Jenže ráno se uprostřed záhonu objevil maličký zelený klíček.

Anežka se na něj dlouho dívala. Byl tak drobný, že by si ho člověk snadno spletl s plevelem. Ale ona věděla, že to plevel není. Byl příliš rovný, příliš soustředěný, jako by sám přesně věděl, proč roste.

Od té doby začala Anežka semínko zalévat každý večer.

Ne vodou. Vzpomínkami.

Vzpomínala na věci veliké i malé. Na první jaro, kdy jí táta postavil dřevěnou budku pro sýkorky. Na mámu, která zpívala při pečení koláčů o něco falešněji, než si myslela. Na dědečkův smích, hluboký jako sud. Na den, kdy jí sousedovic Tereza půjčila modrou stužku, aby nešla na slavnost s rozcuchanými vlasy. Na kocoura Mikeše, který kdysi spal v pažitce a tvářil se, že ho není vidět.

A klíček rostl.

Ne rychle. Vzpomínkovník nebyl rostlina, která se dere na svět ve spěchu. Rostl tak, jako se vypráví dobrý příběh — pomalu, jistě, bez křiku.

Za týden měl dva lístky. Za další týden čtyři. Potom tenký stonek, jemný jako zelené sklo. Nakonec se na něm objevil pupen.

Byl bílý.

Anežka se zaradovala, ale zároveň ucítila zvláštní napětí. Na lístku stálo, že kvete jen pro ty, kdo mluví pravdu. Jenže co všechno je pravda? Jen to, co si člověk pamatuje přesně? Nebo i to, co si pamatuje srdce, i když se v detailech splete?

Na odpověď neměla čas.

Zpráva o podivné rostlině se mezitím roznesla po městečku.

Jako první přišla sousedka Rozálie, která věděla všechno o všech a zbytek si domýšlela tak přesvědčivě, že jí to leckdy procházelo.

„To je ono?“ zeptala se a naklonila se nad pupen.

„Asi ano,“ řekla Anežka.

Rozálie si odkašlala. „No, já si na tvoji babičku moc dobře pamatuji. To byla žena, ta by koukala, jak to tu teď vedeš.“

Pupen se ani nepohnul.

Rozálie tedy přidala ještě víc:

„A jak mě měla ráda. Vždycky říkala, že bez mé rady by nevěděla, co dřív.“

Anežka mlčela, protože její babička o Rozálii říkávala: „Ta žena by poradila i větru, kudy má foukat, a pak by se divila, že z toho bolí uši.“

Pupen se pomalu stočil stranou, jako by se mu ta slova nelíbila.

Rozálie odešla trochu dotčeně.

Pak přišel starosta. Prohlásil, že pokud květ opravdu vyroste, bylo by vhodné o něm sepsat obecní zprávu a zvážit slavnostní zpřístupnění veřejnosti. Pupen zůstal zavřený.

Přišly děti a začaly si vymýšlet, že si vzpomínají na věci, které se nikdy nestaly. Jak jedly koláč veliký jako kolo od vozu. Jak mluvily s kaprem. Jak jim v zimě sněhulák poradil, kde najít ztracenou rukavici. Pupen se jen lehce chvěl, jako by nevěděl, jestli se má smát, nebo urazit.

Anežka začínala být neklidná.

Co když květ nikdy neotevře?

Co když některé rostliny člověku vyrostou jen proto, aby mu ukázaly, jak obtížná je opravdovost?

Toho večera seděla v zahradě déle než jindy. Nechtěla už říkat hezké vzpomínky jen proto, aby rostlina kvetla. Připadalo jí to najednou trochu nepoctivé.

Měsíc stoupal nad střechy a zahrada šuměla tím tichým hlasem, který mají listy před nocí.

Anežka se nakonec sklonila k pupenu a řekla prostě:

„Víš, já se bojím, že si některé věci už nepamatuji správně. Bojím se, že si pamatuji jen to hezké, a to smutné uhlazuji, aby nebolelo. A taky se bojím, že jestli vykveteš, něco skončí. Protože pak už budu vědět, co do toho záhonu patřilo, a možná už tam nebude co hledat.“

Když to dořekla, sama se lekla, jak je to pravdivé.

Byla to první vzpomínka, která nebyla jen o minulosti. Byla i o ní samotné.

Pupen se zachvěl.

Pak se velmi pomalu otevřel.

Ne jako růže. Ne jako pivoňka. Květy vzpomínkovníku byly jiné. Tvořily je tenké průsvitné lístky, jako by je někdo vystřihl z mléčného skla a lehce je polil měsíčním svitem. Uprostřed květu se třpytilo něco jako kapka rosy, jenže ta kapka neodrážela zahradu.

Odrazila babiččinu tvář.

Anežce se zatajil dech.

Nebyl to přízrak ani kouzlo, které by chtělo děsit. Byl to spíš záblesk přítomnosti, jemný a tichý. Babička se v kapce usmívala přesně tím zvláštním úsměvem, který měl v sobě polovinu něhy a polovinu moudrosti.

Anežka se rozplakala.

Ne hlasitě. Jen jí po tvářích stékaly slzy, zatímco se dívala do květu, který rostl ze všeho, co nechtěla ztratit.

Ráno se do zahrady nahrnulo celé městečko.

A květ opravdu kvetl.

Jenže zvláštní na něm bylo něco jiného: každý, kdo se do jeho středu podíval a zároveň mluvil pravdu, spatřil v kapce svou vlastní vzpomínku. Pan učitel uviděl svou maminku, jak mu rovná límec před prvním školním dnem. Kovář spatřil svého starého psa, který mu roky čekával u výhně. Malá Tereza uviděla jednu jedinou letní neděli, kdy ještě celá jejich rodina seděla u jednoho stolu a nikdo nikam nespěchal.

A kdo pravdu nemluvil, neviděl nic než obyčejnou rosu.

Lidé pak odcházeli ze zahrady tišší, než přišli.

Jakoby si každý z nich odnesl něco neviditelného, co se nedá ukázat, ale dá se podle toho chodit.

Jenže vzpomínkovník neudělal svou práci úplně celou.

Třetího dne ráno měla Anežka pocit, že květ začíná blednout. Jeho průsvitné lístky byly lehčí, skoro jako z dechu. Ulekla se.

„Neodcházej,“ zašeptala.

A tehdy uviděla, že u stonku neleží jen jeden pupen.

Byl tam druhý.

A vedle něj třetí.

A ještě jeden úplně maličký, sotva znatelný.

Na zemi pod rostlinou ležel drobný plátek, průsvitný a na jeho vnitřní straně se třpytila slaboulinká stříbrná čárka. Anežka ho zvedla a z druhé strany na něm spatřila nápis, který tam večer jistě nebyl:

První květ roste ze vzpomínek.
Druhý z odpuštění.
Třetí z toho, co teprve budeš mít odvahu prožít.

Anežka se posadila do trávy.

Zahrada kolem ní byla stejná jako včera. A přece ne. Uprostřed kulatého záhonu už nestála jen otázka po minulosti. Stál tam příslib.

V ten večer nezalévala druhý pupen vzpomínkou na babičku.

Vyprávěla mu o člověku, kterému ještě pořád nedokázala odpustit.

A když domluvila, pod zemí se cosi tiše pohnulo, jako když hluboko v kořenech někdo otevře malá dvířka.

Pohádka o princezně Jitřence a kouzelném švihadle

Pohádka o kouzelném zámku na Hoře Nehoře a princezně, která snila o moři

Pohádka o hrošíku Edovi, který se chtěl stát pilotem

Pohádka o kouzelných houslích a tajemné vrbě

Třetí dcera, princezna Mariana, řekla:

„Já vás miluji jako sůl.“

V sále nastalo ticho.

Král se zamračil. Dvořané se zachvěli radostí, protože cítili drama. A Marianě bylo hned jasné, že to dopadlo přesně tak, jak nechtěla.

Jenže ona to nemyslela zle. Mariana strávila celé léto v rodinném královském wellness. Král tomu říkal „výchovná brigáda“, protože si myslel, že princezně neuškodí poznat provoz. Představoval si tím skládání ručníků a voňavé procházky mezi lehátky.

Mariana tam ale opravdu pracovala.

Míchala solné peelingy s bylinkami, připravovala koupele, poslouchala hosty, kteří si v solných místnostech ulevovali od kašle, bolestí i smutku. Viděla, jak kuchaři bez soli neumějí dotáhnout chuť polévky, jak lázeňské kameny bez soli zůstávají jen horkými kameny a jak se i obyčejný chléb promění v cosi mdlého, když mu chybí to nenápadné bílé zrníčko.

A tak řekla pravdu.

Jenže pravda, která nemá dost zlacený obal, bývá u dvora považována za neslušnost.

Král se urazil.

„Jako sůl?“ opakoval. „Tak obyčejně? Tak málo slavnostně?“

Mariana chtěla vysvětlovat. Chtěla mu říct, že sůl není obyčejná, jen nenápadná. Že bez ní se neobejde kuchyně, lázně, koupel ani zimní zásoby. Ale král už neposlouchal.

Ve vzteku vydal rozkaz, že se v celém království sůl zakáže.

„Když je tak vzácná v citu mé dcery, ať se ukáže její skutečná cena!“ zvolal.

Rádci si to zapsali. Kuchaři zbledli. Lázeňští mistři se pokřižovali. A správce skladu soli omdlel do pytle číslo sedmnáct.

První den bez soli byl zvláštní.

Polévka byla podivně smutná. Chléb chutnal, jako by si nebyl jistý, proč byl upečen. Sýry ztichly. Nakládaná zelenina přišla o charakter a hosté ve wellness se začali ptát, proč jsou peelingy jakési „měkké a bez názoru“.

Druhý den byl horší.

Král se snažil jíst pečeni a říkal, že je výborná, ale každé sousto musel zapít třemi doušky vína a jednou lží už skoro beznaděje. Kuchaři navrhovali všelijaké náhrady. Med. Cukr. Mletou sušenou růži. Jeden nadšený rádce navrhl zlatý prach, protože když už něco není jako zlato, tak ať je to aspoň zlato.

Pečeně se třpytila krásně. Chutnala hůř než podrážka.

Ve wellness nastala krize. Solné koupele nefungovaly, hosté z lázní odjížděli rozladění a lázeňská korespondence začala obsahovat nebezpečné množství slov jako „zklamání“, „mdlost“ a „takto si odpočinek nepředstavuji“.

Mariana mezitím mlčela. Ne ze vzdoru. Jen věděla, že některé pravdy se musí nejdřív rozpadnout na drobné nepohodlí, aby je druzí dokázali vidět.

Třetího dne přišel do kuchyně sám král. Chtěl se přesvědčit, že dvůr nepřehání. Kuchař mu bez jediného slova podal lžíci vývaru.

Král ji ochutnal.

A zůstal stát.

Nebylo to odporné. Bylo to jen… prázdné. Jako kdyby se jídlo zapomnělo dovyprávět.

„Tohle je to kvůli soli?“ zeptal se tiše.

„Ano, Veličenstvo,“ odpověděl kuchař.

O hodinu později se král vydal do wellness. Sedl si do solné jeskyně, kde už žádná sůl nebyla, jen kameny, deky a ticho. Nebylo to nepříjemné. Jen úplně obyčejné. A právě to ho zasáhlo víc než stížnosti.

Večer si zavolal Marianu.

„Vysvětli mi to znovu,“ řekl unaveněji než dřív.

Mariana si k němu sedla. Ne před trůn, ale vedle něj.

„Sůl není cenná proto, že se blyští,“ řekla. „Je cenná proto, že bez ní spousta věcí ztratí smysl. Je ve večeři, v lázni, v zimních zásobách, v chlebu, v potu práce i v moři, které léčí. Není nápadná. Ale chybí, hned jak zmizí. A právě proto jsem vás k ní přirovnala.“

Král se na ni dlouho díval.

Poprvé za mnoho let si uvědomil, že nechtěl slyšet pravdu. Chtěl slyšet ozdobu. A jeho dcera mu místo ozdoby dala porozumění.

„A proč jsi to neřekla takhle hned?“ zeptal se.

Mariana se usmála. „Protože jste se urazil příliš rychle.“

To byla věta trochu nebezpečná, ale už ne tolik jako před třemi dny.

Král dal ještě téže noci rozkaz: vrátit sůl do kuchyní, skladů i lázní. Království si oddechlo tak zřetelně, až to bylo slyšet od města po poslední vesnici. Kuchaři solili s dojetím, lázeňští mistři připravovali koupele téměř slavnostně a správce skladu soli si poprvé po dlouhé době v klidu sedl.

Jenže příběh tím neskončil.

Když už se zdálo, že je všechno napravené, přišla zpráva od obchodníků z jihu: zásoby soli v království jsou nižší, než se myslelo. Poslední roky se prý ve velkém vyvážela za hranice, protože tam za ni platili víc než doma. Nikdo si nevšiml, jak rychle sklady řídnou, protože se předpokládalo, že sůl je věčná a pořád nějaká bude.

Mariana si povzdechla. Král sklopil hlavu. A rada začala panikařit.

„Co budeme dělat?“

„Vyhlásíme zákaz vývozu!“

„Najdeme nové doly!“

„Nahradíme sůl stříbrem!“ navrhl tentýž rádce, který už dřív přišel se zlatým prachem. Nikdo ho tentokrát neposlouchal.

Mariana navrhla něco jiného.

„Pojedu do starých solných lázní pod Bílým vrchem,“ řekla. „Vypráví se, že tam kdysi sůl prýštila z kamene sama. Třeba tam ještě něco zůstalo.“

Král chtěl protestovat. Pak se zarazil. Už jednou přehlédl, že jeho dcera ví, o čem mluví.

„Pojedeš sama?“

Mariana se pousmála. „Nejspíš ne. Vezmu si s sebou někoho, kdo ví, jak vypadá svět bez zbytečného lesku.“

V tu chvíli zazvonil u dveří lázeňský zvonek. Komorná přinesla tác s poštou a na něm ležel i malý lístek, jemně zaprášený bílými krystalky.

Bylo na něm napsáno:

V solných chodbách pod Bílým vrchem se v noci objevilo světlo. Ne žluté jako svíce. Ne modré jako měsíc. Bílé a živé. A prý zpívá, když se k němu člověk přiblíží.

Mariana vzala lístek do ruky a podívala se na něj tak, jak se lidé dívají na dveře, které se právě pootevřely.

Pohádka o kouzelných houslích a tajemné vrbě

Pohádka o Kubíčkovi Prstíčkovi

Pohádka o červánkové písni a včelce Amálii

Pohádka o stříbrném moři a kocourovi Igorovi

Pohádka o kouzelných botách a měsíční sklenici

Pohádka o holčičce, která sbírala zapomenuté vteřiny

Pocestný si objednal polévku, kus chleba a kout na přespání. Když dojedl, vytáhl z rance obyčejný bílý ubrousek, rozložil ho na stůl a řekl:

„Ubrousku, prostři se.“

Hostinec oněměl. Na ubrousku se během chvilky objevila pečená husa, knedlíky, koláče, sýry, kompot, víno a malá miska okurek, jako by kouzlo chtělo ukázat, že myslí i na drobnosti.

Hostinskému se rozzářily oči. Takový předmět ještě neviděl. A protože byl jedním z těch lidí, kteří si o cizím majetku rychle myslí, že by mu slušel víc, rozhodl se, že ubrousek v noci vymění za obyčejný.

Ráno pocestný odešel s falešným ubrouskem a přišel o kouzlo.

Jenže protože byl slušný a pomohl ten večer v lese třem starým mužíkům, potkal je znovu. Když jim vyprávěl, co se stalo, dali mu druhý dar: oslíka, který po správném oslovení sypal zlaté dukáty.

„Jen pozor,“ řekl nejmenší z mužíků. „Lidé, kteří kradou, si myslí, že kouzlo je věc. Ale kouzlo je taky způsob, jakým se k němu člověk chová.“

Pocestný poděkoval a vydal se znovu do hostince Na Třech komínech. Hostinský se usmíval ještě vlídněji než minule.

Dukátový oslíček se mu zalíbil okamžitě. V noci ho opět vyměnil.

Pocestný se druhý den tvářil klidně, ale uvnitř už klidný nebyl ani trochu. Třetího večera znovu našel v lese stejné mužiky.

„Tentokrát,“ řekl nejstarší, „už víme, co potřebuješ.“

Dali mu obyčejný pytel. Vypadal tak obyčejně, až byl skoro podezřelý. Hrubá látka, provaz přes rameno, nic zvláštního.

„A co ten dělá?“ zeptal se pocestný.

Nejmenší mužík se usmál. „Je to bezpečnostní pojistka.“

„To zní málo pohádkově.“

„Počkej si.“

Poučili ho, že až bude potřeba, má říct:
„Obušku, z pytle ven!“

A když bude chtít všechno zastavit, má říct:
„Obušku, dost!“

Pocestný se usmál. To už mu bylo nějak povědomé. Kouzelné věci zjevně milují přesné pokyny.

Vrátil se potřetí do hostince Na Třech komínech. Hostinský se tvářil, že má svého hosta upřímně rád, a přitom už v hlavě měřil nový pytel očima zloděje.

K večeru se pocestný natáhl na lavici a nechal pytel u postele. Hostinský čekal, až se rozhostí ticho. Pak tiše vklouzl do světnice, vzal pytel a chtěl nahradit ho jiným.

Jenže sotva se pytle dotkl, ozvalo se z temnoty klidné:

„Obušku, z pytle ven.“

Z pytle vyskočil dřevěný obušek. Nebyl obrovský ani děsivý. Ale byl odhodlaný. A co víc, zjevně měl velmi silné morální přesvědčení.

Začal hostinského bít.

Nebyl to výprask krutý, spíš přesný a důsledný. Na záda za krádež. Na bok za chamtivost. Na lýtko za druhou výměnu. A jednou zlehka přes kapsu za to, že ještě pořád schovával cizí ubrousek i oslíka ve skladu za sudy.

„Au!“ křičel hostinský.
„Pomoc!“
„Dostanu rozum!“
„Já vrátím i marmeládu, co není moje!“

Pocestný počkal přesně tak dlouho, jak považoval za spravedlivé, a pak řekl:

„Obušku, dost!“

Obušek poslušně skočil zpět do pytle.

Hostinský ležel na zemi, vlasy v prachu, čepici pod lavicí a svědomí rozlámané o něco víc než hrdost. Pocestný mu klidně oznámil, že si přišel pro svůj kouzelný ubrousek i oslíka.

Hostinský všechno vrátil. Nejen to. Přidal i tři stříbrné lžíce, cizí hrníček a jednu modrou stuhu, kterou kdysi schoval obchodníkovi s galanterií. Obušek zjevně otevřel i tajnější sklady.

Ráno si pocestný sbalil věci a chystal se odejít. Hostinský za ním přiběhl.

„Počkejte!“

Pocestný se otočil.

„Ten obušek… vezmete si ho?“

„Ano.“

Hostinský zbledl. „A… mohl byste… ho nechat někde daleko?“

Pocestný se usmál. „To záleží na tom, jak se budeš chovat.“

Od té doby se v hostinci Na Třech komínech přestalo ztrácet. Hostinský byl tak poctivý, až to hosty dojímalo. Někteří tvrdili, že se změnil k lepšímu z vnitřního rozhodnutí. Jiní, že pokaždé, když šel kolem pytle s moukou, slyšel v něm podivné dřevěné zakašlání.

Pocestný pokračoval dál světem. Ubrousek mu prostíral, oslíček sypal dukáty, ale ne víc, než bylo potřeba, a obušek zůstával v pytli jako tichá připomínka, že některé věci se nemají krást ani „jen malinko“.

Jenže jednou večer, když pocestný přespával pod starou hrušní, uslyšel z pytle podivné klepnutí. Pak druhé.

Když pytel otevřel, obušek tam neležel klidně jako jindy. Byl natočený směrem ke dnu pytle, kde se ve švu objevila úzká škvíra. Z ní prosvítalo zelené světlo a bylo slyšet slaboučké pískání, jako když někdo hluboko pod zemí vaří vodu nebo volá o pomoc přes trubku.

Pocestný položil ruku na látku.

A obušek se tiše pohnul, jako by říkal:

Tentokrát už nepůjde o hostinského.

Pohádka o bílé kočce, čajové růži a zlatém klobouku

Pohádka o Boutlavém dubu a zrcadle, které ukazovalo budoucnost

Pohádka o pejskovi, kočičce a jejich domečku plném smíchu

O vodníkovi, který už nechtěl sbírat dušičky do hrníčků

Pohádka o Měsíčním kocourovi, který sbíral světlo

Pohádka o holčičce, která sbírala zapomenuté vteřiny

Jenže ta hvězda se tam neobjevila kouzlem ani zrozením. Ariana si ji nechala vytetovat sama.

Bylo to v létě, kdy zemřela její maminka. Na tržišti tehdy seděla stará žena, o níž se říkalo, že umí kreslit znamení, která nepatří světu, ale paměti. Ariana si k ní tajně došla a požádala ji o malou hvězdu, přesně doprostřed čela.

„Proč tak vysoko?“ ptala se žena.

„Abych ji viděla každé ráno,“ odpověděla princezna. „Maminka mi říkala, že člověk má nosit svoje světlo tam, kde si na ně nemůže zapomenout.“

Žena jí hvězdu vytetovala jemným inkoustem se špetkou zlatého prachu. Nebolelo to tolik, jak se Ariana bála. Spíš to pálilo jako rozhodnutí, které už se nebude vracet zpátky.

Jenže hvězda nezůstala sama.

O rok později si Ariana nechala za ucho vytetovat malý měsíc, když poprvé utekla sama za zdi zámku a viděla noc bez doprovodu. Na zápěstí si nechala dát tři drobné tečky, když zjistila, že umí mlčet v pravou chvíli, ale mluvit ještě včas. Na kotník si nechala vytetovat tenkou vlnku po cestě k moři a na rameno list, když jednou celé léto strávila mezi bylinkáři a poprvé měla pocit, že ji nikdo nevidí jako princeznu, ale jako člověka.

Dvoru se to nelíbilo.

Nejdřív šeptali. Pak už nešeptali. Král měl pocit, že jedna hvězda je ještě „zvláštní, ale slavnostní“, jenže další znamení mu připadala příliš osobní, příliš odvážná a příliš její.

„Princezna nemá být popsána,“ řekl jednou přísně.

Ariana se na něj klidně podívala. „Já nejsem popsána. Já jsem zaznamenaná.“

Král tu větu nepochopil. Dvorní dámy ji pokládaly za drzost. Mladí princové z okolních zemí o ní mluvili jako o „té s hvězdou“, jako by to byla celá její osobnost.

Arianu to začalo unavovat.

Jednoho dne došel na zámek návrh na sňatek od prince Kazimíra, který byl bohatý, zdvořilý a hrozně přesvědčený, že svět je jednoduchý, když mu člověk nekomplikuje obraz. Když Arianu poprvé uviděl, uklonil se a řekl:

„Vaše hvězda je půvabná. A ostatní malby… to se dá jistě časem zakrýt.“

Ariana se na něj dívala tak dlouho, až začal znervózňovat.

Tehdy pochopila, že musí pryč.

Vzala si starý kožich z šatny, ten, který byl z měkkých šedých kožešin a ve kterém vypadala spíš jako obyčejné děvče než princezna. Schovala vlasy, hvězdu i další znamení a odešla ze zámku dřív, než se rozednilo.

Dostala se do cizího království, kde hledali pomocnici do kuchyně a k prádlu. Nikdo nepoznal, kdo je. Pod kožíškem byla jen tichá dívka jménem Ria.

Byla to zvláštní svoboda.

Nikdo nekomentoval její čelo. Nikdo se neptal, co znamená hvězda. Nikdo nečekal, že bude stát slavnostně u okna a dívat se do dálky. Ria nosila dříví, míchala omáčky, loupala jablka a občas se smála s pradlenami u řeky. Jenže svoboda měla i malou pachuť. Když člověk schová všechno, co je jeho, někdy se v úkrytu schová i kus hlasu.

Na zámku sloužil mladý král Matouš. Nebyl starý, ale už vládl několik let, a tak měl ve tváři ten zvláštní výraz lidí, kteří jsou mladí jen podle věku, ne podle povinností. Všiml si Rii brzy. Ne proto, že byla tajemná, ale protože se dívala na svět jinak než ostatní. Neuhýbala očima, nehrála si na méně chytrou a jednou mu v kuchyni řekla, že polévka je přesolená jen na pravé straně hrnce, protože ji kuchař míchal ledabyle.

Matouš se rozesmál.

„Ty se nebojíš mluvit?“

„Jen když to stojí za to.“

To se mu zalíbilo.

Postupně spolu mluvili víc. O jídle, o zámku, o cestách i o tom, proč si lidé pletou poslušnost s laskavostí. Matouš si všiml, že Ria občas sahá rukou k čelu, jako by jí tam něco chybělo. A Ria si všimla, že Matouš je první člověk po dlouhé době, který se ptá na věci, ne na dojem.

Jednou večer se v zámku konal maškarní ples. Všichni měli masky a poprvé po dlouhé době se zdálo, že si lidé uvědomují, jak moc se liší to, co ukazují, od toho, co jsou. Matouš požádal Riu, aby se šla podívat alespoň do dveří sálu.

„Nemám masku,“ řekla.

„Právě proto.“

Ria chvíli váhala. Nakonec si sundala kožíšek. Vlasy jí spadly na ramena, hvězda na čele se v světle svící zaleskla a pod tenkou látkou šatů se v pohybu mihla i další drobná znamení, měsíc, vlnka, tečky a list.

Sál ztichl.

Někdo zalapal po dechu, někdo si šeptal a jeden dvorní rádce omdlel tak slušně, že to skoro působilo nacvičeně.

Matouš se na ni díval klidně.

„To jsi ty?“ zeptal se tiše.

Ariana přikývla. „Ano. Celou dobu.“

„A ta znamení?“

„To jsou moje příběhy.“

Matouš neřekl: proč sis to udělala. Neřekl: to se k princezně nehodí. Jen se usmál a řekl:

„Tak to jsi první člověk, kterého lze číst i bez knihovny.“

To Arianu rozesmálo tak upřímně, až se jí v očích zaleskly slzy.

Později dorazil do zámku i její otec, král, který ji hledal dlouhé měsíce. Když ji uviděl stát s odkrytou hvězdou i ostatními znameními, chtěl nejprve říct něco přísného, něco o důstojnosti a o tom, co se sluší. Jenže pak si všiml, jak se na ni lidé nedívají s posměchem, ale s opravdovým zájmem.

„To všechno sis vybrala sama?“ zeptal se nakonec.

„Ano.“

„A proč jsi mi to nikdy nevysvětlila?“

Ariana se usmála smutněji než dřív. „Protože ses nikdy nezeptal jinak než jako král.“

To byla věta, po které člověk buď začne křičet, nebo začne přemýšlet. Král k překvapení všech udělal to druhé.

Ariana se už nikdy neschovávala pod kožíšek ze studu. Jen občas ze soukromí. Naučila se, že člověk nemusí být pořád vidět, aby byl pravdivý. A král se pomalu učil, že znamení na těle nejsou vzdor, když je člověk nese poctivě.

Jedné noci, když si Ariana před spaním rozplétala vlasy, všimla si v zrcadle něčeho zvláštního. Hvězda na jejím čele se jemně rozzářila a zlatý lesk se na okamžik protáhl do tenké čáry směrem k pravému spánku, jako by chtěl přidat další tvar.

Ariana se dotkla kůže.

Lesk zmizel.

Ale ráno na polštáři našla maličký zlatý prach a vedle něj lístek, na němž bylo napsáno:

Některá znamení se nevybírají proto, aby tě odlišila. Některá se probouzejí teprve tehdy, když se přestaneš skrývat.

Pohádka o kouzelných houslích a tajemné vrbě

Pohádka o chlapci jménem Max, který slyšel řeč sněhových vloček, a o zimní královně, která hledala ztracený hlas

Pohádka o princezně Lile a tygrovi, který rackoval

Pohádka o kouzelném pírku a domečku z říčních perel

Pohádka o zlatém jablku, robotu Otakarovi a létající pohovce

Pohádka o louce plné čtyřlístků a kocourovi Albertovi, který miloval vanilkovou zmrzlinu a jazz

Vodnický rod měl odjakživa za úkol sbírat dušičky utopenců a ukládat je do hrnků, které se pak pečlivě stavěly na police. Bylo to staré řemeslo. Úctyhodné. Tradiční. A nesmírně nepraktické.

Matyáš měl hrníčků už tolik, že v nich začínal ztrácet přehled. Jeden nebyl popsaný, druhý byl prasklý, třetí si spletla štika s ulitou a vlezla do něj. Navíc čím byl starší, tím častěji si říkal, že celé to povolání je vlastně podivné.

„Proč bych měl někoho tahat pod vodu,“ bručel si večer do fajfky, „jen proto, že to dělal můj pradědeček? Pradědeček si taky sušil ponožky na kopřivách a to jsem nepřevzal.“

Jednoho letního odpoledne přišel k rybníku kluk jménem Kuba. Měl rozbitá kolena, dřevěnou lodičku a povahu, která se nebojí tam, kde by se bát měla, a přemýšlí tam, kde by jiní jen utíkali.

Kuba si sedl na molo a začal si s lodičkou hrát. Matyáš vykoukl z rákosí. Chlapec se nahnul příliš daleko, lodička mu ujela a Kuba zahučel do vody.

Matyáš zareagoval ze zvyku. Popadl ho a vytáhl dolů. Jenže když viděl, jak Kuba pod vodou kope nohama a snaží se neztratit lodičku ani důstojnost, najednou ho to přešlo.

Vytáhl ho zpátky na břeh.

Kuba se rozkašlal, vyplivl vodu a zamrkal na vodníka.

„Ty jsi vodník.“

„Ano.“

„A neutopils mě.“

Matyáš si sedl vedle něj na molo. „Toho jsem si všiml.“

Kuba si stáhl mokrou košili z obličeje. „Proč?“

Vodník chvíli mlčel. „Protože mě přestalo bavit dělat věci jen proto, že jsou v rodině.“

Kuba si to chvíli přebíral. „To říká i můj táta o řezničině.“

A tak se dali do řeči.

Kuba byl zvídavý a Matyáš překvapivě rád mluvil s někým, kdo se nelekne hned po prvním zeleném rukávu. Ukázal mu komůrku pod hladinou, police s hrníčky i velkou knihu, do které si vodnický rod zapisoval, kdo kdy spadl do rybníka a zda to bylo z neopatrnosti, hlouposti nebo zbytečné frajeřiny.

„Tady je většina případů vedená pod frajeřinou,“ přiznal Matyáš.

Kuba listoval knihou a kroutil hlavou. „A co kdybys místo sbírání dušiček lidi spíš zachraňoval?“

Vodník se zarazil. „To nejde.“

„Proč?“

„Protože…“ Matyáš chtěl říct něco o tradici, rodové cti a předpisech Zelené tůně, ale znělo mu to najednou podezřele dutě. „Protože se to tak nedělá.“

Kuba se podíval na hrníčky. „A dělá se to dobře?“

To byla otázka, která vodníkovi sedla na rameno jako těžký havran.

Celý týden pak Matyáš nespal dobře. Tedy tak dobře, jak může nespát vodník, který si pod hladinou co chvíli zamotá vousy do leknínů. Přemýšlel. Díval se na hrníčky. Poslouchal rybník. Nakonec svolal rodinnou radu. Dorazili dva strýcové z vedlejší tůně, teta z mlýnského náhonu a prabába Zelmíra, která pamatovala dobu, kdy se dušičky ukládaly ještě do hliněných misek.

„Chci změnu,“ oznámil Matyáš.

„Ty chceš vždycky změnu,“ zavrčela teta.

„Tentokrát velkou.“

Když jim vysvětlil, že nechce lidi topit, ale hlídat, aby se neutopili, nastal zmatek. Strýcové mluvili o hanbě rodu. Teta tvrdila, že takhle skončí veškerá vodnická prestiž. Prabába Zelmíra jen mhouřila oči a nic neříkala.

Nakonec si odkašlala.

„A kolik z těch dušiček by spadlo do vody, kdyby lidé nebyli hloupí?“

Všichni ztichli.

„No… většina,“ přiznal Matyáš.

„Tak místo sbírání následků hlídej příčiny,“ řekla prabába. „To je starší moudrost než hrníčky.“

A tím bylo rozhodnuto.

Od té doby začal Matyáš u rybníka hlídkovat jinak. Sedával na vrbě, pískal, když se děti nakláněly moc daleko, zamotával rákos tak, aby ukazoval nebezpečnou hloubku, a dokonce zavedl tabulky. Ne nudné, ale rozumné.

Pozor, kluzké molo.
Kdo neumí plavat, nevyskakuje frajersky z pramice.
Lodičky se zachraňují háčkem, ne hlavou.

Kuba mu pomáhal. Psát vodník neuměl nejlépe, protože pod vodou se inkoust chová neukázněně. Kuba tedy kreslil tabulky, a protože byl bystrý, přidal i obrázky pro ty, kteří nečtou nebo čtou jen tehdy, když je to baví.

Lidem chvíli trvalo, než si zvykli, že vodník je u rybníka nehoní, ale kárá. Někteří se mu smáli. Někteří si ťukali na čelo. Ale když za celé léto nikdo nepřišel k úhoně a tři děti vytáhl Matyáš z vody dřív, než se stihly pořádně vyděsit, začaly se o něm vyprávět jiné řeči.

Už ne:
„Pozor, vodník tě stáhne.“
Ale spíš:
„Dávej pozor, nebo tě vodník seřve.“

A to bylo v lecčems užitečnější.

Jenže hrníčky v komůrce zůstávaly. Matyáš je nevyhodil. Nešlo to. Byla v nich historie rodu, bolest, omyly i smutné příběhy. Jednoho večera seděl s Kubou na dně rybníka, každý s jedním hrníčkem v ruce.

„Co s nimi uděláš?“ zeptal se Kuba.

Matyáš se díval na police. „Nevím. Možná z nich jednou udělám něco jiného.“

„Třeba?“

Vodník se zamyslel. „Třeba knihovnu vzpomínek. Nebo svícny. Nebo…“ Podíval se k nejstaršímu výklenku, kde byla ve stěně malá temná škvíra, které si dřív nevšímal. „Nebo klíče.“

„Klíče k čemu?“

Matyáš vstal a připlul blíž. Z temné škvíry za policí proudilo slabé světlo, modré a zelené zároveň, jako kdyby se v jedné kapce sešlo nebe, rybník a něco ještě vzdálenějšího.

„To právě nevím,“ řekl tiše.

A Kuba si pomyslel, že některé rybníky jsou hlubší, než vypadají, i když člověk stojí přímo na jejich břehu.

Pohádka o stříbrných střevíčcích a kouzelné flétně

Pohádka o tom, jak sedlák k obřímu chlebu přišel

Pohádka o mostu, který se urazil na celý svět, a chlapci jménem Tobík, který ho znovu naučil spojovat

O Šípkové Růžence a drakovi Baltazarovi, který létal na zámořské lince

Pohádka o zakleté čajové růži a kouzelné peřině z červánků

Zlatá rybka a reklamační řád na přání

Jednoho dne byla v hospodě muzika. Všechna děvčata tančila, všechny sukně se točily a Káča seděla na lavici sama, protože žádný mládenec neměl odvahu ji vyzvat.

„Já bych šla tančit klidně i s čertem!“ vykřikla konečně dopáleně.

To byla věta, která se neměla říkat nahlas v kraji, kde se peklo nacházelo jen za třemi kopci a jedním hodně unaveným lesem.

V rohu hospody totiž skutečně seděl čert. Jmenoval se Baltazar z Odboru hříšníků a výběru duší, třetí třída, a měl za sebou velmi dlouhý týden. Přišel původně jen na chvíli do terénu, protože peklo mělo podstav personálu a vrchní pekelník vyžadoval lepší výsledky.

Když slyšel Káčina slova, vzhlédl.

„S čertem?“ zeptal se.

„S čertem,“ odsekla Káča. „Aspoň by se nešoural.“

Baltazar byl dotčený, ale zároveň i zvědavý. Vstal, uklonil se a podal Káče ruku.

Tančili výborně. Baltazar měl lehké kopyto a Káča energii za tři muziky. Jenže když hudba skončila, čert si řekl, že když už má před sebou takovou příležitost, možná si splní i pracovní úkol.

„Půjdeš se mnou,“ zahučel slavnostně.

„Kam?“ zeptala se Káča.

„Do pekla.“

Káča si založila ruce v bok. „A máš k tomu nějakou smlouvu?“

Baltazar zamrkal.

„Prosím?“

„Říkám, jestli máš smlouvu, povolení, předávací protokol nebo aspoň slušné vysvětlení.“

V hospodě nastalo ticho. Takové, při kterém přestane cinkat i sklenice, i když do ní nikdo nesáhl.

Baltazar se vzpamatoval první. „Ty se mnou půjdeš dobrovolně, nebo tě odnesu.“

„To zní jako pracovní nátlak,“ řekla Káča. „A to já nemám ráda.“

Jenže čerti nejsou zvyklí, aby se s nimi někdo hádal přesně tak dlouho, až začne být pravda na druhé straně. Baltazar Káču nakonec popadl a zmizel s ní v oblaku síry.

Do pekla dorazili kolem půlnoci.

Káča se rozhlédla. Čekala velké plameny, křik a strašné kotle. To všechno tam bylo. Ale kromě toho tam bylo i něco jiného: nepořádek, zmatené přebíhání, hromady papírů a čerty, kteří vypadali spíš přepracovaně než děsivě.

„Tohle je peklo?“ zeptala se.

„Ano,“ řekl Baltazar pyšně.

Káča se podívala na jednu převrženou vidlici, na dva čerty, kteří se hádali o směnu, a na kotel, u něhož ležel nevyplněný formulář.

„Tohle není peklo,“ řekla. „Tohle je špatně vedený provoz.“

Baltazar ztuhl. Nikdo si ještě nikdy nedovolil přijít do pekla a během první minuty mu vytknout systémové chyby.

Jenže Káča byla ve svém živlu.

Za čtvrt hodiny věděla, že čerti nemají pořádné rozpisy služeb, kotle se čistí nepravidelně, hříšníci se vedou ve třech knihách naráz a nikdo netuší, kdo má na starost větrání v dolním křídle. Za další půlhodinu už se ptala, proč nejsou přestávky na jídlo a kdo schválil bezpečnostní vzdálenost mezi plamenem a skladem síry.

Vrchní pekelník si ji dal předvolat.

Byl veliký, černý jako komín po zimě a zvyklý, že se ho všichni bojí.

„Ty jsi ta Káča?“ zaburácel.

„Ano,“ řekla Káča.

„A ty nám tu děláš rozruch?“

„Nedělám rozruch. Dělám pořádek.“

Vrchní pekelník přimhouřil oči. „A kdo tě o to žádal?“

Káča se rozhlédla. „Upřímně? Všechno kolem.“

To byla odpověď tak drzá a zároveň tak přesná, až několik mladších čertů potlačilo obdivné uchechtnutí.

Vrchní pekelník se rozhodl Káču zastrašit. Ukázal jí největší kotel, nejhlubší propast i sklad trestných řetězů. Jenže Káča se nebála. U kotle řekla, že je špatně vyleštěný. U propasti poznamenala, že by potřebovala zábradlí. A u řetězů se zeptala, proč nejsou označené podle velikosti.

Do rána věděli v pekle všichni jediné: Káča se nemá ráda jen tak pro nic za nic. Káča má energii, kterou by se dalo vytápět vedlejší patro.

Baltazar z toho měl čím dál větší obavy. Původně si myslel, že odvedl skvělou práci. Teď se zdálo, že přivedl do pekla někoho, kdo jim do týdne přerovná celý systém.

A přesně to se stalo.

Káča udělala rozpisy. Zavedla čištění kotlů po směnách. Přikázala, že se vidlice nebudou opírat o dveře, protože o ně někdo jednou vypíchne oko. Donutila mladší čerty jíst včas, protože podrážděný čert je podle ní zbytečně nebezpečný čert. A dokonce přemluvila dva největší bručouny, aby zavedli pekelnou knihu stížností, protože když už někdo trpí, má to být aspoň přehledně evidované.

Po třech dnech peklo fungovalo lépe než za posledních dvě stě let.

Po čtyřech dnech začali mít čerti podezření, že to může být problém.

Po pěti dnech si vrchní pekelník zavolal Baltazara.

„Okamžitě ji vrať.“

„Proč?“ odvážil se zeptat Baltazar.

Vrchní pekelník se naklonil blíž. „Protože od chvíle, co je tady, se mi všichni ptají, proč nemají nárok na delší pauzu, kdo schvaluje služební ohoně a zda lze síru skladovat u zdroje tepla. Peklo začíná přemýšlet. A to je nebezpečné.“

Baltazar neřekl nahlas, že peklo díky Káče vypadá lépe, je čistší a má dokonce nižší počet drobných popálenin. To by mu nepomohlo.

A tak dostal úkol: odvézt Káču zpátky.

Jenže to nebylo snadné.

Káča mezitím seděla u stolu, sepisovala připomínky ke stavu horního křídla a zrovna vysvětlovala třem mladým čertům, že autorita není totéž co řvaní.

„Káčo,“ začal Baltazar opatrně, „mám tě odvézt domů.“

Káča vzhlédla. „Aha. A důvod?“

„Oficiálně… ehm… neslučitelnost provozních kultur.“

„Neoficiálně?“

Baltazar si povzdechl. „Všichni se tě bojí.“

Káča se zamyslela. „To je nesmysl. Jen jsem jim řekla, že chaos není tradice.“

Baltazar ji nakonec odvedl zpátky do vsi. Když se zjevili na návsi, bylo ráno a kohout právě oznamoval den tak poctivě, že mu to musel někdo věřit.

Káča si oprášila sukni, podívala se na Baltazara a zeptala se:

„A co budete dělat beze mě?“

Baltazar se dlouze díval do země. „Pravděpodobně znovu všechno rozházíme.“

Káča si odfrkla. „Tak to dělejte pomalu, ať vás to tolik nebolí.“

Vesničané nevěřili vlastním očím. Káča se vrátila živá, celá a navíc s výrazem člověka, který byl na služební cestě a shledal zařízení podprůměrným.

Od té doby se o ní mluvilo jinak. Ne jako o hubaté Káče, ale jako o Káče, která dokázala v pekle zavést pořádek a vrátit se dřív, než ji začali volit do vedení.

Jen jednou, asi za měsíc, našla Káča za pecí malý černý balíček. Byl v něm železný zvoneček a lístek napsaný kostrbatou čertovinou:

V případě skutečné nouze zazvoňte.
Dolní kotle opět kolabují.
Baltazar

Káča si lístek přečetla dvakrát.

Pak se usmála tím způsobem, po kterém mívají i stateční muži pocit, že budou brzy plnit pokyny.

Péťa Zoubek a jeho první velké dobrodružství

Pohádka o víle ze stříbrné rosy a loupežníkovi Toníkovi

Pohádka o hrošíku Edovi, který se chtěl stát pilotem

Pohádka o kouzelných botách a měsíční sklenici

Pohádka o princezně Jitřence a kouzelném švihadle

Pohádka o veverce Cecilce a její oříškovém impériu

Lidi, kteří mluví rychle a myslí si, že svět patří těm, kdo jsou první v běhu i v řeči, takové chování nesnášejí. A tak říkali:
„Honza je lenoch.“
„Honza je pecivál.“
„Honza je hloupý.“

Honza to slyšel mnohokrát, ale moc se kvůli tomu netrápil. Pec byla teplá, dům měl svoje zvuky a Honza si všímal věcí, kterých si jiní nevšimli, protože měli příliš naspěch.

Věděl, kdy se blíží déšť podle toho, jak vrže studna. Poznal, kdy je soused rozhněvaný, ještě než bouchl vraty. A jednou dopředu řekl, že se utrhne mostek přes potok, protože slyšel, jak v noci praská jeden z trámů.

„Copak jsi tesař?“ posmíval se mu tehdy rychtář.

„Ne,“ řekl Honza. „Jen jsem to slyšel.“

Druhý den se mostek utrhl.

Jenže i přes podobné drobnosti si lidé dál mysleli své. A tak když jednou král vyhlásil, že kdo osvobodí princeznu z věže beze dveří a beze schodů, dostane odměnu, půl království a možná i princezninu přízeň, celá vesnice se rozrušila.

„To je příležitost!“ volal kovář.
„To je úkol pro statečné!“ křičel mlynář.
„To je práce pro chytré!“ řekl učitel.

A Honzova matka se obrátila k peci.

„Ty tam stejně nepůjdeš, viď?“

Honza ležel na boku, ruce pod hlavou.

„Možná půjdu.“

Matka se zarazila. „A kdy?“

„Až si to rozmyslím.“

To samozřejmě vesnici pobavilo. Tři silní sedláci už byli na cestě před polednem, učitel si kreslil plán věže, mlynářův syn cvičil šplhání po stromech a Honza stále seděl na peci a díval se do ohně.

Večer vstal, vzal si krajíc chleba, kus sýra a starou mapu, kterou našel v truhle po dědečkovi.

„Jdu,“ řekl prostě.

„S čím tam chceš přijít?“ zvolala matka. „Vždyť nemáš ani meč!“

Honza pokrčil rameny. „Když je věž bez dveří, meč mi bude na nic.“

To znělo tak rozumně, až to bylo podezřelé.

Honza šel pomalu. Ne protože by byl líný, ale protože se díval. Zastavil se u potoka, poslouchal proud, chvíli mluvil s pasáčkem koz, pak se posadil pod dub a jedl chléb. V lese potkal starou ženu s košíkem.

„Kam jdeš, Honzo?“ zeptala se.

„K věži,“ odpověděl.

„A máš plán?“

„Zatím ne celý.“

Žena mu podala jablko. „To je dobré. Celé plány bývají těžší než nedodělané. Jen si všímej věcí, které ostatní přeskočí.“

Honza poděkoval a šel dál.

K věži dorazil až dalšího dne k večeru. Byla vysoká, kulatá a hladká jako svíce. Opravdu neměla dveře ani schody. Okno bylo jen jedno, vysoko nahoře, a v něm seděla princezna. Nevypadala nešťastně. Spíš znuděně.

Pod věží se povalovala spousta důkazů o neúspěšných pokusech. Přelomený žebřík, kus lana, rozbitá přilbice a tři velmi dotčené poznámky od neúspěšných princů.

Honza si sedl do trávy a díval se.

„Tak co?“ zavolala princezna z okna. „Budeš taky šplhat?“

„Nejspíš ne,“ odpověděl Honza.

„Budeš házet laso?“

„Neumím to dobře.“

„Budeš aspoň dramaticky slibovat, že mě zachráníš?“

Honza se zamyslel. „Kdybych slíbil něco, co ještě neumím, znělo by to hloupě.“

Princezna se na chvíli odmlčela. Pak se zasmála.

„Tak to jsi první rozumný člověk, co sem přišel.“

Honza obešel věž dokola. Pak si všiml něčeho, co ostatní přehlédli. Ve zdi, skoro úplně dole, byl malý otvor. Ne větší než dlaň. A z něj občas vyletěla včela.

Honza se posadil znovu.

„Princezno,“ zavolal, „co je ve věži pod tebou?“

„Spíž,“ odpověděla.

„A pod spíží?“

„Nic.“

„A kam dáváš smetí?“

„No… dolů šachtou.“

Honza se usmál. „Takže tam přece jen nějaká cesta je.“

Ukázalo se, že věž kdysi měla zásobovací šachtu, kterou se vytahovaly potraviny nahoru. Jen ji zvenčí zarostl břečťan a všichni se soustředili tak silně na hladké zdi, až si nevšimli jediného místa, kde něco dává smysl.

Honza břečťan opatrně odhrnul, našel staré kruhy na kladku a s pomocí provazu, který si vypůjčil od pastevce, a jedné velmi ochotné kozy, kterou pasáček přivedl, zařízení znovu rozpohyboval.

„Ty mě chceš vytáhnout dolů jako pytel brambor?“ zvolala princezna pohoršeně.

„Spíš opatrně spustit,“ opravil ji Honza.

„To nezní slavně.“

„Ale mohlo by to fungovat.“

A ono to fungovalo.

Za soumraku stála princezna na zemi, trochu pomačkaná, trochu uražená, že její vysvobození nebylo hrdinské v klasickém smyslu, ale jinak naprosto v pořádku. Podívala se na Honzu, pak na věž a pak zpátky na Honzu.

„Ty nejsi hloupý,“ řekla.

Honza pokrčil rameny. „Já vím.“

Když spolu přišli na zámek, král čekal velkolepý příběh. Přál si slyšet o boji, výstupu po zdi, kouzelné odvaze a možná i o drakovi, protože drak se dá dobře uvést do kroniky.

Místo toho mu Honza klidně vysvětlil, že se jen podíval, kudy se do věže dopravovalo jídlo.

Král byl chvíli zklamaný.

Pak si uvědomil, že jeho vlastní rádcové tři roky hleděli na věž a nikoho nenapadlo zeptat se, jak tam princezna vlastně přežila.

To bylo nepříjemně moudré zjištění.

Princezna zůstala na zámku, ale nevrátila se ke svému starému životu docela stejně. A Honza?

Tomu král nabídl půl království.

Honza se podíval z okna. Pak chvíli mlčel.

„Můžu si to rozmyslet?“ zeptal se.

Celý dvůr ztuhl.

Princezna se rozesmála tak nahlas, že se zachvěly gobelíny.

Honza si nakonec nevzal půl království hned. Vzal si jen dobré boty, teplý plášť a možnost zůstat na zámku tak dlouho, dokud bude chtít. Lidé tomu nerozuměli, ale Honzovi to nevadilo. Věděl, že některé věci se nemají brát ve chvíli, kdy je člověk ještě nepromyslel.

Večer seděl v zahradě a princezna si k němu přisedla.

„Co teď budeš dělat?“ zeptala se.

„Asi poslouchat.“

„Co?“

Honza se podíval k severní zdi. „Něco v zámku vrže. A myslím, že to není jen vítr.“

Princezna se zaposlouchala také.

A opravdu. Odkudsi z hloubi zámku se ozval tichý, podivný zvuk, jako když se za kamenem pohne starý schod nebo se v podlaze probouzí dávno zapomenutá chodba.

Pohádka o hodinách, které tikaly pozpátku, a děvčátku jménem Lída, které je dokázalo zastavit

Pohádka o velikánské knize, která hltala příběhy, a chlapci jménem Miky, který jí zachránil poslední stránku

Hrnečku, vař! aneb Kouzelný návod, který nikdo nečetl

Pohádka o Měsíčním kocourovi, který sbíral světlo

Princezna se zlatou hvězdou, která si ji nechala vytetovat

Pohádka o berušce Betušce a nebi plném červánků

Stará paní se na Aničku podívala a zeptala se:
„Co hledáš, děvčátko?“

„Asi jahody,“ přiznala Anička, „ale kdybych byla úplně upřímná, spíš něco, z čeho by byla dobrá večeře.“

Stará paní se usmála. Zpod pláště vytáhla malý hliněný hrneček. Nebyl nijak slavný. Neměl zlaté ouško ani malované květy. Vypadal obyčejně, skoro skromně.

„Tohle je kouzelný hrneček,“ řekla. „Když mu řekneš: ‘Hrnečku, vař!’, začne vařit kaši. A když mu řekneš: ‘Hrnečku, dost!’, přestane.“

Anička hrneček vzala do rukou. Byl teplý, jako by v něm někde hluboko už čekala první lžíce.

„To je všechno?“ zeptala se.

„To je všechno,“ přikývla paní. „Jen si to zapamatuj přesně. Kouzelné věci bývají hodné, ale doslovné.“

Anička slíbila, že si to bude pamatovat, a utíkala domů tak rychle, až hrneček pod jejím pláštěm tiše cinkal.

Maminka jí zpočátku nevěřila. Pak Anička položila hrneček na stůl a řekla:
„Hrnečku, vař!“

A hrneček začal.

Nejdřív jen tiše pobublával. Pak se v něm začala zvedat voňavá mléčná kaše, hustá, hebká a tak krásně teplá, že se mamince zaleskly oči. Vařil přesně tolik, kolik bylo potřeba, a když Anička řekla:
„Hrnečku, dost!“,
hrneček poslušně umlkl.

Od té doby se v chaloupce vedlo mnohem lépe. Kaše byla k snídani, k večeři, někdy s medem, jindy s jablky, občas se skořicí, když byl slavnostnější den. Hrneček nikdy neodmlouval, nikdy se neurazil a nikdy nevařil kaši připálenou. Jen chtěl jediné: správné pokyny.

Jednoho rána ale Anička musela do vedlejší vesnice za švadlenou, aby vyzvedla mamince spravený kabátec. Maminka zůstala doma a kolem poledne dostala chuť na kaši.

„To přece zvládnu,“ řekla si.

Postavila hrneček na stůl a zkusmo pronesla:
„Hrnečku, vař!“

Hrneček se hned pustil do práce. Maminka se zaradovala. Kaše voněla nádherně, takže si naložila plnou misku. Jenže právě když dojedla první porci a chtěla hrneček zastavit, náhle jí v hlavě vzniklo prázdno.

Jak to Anička říkala?

„Hrnečku, stačí?“ zkusila.

Hrneček vařil dál.

„Hrnečku, už ne?“ řekla maminka opatrněji.

Hrneček bubublal spokojeně dál.

„Hrnečku, hotovo?“
Nic.

Kaše stoupala. Ne zlostně, ne hrozivě. Spíš pracovitě. Hrneček vypadal jako pilný pomocník, který dostal úkol a nehodlá ho opustit jen proto, že velitel ztratil poznámky.

Maminka začala být nervózní.

Kaše se vyvalila přes okraj, sklouzla na stůl, přetekla na lavici a začala se sunout k podlaze. Maminka vzala pokličku a přiklopila hrneček. Kaše ji zvedla. Zkusila hrneček odnést na práh. Kaše tekla dál, jako by si prostě jen hledala víc prostoru k práci.

Za chvíli byla plná kuchyň. Pak síň. Pak schody. Kaše se tiše, houževnatě valila ven z domu a do uličky. Sousedé nejprve nevěřili vlastním očím, potom si začali nabírat misky a nakonec museli lézt na ploty, protože kašová situace přerostla běžnou domácí nehodu.

Pekař prohlásil, že něco takového neviděl ani při povodni z krupicové polévky v Dolních Kbelích. Kovářova žena si odnesla hrnec, protože usoudila, že když už neštěstí, tak aspoň s obědem. Starosta se přišel podívat, chvíli stál v kaši po kotníky a pak řekl, že by bylo vhodné vytvořit komisi. Nikdo ho neposlouchal, protože komise se špatně svolává ve chvíli, kdy vám po návsi teče sladká krupicová vlna.

Když se Anička vracela domů, uviděla už z dálky, že z komína stoupá pára a po cestě se táhne bílý pruh.

Přidala do kroku. Na návsi potkala tři děti, které jedly kaši z dřeváků, a jednoho psa, který se tvářil, že takový den se nebude opakovat a je třeba ho využít.

„Kde je maminka?“ vykřikla Anička.

„Na střeše!“ zavolal pekař.

A opravdu. Maminka seděla na střeše kůlny, sukni vykasanou, na klíně misku a v očích směs studu a bezmoci.

„Já si nemohla vzpomenout!“ zvolala, sotva Aničku uviděla. „Já věděla, že je to krátké, ale ne dost krátké!“

Anička doběhla k hrnečku, který už nebyl ani vidět, jen podle pravidelného bubublání šlo poznat, kde pracuje. Zhluboka se nadechla a zřetelně řekla:

„Hrnečku, dost!“

A hrneček okamžitě ztichl.

Celá vesnice se najednou ponořila do zvláštního ticha. Kaše zůstala tam, kde právě byla. Na cestě, na lavicích, u studny, na botách, na zástěrách a trochu i na starostově důstojnosti.

Pak se jako první ozval řezník:
„No… chuťově výborné.“

A tím bylo rozhodnuto.

Místo velkého lamentování se rozdávaly lžíce, misky a hrnce. Kaši si odnášeli všichni. Někdo ji jedl s medem, někdo s ovocem, někdo ji sypal skořicí a starosta si nakonec přece jen založil komisi, ale jen proto, aby zapsala, kolik kaše se ten den uvařilo a zda má obec zvážit nouzový plán pro případ dalších kouzelných spotřebičů.

Večer, když byla kuchyň uklizená a maminka se konečně přestala červenat, seděly s Aničkou u stolu a dívaly se na hrneček.

„Zlobíš se?“ zeptala se maminka.

Anička zavrtěla hlavou. „Ne. Jen si myslím, že kouzelné věci by měly mít návod napsaný zespodu.“

Maminka si povzdechla. „A lidé by si ho měli pamatovat.“

Od té doby si v chaloupce vedly ještě lépe než dřív. Hrneček vařil, ale maminka i Anička měly obě kouzelnou větu napsanou na papírku, na dveřích, pod hrncem i za obrázkem svaté Barbory. Pro jistotu.

Jenže jednou pozdě večer, když už obě spaly a měsíc svítil do kuchyně, se hrneček tiše zachvěl. Na jeho dně se objevilo slabé modré světélko a na stole vedle něj se z ničeho nic ukázal drobný nápis, který tam předtím nebyl:

Režim II: Hrnečku, ukaž cestu.

Ráno už byl pryč.

Ale Anička si byla jistá, že ho nevyčetla ze snu.

Pohádka o stříbrných střevíčcích a kouzelné flétně

Pohádka o malířce Dorotce a kouzelné barvě, která neuměla lhát

Pohádka o kouzelných botách a měsíční sklenici

Pohádka o stříbrném moři a kocourovi Igorovi

Pohádka o Boutlavém dubu a zrcadle, které ukazovalo budoucnost

Pohádka o hrošíku Edovi, který se chtěl stát pilotem

Nebyl příliš veliký, ale vypadal hlubší, než se zdálo. Přes den se v něm odrážely mraky, večer hvězdy a ráno tváře žab, které se tvářily, že všechno vědí, ale z úsporných důvodů o tom nemluví. Voda byla tmavě zelená, místy zlatavá, a když foukl vítr, rozběhly se po hladině malé vlnky jako neposedné myšlenky.

U toho rybníka sedával rybář Matěj.

Nebyl zlý. To je třeba říct hned, protože v pohádkách se lidé často rozdělí příliš rychle na dobré a špatné, a pak už se s nimi nedá nic zajímavého dělat. Matěj byl spíš člověk, který si hodně stěžoval. Když svítilo slunce, říkal, že pálí. Když pršelo, říkal, že mokne. Když chytil rybu, říkal, že je malá. Když nechytil žádnou, říkal, že rybník určitě skrývá osobní zášť.

Jeho žena Dorota byla ráznější. Měla rychlý jazyk, pevné ruce a představu, že život by mohl být o něco pohodlnější, kdyby se mu občas důrazně připomnělo, co má dodat.

„Matěji,“ říkávala, „kdybys místo vzdychání pořádně nahodil prut, možná bychom měli k večeři něco víc než brambory a filozofii.“

„Brambory jsou poctivé,“ odpovídal Matěj.

„Poctivé ano,“ řekla Dorota. „Ale kdyby někdy přišly samy oloupané, nezlobila bych se.“

Jednoho dne seděl Matěj u rybníka od samého rána. Mlčel, což u něj obvykle znamenalo, že si stěžuje uvnitř. Prut se ani nepohnul. Žáby mlčely. Rákosí šumělo. A Matěj už zvažoval, že rybníku řekne několik osobních poznámek, když se vlasec najednou napnul.

„Áha!“ vykřikl Matěj. „Tak přece!“

Zabral. Prut se ohnul. Voda se rozvířila a z hladiny vyskočila rybka, jakou ještě nikdy neviděl. Byla malá, ale zářila jako paprsek slunce, který se rozhodl naučit plavat. Šupiny se jí třpytily zlatě, oči měla jasné a na hlavě nepatrnou korunku z vodních kapek.

Matěj zůstal stát s otevřenými ústy.

Rybka si ho změřila pohledem.

„Prosím,“ řekla, „nezačínejte křičet. Ráno už tu byl jeden kapr a dodnes mě bolí hlava.“

Matěj prut málem upustil.

„Ty mluvíš?“

„Ano,“ odpověděla rybka. „A vy zíráte. Každý máme něco.“

Matěj polkl. „Ty jsi zlatá rybka.“

„Výborně. Určování barev máme za sebou.“

„Takže plníš přání?“

Rybka si povzdechla. „To je přesně ta věta, kvůli které jsem dnes neměla vylézat.“

Matěj se rozzářil. Najednou zapomněl na brambory, déšť, slunce i vnitřní stěžování.

„Když tě pustím, splníš mi přání.“

„Teoreticky,“ řekla rybka.

„Teoreticky?“

„Ano. V poslední době jsme museli zavést pravidla.“

Matěj zamrkal.

„Pravidla?“

Rybka se narovnala, jak nejvíc to rybě nad hladinou šlo, a z rákosí vytáhla malý svitek. Byl převázaný tenkou řasou a nadepsaný zlatým písmem:

Reklamační řád přání, verze třetí, doplněná po incidentu s mlynářem a létající kozou.

Matěj si promnul oči.

„To snad ne.“

„To snad ano,“ řekla rybka. „Dřív to bylo jednoduché. Člověk mě pustil, něco si přál, já to splnila a všichni se tvářili poučeně. Jenže pak se rozmohla neuvážená přání. Někdo chtěl větší dům, ale zapomněl říct, že má mít dveře. Někdo chtěl být slavný a pak si stěžoval, že ho zdraví i lidé, které nemá rád. Někdo chtěl, aby mu slepice snášela zlatá vejce, a do tří dnů řešil, že se mu kvůli nim propadá kurník.“

„A ta koza?“ zeptal se Matěj.

Rybka ztichla.

„O té nemluvíme.“

Matěj držel prut a nevěděl, co si počít. V pohádkách se o formulářích nikdy nemluvilo.

„Takže mi přání nesplníš?“

„Splním,“ řekla rybka. „Pokud bude rozumné, srozumitelné, nebude vyřčeno z lakoty a nebude ohrožovat okolní vodstvo, lesní provoz ani základní klid sousedů.“

Matěj chvíli přemýšlel.

„Chtěl bych novou káď na vodu.“

Rybka překvapeně zamrkala. „To je všechno?“

„Stará teče.“

„To je rozumné přání.“

„Tak vidíš.“

„Vidím. Až mě pustíte, budete ji mít u chalupy.“

Matěj pustil rybku zpátky do vody. Rybka mávla ocasem, hladina se zaleskla a zmizela.

Když se Matěj vrátil domů, před chalupou stála nová káď. Pevná, krásná, bez jediné praskliny. Dorota vyšla ven, utřela si ruce do zástěry a chvíli na ni koukala.

„Kde se vzala?“

„Chytil jsem zlatou rybku,“ řekl Matěj pyšně.

Dorota se otočila tak rychle, že se zástěra zavlnila jako plachta.

„A přál sis káď?“

„Stará tekla.“

„Matěji.“

„Co je?“

„Chytil jsi zlatou rybku. Kouzelnou rybku. Rybku, která plní přání. A ty sis přál nádobu na vodu?“

Matěj se zamyslel. „Pevnou nádobu.“

Dorota zavřela oči.

„Vrať se.“

„Proč?“

„Protože když člověk dostane příležitost, nemá ji promarnit na věc, kterou by šlo spravit smolou.“

Matěj nechtěl jít. Rybka měla přísný svitek a on měl pocit, že s kouzelnými tvory se nemá přehánět. Jenže Dorota na něj hleděla takovým způsobem, že se mu zdálo jednodušší čelit rybce než obědu v tichu.

Vrátil se k rybníku.

„Rybko!“ zavolal. „Zlatá rybko!“

Hladina se chvíli jen vlnila. Pak se objevila zlatá hlavička.

„Ano?“

„Moje žena říká, že káď byla málo.“

Rybka se na něj dívala dlouho.

„To začalo rychle.“

Matěj přešlápl. „Chtěla by… větší chalupu.“

„Vy, nebo ona?“

„My.“

„Matěji.“

„Dobře, hlavně ona.“

Rybka si povzdechla a vytáhla svitek.

„Větší chalupa. Požadujete kolik místností?“

„Nevím.“

„Střechu?“

„Určitě.“

„Dveře?“

„Po incidentu, který jste zmiňovala, raději ano.“

„Dobře. Přání přijato. Ale upozorňuji, že větší dům vyžaduje víc práce, víc úklidu a víc míst, kde se mohou ztratit ponožky.“

Matěj přikývl, i když si nebyl jistý, proč by někdo v pohádce řešil ponožky.

Když se vrátil domů, chalupa byla větší. Měla pevné stěny, dvě komory, nový stůl a pec tak krásnou, že Dorota na chvíli opravdu neměla co říct.

To trvalo asi tři minuty.

„Je hezká,“ řekla nakonec.

Matěj si oddechl.

„Ale když už rybka umí tohle,“ pokračovala Dorota, „mohli bychom mít i statek.“

Matěj si sedl.

„Doroto.“

„Nedívej se tak. Statek není rozmar. Statek je jistota.“

„A práce.“

„Práce už máme i teď. Aspoň by vypadala důležitěji.“

Matěj se vrátil k rybníku podruhé.

Obloha mezitím zešedla. Voda už nebyla zlatavá, ale těžší, tmavší. Rákosí šumělo varovně.

„Rybko,“ zavolal tiše.

Rybka se vynořila s výrazem někoho, kdo přesně ví, kam rozhovor povede, a stejně musí poslouchat.

„Statek?“ zeptala se.

Matěj sklopil hlavu. „Statek.“

Rybka rozvinula svitek.

„Zvířata?“

„Asi ano.“

„Kdo se o ně bude starat?“

„My.“

„Vy vstáváte rád brzy?“

Matěj se podíval stranou.

„To jsem si myslela,“ řekla rybka. „Ale dobrá. Přání přijato. Jen připomínám, že každé splněné přání si přivede svoje povinnosti.“

Když se Matěj vrátil, chalupa se proměnila ve statek. Na dvoře stály slepice, koza, dvě krávy a prase, které na Matěje pohlédlo s výrazem vzdáleného bratrance, jenž má k věci mnoho připomínek.

Dorota byla nadšená.

První den.

Druhý den zjistila, že krávy se nedojí samy. Třetí den koza snědla lem její sukně. Čtvrtý den slepice usoudily, že nejvhodnější místo pro vejce je všude kromě kurníku.

„Potřebujeme služebnictvo,“ prohlásila Dorota pátý den.

Matěj upustil vidle.

„Ne.“

„Ano.“

„Rybka říkala, že přání z lakoty se špatně reklamují.“

„To není lakota. To je provozní nutnost.“

Matěj si vzpomněl na vlkův dopis, který rybka možná právě poslala někomu rozumnějšímu. Zvažoval, že uteče do lesa a nechá se zaměstnat jako pomocný kontrolor větru. Ale Dorota už mu podávala klobouk.

U rybníka tentokrát foukal vítr. Hladina byla neklidná.

„Rybko,“ zavolal Matěj, ale neznělo to pyšně. Znělo to unaveně.

Zlatá rybka se objevila po chvíli. Za ní vyplula ještě jedna menší rybka s tabulkou a brkem.

„Kdo je to?“ zeptal se Matěj.

„Stážistka,“ řekla zlatá rybka. „Učí se dokumentovat následky.“

„Aha.“

„Tak?“

„Dorota chce služebnictvo.“

Rybka přimhouřila oči. „A vy?“

Matěj dlouho mlčel.

„Já chci klid.“

Stážistka si něco zapsala.

Rybka se zadívala na Matěje pozorněji.

„To je první opravdu zajímavé přání, které jste dnes vyslovil.“

„Ale doma chtějí služebnictvo.“

„Doma chtějí mnoho věcí. Vy jste se ale právě poprvé zeptal sám sebe.“

Matěj seděl na břehu a najednou nevěděl, jestli se má stydět, nebo si oddechnout. Možná obojí.

Vtom zapraskalo rákosí.

Na břeh přišel vlk. Za ním Karkulka, babička, Sněhurka, Popelka, baba Jaga, tři prasátka a Kryšpín s notýskem. Nikdo nevěděl, kdo přesně je pozval, ale v pohádkách, které se začnou propojovat, se důležití lidé občas objeví právě včas.

Vlk si odkašlal.

„Dostal jsem zprávu o neuváženém vyslovování přání.“

Zlatá rybka kývla. „Ano. Situace eskaluje.“

„To slovo nemám rád,“ řekl vlk. „Většinou znamená, že někdo nečetl pravidla.“

Dorota dorazila chvíli po nich. Měla na sobě čistou zástěru, ale ve vlasech kousek sena a na rukávu stopy po kozím útoku.

„Tak tady jsi,“ řekla Matějovi. „Už jsi to vyřídil?“

Matěj se nadechl.

Podíval se na rybku. Na vlka. Na Karkulku, která uměla položit správnou otázku. Na Popelku v pohodlných botách. Na Sněhurku, která už věděla, že cizí hlasy nemají určovat cenu člověka. Na tři prasátka, která se naučila, že každá věc něco stojí. A nakonec na Dorotu.

„Ne,“ řekl.

Dorota ztuhla.

„Ne?“

„Ne. Nevyřídil.“

Na břehu se rozhostilo ticho.

„Já nechci služebnictvo,“ řekl Matěj pomalu. „Nechci větší statek. Nechci být pánem ani králem. A jestli se mě zeptáš, co chci, tak chci chalupu, která neteče, trochu práce, kterou zvládneme, a večeři, po které si nebudeme vyčítat, že jsme mohli mít něco většího.“

Dorota otevřela ústa.

Zavřela je.

To u ní bylo vzácné.

„Takže nechceš nic víc?“ zeptala se tiše.

Matěj se poškrábal za uchem. „Možná bych chtěl, abychom byli spokojení dřív, než se všechno pokazí.“

Zlatá rybka se zatřpytila.

„To je velmi dobré přání.“

Dorota se posadila vedle něj do trávy. Najednou vypadala unaveněji než rozzlobeně.

„Já jsem jen nechtěla celý život počítat, jestli nám něco stačí,“ řekla.

Babička přikývla. „To není malé přání. Jen se někdy převlékne za velký dům.“

Popelka dodala: „Nebo za lesklé střevíčky.“

Toník Prasátko řekl: „Nebo za verandu, která ještě nemá základy.“

Baba Jaga si odkašlala. „Nebo za perníkovou fasádu.“

Všichni se na ni podívali.

„Co? Byla to hodnotná zkušenost.“

Dorota se poprvé za celý den zasmála. Ne moc, ale stačilo to. Smích někdy funguje jako malá škvírka ve zdi, kterou začne dovnitř proudit vzduch.

Zlatá rybka rozvinula svitek.

„Navrhuji úpravu přání. Statek se vrátí do podoby pevné chalupy s opravenou střechou, novou kádí a jedním malým záhonem navíc. Koza bude přemístěna k někomu, kdo má rád výzvy.“

„Já ne,“ řekl vlk rychle.

„Já také ne,“ dodala baba Jaga. „Od doby s perníkem se vyhýbám tvorům, kteří okusují majetek.“

„My bychom ji mohli vzít,“ řekl Vašík Prasátko po chvíli. „Na louce je trávy dost.“

Pepík se na něj zděšeně podíval.

„Vašíku.“

„Co? Třeba se naučíme něco o odpovědnosti.“

Koza, která se zjevně vynořila odnikud, spokojeně okusovala list rákosu.

Rybka kývla.

„Výborně. Přání upraveno. Reklamace přijata bez sankce, protože došlo k sebepoznání před úplným zhroucením.“

Kryšpín zvedl hlavu od notýsku. „To je oficiální termín?“

„Od dneška ano,“ řekla rybka.

Hladina se rozzářila. Vzduch zavoněl vodní mátou a na okamžik se všem zdálo, že slyší cinkání malých zvonečků pod hladinou. Když světlo pohaslo, Dorotin velký statek zmizel. Na jeho místě, kousek od rybníka, stála pěkná pevná chalupa. Ne palác, ne statek, ne sídlo s věží. Chalupa s dobrou střechou, novou kádí, čistým prahem a malým záhonem, kde právě vykukovaly první zelené lístky.

Dorota se na ni dlouho dívala.

„Je menší,“ řekla.

Matěj ztuhl.

„Ale hezčí,“ dodala.

Zlatá rybka si spokojeně odkašlala, což u rybky vypadalo jako drobná bublina.

„A teď důležitá věc,“ řekla. „Přání nejsou zakázaná. Jen je třeba vědět, odkud přicházejí. Některá vyrostou z potřeby. Jiná ze strachu. A některá z díry, kterou člověk neumí zaplnit ani zámkem, ani statkem, ani korunou.“

Vlk přikývl. „To bych dal na ceduli.“

Hubert, králík s inkoustem na tlapkách, který se samozřejmě také objevil, už vytahoval brk.

„Prosím stručněji,“ řekla babička.

Po krátké poradě vznikla cedule:

Přej si opatrně. Splněné přání si často přivede kufr následků.

Rybka ji schválila.

Od toho dne se u rybníka přestalo křičet: „Rybko, splň mi všechno!“ Lidé se nejdřív posadili na břeh a přemýšleli. Někteří odešli bez přání, protože zjistili, že chtěli jen chvíli klidu. Někteří si přáli dobré boty, pevnou střechu nebo odvahu omluvit se. A někteří se stále pokoušeli obejít reklamační řád, ale s těmi si rybka poradila velmi rychle.

Matěj s Dorotou žili ve své opravené chalupě. Občas se pohádali, protože ani kouzelná rybka neumí změnit povahu člověka jedním šplouchnutím. Ale častěji se zasmáli. Dorota si založila záhon a zjistila, že některé věci rostou lépe, když je člověk netahá ze země za listy. Matěj opravil starý prut, ale už u rybníka tolik nevzdychal.

A zlatá rybka?

Ta si nechala vytisknout nový svitek. Byl menší, přehlednější a na konci měl větu, kterou jí poradila Karkulka:

Než vyslovíš přání, zeptej se, jestli ho opravdu chceš ty, nebo jen tvůj strach.

Jednoho večera, když se nad rybníkem rozsvítily první hvězdy a všichni se chystali domů, vyplavala zlatá rybka z vody a zavolala:

„Počkejte.“

Na břehu se zastavili Karkulka, Sněhurka, Popelka, Růženka, baba Jaga, vlk, babička, prasátka, Kryšpín, Hubert i Matěj s Dorotou. Byla to zvláštní společnost. Kdyby ji někdo viděl z dálky, možná by si pomyslel, že se u rybníka koná sjezd napravených pohádek.

„Mám pro vás zprávu,“ řekla rybka.

Voda za ní se zavlnila a na hladině se objevila mapa. Nebyla namalovaná na papíře, ale z měsíčního světla. Ukazovala les, zámek, rybník, perníkovou chaloupku, červenou chalupu, louku s prasátky i cestu, která vedla někam dál, za okraj známého kraje.

„To je co?“ zeptal se Pepík Prasátko.

Zlatá rybka se usmála.

„Místa, kde se pohádky stále vyprávějí špatně.“

Baba Jaga si povzdechla. „To zní jako práce.“

Vlk se podíval na mapu. „To zní jako hodně práce.“

Karkulka si upravila červenou karkulku. „To zní jako cesta.“

Růženka pohlédla k obloze, kde v dálce možná právě proletěl stín draka. Popelka si zkontrolovala pohodlné boty. Sněhurka zavřela notýsek s poznámkami a babička si vzala vařečku, protože člověk nikdy neví.

Matěj se otočil k Dorotě.

„My asi zůstaneme doma, že?“

Dorota se podívala na chalupu, pak na mapu a pak zpátky na něj.

„Doma ano,“ řekla. „Ale kdyby šli jen na krátkou chvíli…“

Matěj si povzdechl.

Tentokrát si ale nestěžoval. Spíš se usmíval.

A mapa na hladině se pomalu posunula dál, až se u jejího okraje objevila maličká věž, zamotaná do vlasů tak dlouhých, že se po nich možná dalo slézt až do dalšího příběhu.

Druhé prasátko se jmenovalo Vašík. Mělo rádo pohodlí, hezké věci a příjemný stín. Umělo si poradit, ale jen do chvíle, než se práce začala tvářit jako práce. Pak si uvařilo čaj a řeklo, že k důležitým rozhodnutím se nemá přistupovat unáhleně.

Třetí prasátko se jmenovalo Toník. Bylo pomalejší než jeho bratři, ale ne proto, že by bylo líné. Přemýšlelo. Měřilo. Kreslilo si plánky do hlíny a dokázalo strávit celé dopoledne úvahou, jestli má okno směřovat k východu, nebo raději tam, odkud nebude táhnout.

Jednoho dne jim maminka Prasátková řekla, že nastal čas, aby si postavili vlastní domky.

„Jste už dost velcí,“ pravila, „a můj špajz není nafukovací.“

To byl silný argument. Zvlášť když Pepík právě dojídal poslední koláček, Vašík se ptal po dalším polštáři a Toník přeměřoval kuchyňský stůl, protože měl podezření, že jedna noha je kratší.

A tak se prasátka vydala do světa.

Nešla daleko. Lesní louka byla krásná, slunce tam hřálo, potok zurčel a nedaleko vedla cesta, po které občas někdo přinesl zprávy, semínka nebo sýr. Prasátka se rozhodla, že právě tam si postaví domky.

„Já si postavím dům ze slámy,“ řekl Pepík. „Je lehká, rychlá a skoro nic nestojí.“

„Já ze dřeva,“ řekl Vašík. „Dřevo je útulné. A krásně voní. A dá se u něj dobře sedět.“

Toník chvíli mlčel. Potom řekl: „Já si postavím dům z cihel.“

Pepík se zasmál. „To ti bude trvat věčnost.“

„Aspoň půl věčnosti,“ dodal Vašík.

Toník pokrčil rameny. „Možná. Ale chci, aby můj dům stál i ve chvíli, kdy počasí dostane špatnou náladu.“

Pepík už ho neposlouchal. Našel kupku slámy, svázal ji provázkem, opřel o několik kůlů a během dopoledne měl hotovo. Domek vypadal trochu jako větší koš na prádlo, ale Pepík byl nadšený.

„Vidíte?“ volal. „Bydlení nemusí být složité.“

Vašík stavěl o něco déle. Nosil prkna, piloval, zatloukal hřebíky a občas si sedl, aby posoudil atmosféru. Jeho dřevěný domek byl hezký, měl malou verandu, lavičku a okénko se závěsem. Jen střecha se při větru lehce třásla, jako by si nebyla úplně jistá vlastní budoucností.

Toník stavěl nejdéle. Míchal maltu, rovnal cihly, kontroloval základy a ptal se starého krtka na podloží. Krtek byl potěšen, že se o podloží konečně někdo zajímá, a vyprávěl Toníkovi tak dlouho, až Pepík usnul ve slámě a Vašík si uvařil druhý čaj.

Když byly domky hotové, prasátka se radovala.

Jenže další ráno se na cestě objevil vlk.

Byl šedý, vysoký a nesl koženou brašnu. Na krku měl cedulku Lesní pořádková služba a v tlapě držel svazek papírů. Nevypadal jako někdo, kdo se chystá někoho sníst. Vypadal jako někdo, kdo se chystá někomu pokazit dopoledne razítkem.

„Dobré ráno,“ řekl.

Pepík vykoukl ze slaměného domku. „A jéje.“

Vašík vykoukl z dřevěného domku. „Co jsme provedli?“

Toník otevřel dveře cihlového domku a upravil si zednickou zástěru. „Dobré ráno.“

Vlk si odkašlal. „Přišel jsem kvůli stavební kontrole.“

Pepík zbledl. „Kvůli čemu?“

„Stavební kontrole,“ zopakoval vlk. „Objevily se zde tři nové stavby na lesní louce. Musím ověřit jejich bezpečnost, stabilitu a vztah k průchozí větrné cestě.“

Vašík se zamračil. „K průchozí čemu?“

Vlk ukázal tlapou na louku. „Tudy vede starý větrný koridor. Každý podzim tudy chodí silný severák. Má sice hrubé způsoby, ale přednostní právo.“

Pepík se nervózně opřel o slámovou stěnu. Celý domek zašustil.

„A nestačilo by se jen podívat?“ zeptal se.

„Nestačilo,“ řekl vlk. „Musím provést dechovou zátěžovou zkoušku.“

Všechna tři prasátka ztuhla.

„Vy budete foukat?“ zeptal se Vašík.

„Přiměřeně.“

„Vlk a přiměřeně foukat,“ zamumlal Pepík. „To zní jako začátek problému.“

Vlk se zatvářil dotčeně. „Můj dech je certifikovaný.“

Toník se podíval na jeho brašnu. „Máte protokol?“

Vlk okamžitě ožil. „Samozřejmě.“

Vytáhl složku, rozložil papíry na pařez a začal číst.

„Stavba číslo jedna: objekt slaměný, nízká konstrukční pevnost, nejasný základ, vysoké riziko rozfoukání, nulová ochrana před deštěm, podezřelé množství optimismu.“

„Optimismus není závada,“ namítl Pepík.

„Sám o sobě ne,“ připustil vlk. „Ale jako hlavní nosný prvek se nedoporučuje.“

Přistoupil ke slaměnému domku, nadechl se a foukl.

Nebyl to zlý dech. Nebyl to ani hrozivý dech. Byl to odborný, kontrolní, lehce administrativní dech.

Přesto domek okamžitě zašustil, zavlnil se a rozletěl se po louce jako vystrašené seno.

Pepík stál uprostřed prázdného místa s klikou v ruce.

Chvíli mlčel.

„Dobře,“ řekl nakonec. „Možná tam nějaký drobný problém byl.“

„Drobný?“ zopakoval vlk. „Vaše stěna právě odletěla na jih.“

Vašík se pokusil nenápadně zavřít dveře svého dřevěného domku.

„Stavba číslo dvě,“ pokračoval vlk. „Objekt dřevěný, esteticky přijatelný, veranda příjemná, konstrukce průměrná, střecha nejistá, hřebíky místy zatlučené s velkou důvěrou, nikoli přesností.“

Vašík se urazil. „Ten domek má duši.“

„To je hezké,“ řekl vlk. „Ale potřebuje i zavětrování.“

„Nemohli bychom přeskočit dechovou část?“ zeptal se Vašík.

„Nemohli.“

Vlk se nadechl a foukl.

Dřevěný domek vydržel první nápor. Vašík se rozzářil. Pak zapraskala veranda, okénko vydechlo závěs a střecha se pomalu sesunula na stranu, jako by ji celý život unavovalo být nahoře.

Domek nespadl úplně, ale vypadal, že o tom vážně uvažuje.

Vašík si sedl na lavičku. Ta se rozpadla.

„Tohle beru osobně,“ řekl.

„To neberte,“ odpověděl vlk. „Berte to technicky.“

Toník mezitím stál před svým cihlovým domkem. Vypadal klidně, ale v kapse svíral malou vodováhu.

Vlk k němu přistoupil.

„Stavba číslo tři,“ četl. „Objekt zděný, základy ověřené, materiál pevný, komín rovný, okna správně osazená, vstupní dveře trochu moc slavnostní.“

Toník se začervenal. „Ty dveře se mi líbily.“

„To není závada,“ připustil vlk. „Jen poznámka.“

Pak se postavil před domek, narovnal se, nadechl a foukl.

Dům se ani nepohnul.

Vlk foukl ještě jednou. Silněji.

Cihly zůstaly na svém místě, okna se zatřásla jen zdvořile a komín vypustil malý obláček sazí, který vypadal jako tečka za větou.

Pepík s Vašíkem se rozzářili.

„Toník vyhrál!“ vykřikl Pepík.

Vlk zvedl tlapu. „Tady nikdo nevyhrává. Tady se kontroluje.“

Ale bylo vidět, že je spokojený.

Jenže právě v tu chvíli se z lesa ozvaly kroky. Přicházela Sněhurka, za ní malý Kryšpín s notýskem, Karkulka s mapou, babička s vařečkou a baba Jaga Bramborová, která tvrdila, že jde jen náhodou kolem, ale všichni věděli, že ji stavební spory zajímají od doby, kdy měla perníkovou fasádu.

„Tak jsme tady,“ řekla Karkulka. „Dostali jsme zprávu, že někdo šikanuje prasátka kvůli stavebním materiálům.“

Vlk se hluboce nadechl.

„Já nikoho nešikanuji. Já provádím kontrolu.“

„Foukal jste na domky?“ zeptala se babička.

„Ano.“

Babička pozvedla vařečku.

„Odborně,“ dodal vlk rychle.

Sněhurka se rozhlédla po louce. Slaměný domek byl všude. Dřevěný domek měl střechu na půl žerdi. Cihlový domek stál pevně jako někdo, kdo si ráno přečetl stavební příručku a od té doby má klidné svědomí.

„Možná nejde o šikanu,“ řekla Sněhurka. „Možná jde o špatně vysvětlenou kontrolu.“

„Přesně,“ přikývl vlk.

Pepík se ozval: „Ale mohl jste nám to říct předem.“

„Řekl jsem dobré ráno.“

„To není totéž jako: za chvíli vám odfouknu dům.“

Vlk otevřel ústa, zavřel je a pak pomalu přikývl. „To je spravedlivá poznámka.“

Vašík se zvedl ze zbytků lavičky. „A my jsme možná měli přiznat, že jsme stavěli trochu rychle.“

„Trochu?“ zeptal se Kryšpín a zapsal si něco do notýsku.

„Přiměřeně rychle,“ opravil se Vašík.

Baba Jaga došla k Pepíkovu bývalému domku a zvedla hrst slámy. „Sláma není špatná. Jen nemá dělat něco, na co nestačí. Každý materiál má své místo.“

„Perník taky?“ zeptal se Jeníček, který se z nějakého důvodu objevil za ní a tvářil se naprosto nevinně.

Baba Jaga se na něj podívala.

„Perník zvlášť.“

Babička si prohlédla vlkův protokol. „Tady se píše, že prasátka stavěla v průchozí větrné cestě.“

„Ano,“ řekl vlk. „Tudy chodí severák.“

„A věděla to prasátka?“

„Nevěděla,“ přiznal Toník.

„A byla cesta označená?“

Vlk ztichl.

Karkulka se usmála. „Takže tu máme chyby na obou stranách.“

„Já nesnáším, když jsou chyby na obou stranách,“ zabručel vlk. „Špatně se to zapisuje.“

Následovala dlouhá porada. Nebyla nudná, protože se konala na louce, všichni u ní jedli koláče od babičky a baba Jaga jednou použila vařečku jako ukazovátko tak prudce, že Kryšpín málem spadl do malty.

Nakonec se dohodli.

Pepík už nebude stavět dům ze slámy, pokud nebude chtít bydlet pouze do prvního většího kýchnutí.

Vašík opraví dřevěný domek pořádně, s pevnými trámy, lepší střechou a verandou, která se nerozpadne při běžném zamyšlení.

Toník pomůže bratrům se základy.

Vlk bude před každou zkouškou jasně vysvětlovat, co dělá, proč to dělá a kam si mají obyvatelé odložit hrnek s čajem.

A lesní rada nechá vyznačit větrný koridor cedulemi, které nikoho nebudou zbytečně děsit.

První ceduli napsal Hubert, králík s inkoustem na tlapkách. Po předchozích zkušenostech ji nejdřív ukázal babičce.

Stálo na ní:

Pozor, tudy chodí silný vítr. Nestavte mu do cesty dům, pokud nechcete zjistit, jak rychle umí střecha cestovat.

Babička přikývla. „To je lepší.“

V následujících dnech se na louce pilně pracovalo. Pepík zjistil, že sláma se výborně hodí do matrace, ale méně do nosné zdi. Vašík se naučil, že krása verandy nespočívá jen v tom, jak dobře se na ní sedí, ale i v tom, že pod vámi zůstane. Toník pochopil, že někdy je lepší pomáhat bratrům než mít pravdu úplně sám.

A vlk?

Vlk se snažil foukat méně dramaticky.

Nešlo mu to vždycky. Byl to přece jen vlk. Když se nadechl, listí se preventivně drželo větví. Ale naučil se před každým fouknutím říct:

„Nyní provádím kontrolní nádech.“

To velmi pomohlo.

Za měsíc stály na louce tři nové domky. Nebyly stejné. Pepík měl malý útulný domek s pevnou dřevěnou konstrukcí a slaměnou střechou, která byla konečně tam, kde měla být. Vašík měl krásný dřevěný domek s verandou, na které se dalo sedět bez strachu. Toník měl cihlový domek, pevný a klidný, ale kolem oken zasadil květiny, aby nevypadal tak vážně.

Když přišel první podzimní severák, prošel loukou, opřel se do domků a chvíli si zkoušel, co vydrží.

Vydržely.

Pepík, Vašík a Toník stáli u Toníkova plotu a dívali se, jak se tráva vlní.

„Víš,“ řekl Pepík, „možná není pomalá práce vždycky špatná.“

„A rychlá práce není vždycky chytrá,“ dodal Vašík.

Toník se usmál. „A správný dům není ten nejrychlejší ani nejkrásnější. Je to ten, ve kterém se člověk nemusí bát prvního větru.“

Vlk, který opodál zapisoval výsledek kontroly, zvedl oči.

„To je pěkná věta. Mohu ji dát do protokolu?“

„Jestli tam nebude napsáno, že jsme byli nezodpovědní,“ řekl Pepík.

Vlk se zamyslel. „Mohlo by tam být, že jste byli vývojově poučeni.“

„To zní horší,“ řekl Vašík.

„Ale úředněji,“ namítl vlk.

Nakonec do protokolu napsal:

Stavby po úpravách vyhovují. Obyvatelé vykazují zvýšenou odolnost vůči větru i ukvapeným rozhodnutím.

To se líbilo všem.

Od té doby se o třech prasátkách vyprávělo trochu jinak. Ne jako o prasátkách, která musela utéct před zlým vlkem, ale jako o bratrech, kteří se naučili, že domov není jen to, co rychle postavíte kolem sebe. Domov je také práce, kterou do něj vložíte, rady, které jste ochotni přijmout, a lidé, kteří vám pomohou opravit střechu, když jste si mysleli, že provázek stačí.

A vlk už nebyl jen ten, který fouká.

Byl ten, který fouká z dobrého důvodu.

Jednoho večera, když seděli všichni na Vašíkově verandě, přiletěla sýkorka a upustila vlkovi do klína malý mokrý lístek. Voněl po rybníku a byl napsaný zlatým inkoustem.

Vážený pane vlku,
doslechli jsme se, že umíte vysvětlovat pravidla, i když u toho občas zvedáte vítr.
Mohli bychom vás požádat o pomoc?
U našeho rybníka se rozmohlo neuvážené vyslovování přání.
Situace je naléhavá. Jeden rybář už chce být králem podruhé.
Podepsána: Zlatá rybka, oddělení přání a následků.

Vlk si lístek přečetl a pomalu zavřel oči.

„Prosím vás,“ řekl tiše, „řekněte mi někdo, že rybník nespadá pod stavební správu.“

Babička se usmála.

„Nespadá.“

Vlk si oddechl.

„Ale pravidla,“ dodala Karkulka, „ta jsou tvoje.“

A z dálky se ozvalo slabé šplouchnutí, jako by se někdo ve vodě právě velmi netrpělivě nadechl.

Největší zrcadlo stálo v komnatě královny.

Bylo vysoké, stříbrně orámované a staré tak, že si pamatovalo módu, na kterou by nejraději zapomnělo celé království. Říkalo se o něm, že je kouzelné. A skutečně bylo. Jenže ne tak, jak si lidé mysleli.

Královna k němu každé ráno přicházela a ptala se:

„Zrcadlo, zrcadlo, pověz mi přece, kdo je nejkrásnější v celé zemi zdejší?“

Zrcadlo se vždycky zatřpytilo, zamžouralo do hlubin království a odpovědělo.

Dřív odpovídalo docela laskavě.

„Krása má mnoho podob, královno.“

Nebo:

„Dnes vám sluší zelená.“

Případně:

„Možná by bylo dobré se nejdřív nasnídat.“

Jenže královna s tím nebyla spokojená. Chtěla jasnou odpověď. Jedno jméno. Jedno pořadí. Jeden důkaz, že je dost krásná na to, aby už se nemusela bát.

A tak si zrcadlo po čase řeklo, že když chce královna názory, dá jí názory.

V noci, kdy všichni spali, se naučilo naslouchat hlasům z celého království. Zachytávalo šeptání na trzích, poznámky u studny, útržky rozhovorů z hostinců, nespravedlivé soudy, závistivé povzdechy i hloupé věty, které lidé říkají jen proto, že zrovna nemají nic lepšího na práci.

Ráno pak královně hlásilo:

„Jedna pradlena tvrdí, že vám černá barva přidává roky.“

„Tři pážata se shodla, že princezna Sněhurka má hezčí vlasy.“

„Pekařova neteř řekla, že jste možná kdysi bývala krásnější.“

Královna bledla, rudla a bledla znovu.

„Kdo to řekl?“

„Chcete přesné jméno, nebo jen bolestivý souhrn?“ ptalo se zrcadlo.

Bylo to zlé kouzlo. Ne proto, že by zrcadlo lhalo. Někdy nelhalo vůbec. Ale sbíralo každou poznámku, každé srovnání a každý cizí soud a podávalo je královně, jako by šlo o pravdu vytesanou do kamene.

Královna se měnila.

Kdysi se smála nahlas a nosila těžké šaty jen tehdy, když chtěla. Teď trávila hodiny před zrcadlem, měnila účesy, ptala se na pleť, vrásky, šaty a odstín rtů. Čím víc odpovědí dostávala, tím méně si byla jistá sama sebou.

A nejčastěji se v odpovědích začalo objevovat jedno jméno.

Sněhurka.

Princezna Sněhurka byla mladá, laskavá a měla zvláštní schopnost působit svěže i ráno, kdy zaspala, upustila si čaj na rukáv a zakopla o královského mopslíka. Lidé ji měli rádi. Ne proto, že byla krásná, i když krásná byla, ale protože si pamatovala jména služebných, uměla se smát sama sobě a nikdy nikomu neřekla, že vypadá unaveně, pokud mu zároveň nepodala židli a koláček.

Královna to ale přes zrcadlo viděla jinak.

„Všichni ji obdivují,“ šeptalo zrcadlo.

„Všichni?“ ptala se královna.

„Mnozí.“

„Kolik je mnozí?“

„Dost na to, aby vás to trápilo.“

To nebyla odpověď. To byla past.

Jednoho rána královna stála před zrcadlem déle než obvykle. Její oči byly unavené a zlost v nich byla jen smutek, který si oblékl brnění.

„Kdo je nejkrásnější?“ zeptala se.

Zrcadlo se zatřpytilo.

„Sněhurka.“

V komnatě se rozhostilo ticho.

Královna zavřela oči.

Kdyby u ní v tu chvíli někdo byl, možná by si všiml, že nepotřebovala vítězství. Potřebovala, aby jí někdo řekl, že její hodnota nezmizela jen proto, že někdo jiný rozkvetl. Jenže v místnosti bylo jen zrcadlo. A zrcadla, která čtou cizí komentáře, neumějí objímat.

Ještě téhož dne poslala královna Sněhurku pryč.

Ne do smrti, ne do temného žaláře, jak se někdy později přehánělo ve starých vyprávěních. Poslala ji hluboko do lesa s loveckým doprovodem a rozkazem, aby se už nevracela na zámek, dokud „se situace neuklidní“.

Lovecký doprovod byl z toho nešťastný. Sněhurka také.

„Jaká situace?“ ptala se.

Lovec si poškrábal bradu. „Myslím, že situace se jmenuje zrcadlo.“

Sněhurka se rozhlédla po lese. Nebála se tolik, jak by se asi čekalo. Byla spíš zmatená. Všechno se stalo tak rychle. Ještě ráno vybírala stuhy na slavnost v zahradě a teď stála mezi stromy, v plášti, který nebyl dost teplý, a s pocitem, že ji někdo vymazal z vlastního života.

Lovec jí podal malý uzlíček s chlebem, sýrem a jablkem.

„Jděte po mechové cestě,“ řekl tiše. „Na konci je domek sedmi horníků. Jsou zvláštní, ale slušní. A hlavně mají pevné dveře.“

„A královna?“

Lovec sklopil oči. „Královna bojuje s nepřítelem, kterého považuje za vás. Ale myslím, že jste to nikdy nebyla vy.“

Sněhurka šla dlouho.

Les nebyl zlý, jen neznámý. Stromy šuměly, jako by si mezi sebou předávaly zprávu o dívce v bílém límci a smutných očích. Cesta ji vedla kolem potoka, přes mýtinu a mezi kameny, až konečně spatřila malý domek.

Byl nízký, široký a z komína se kouřilo. Před dveřmi stálo sedm párů bot, seřazených tak přesně, že Sněhurka pochopila dvě věci: někdo tady hodně pracuje a někdo tady nesnáší nepořádek.

Zaklepala.

Dveře otevřel malý vousatý muž s lucernou v ruce.

„Kdo jste?“ zeptal se.

„Sněhurka.“

„To je jméno, nebo popis počasí?“

Sněhurka se poprvé za celý den zasmála.

Ukázalo se, že v domku žije sedm trpaslíků. Nebyli tak roztomilí a chaotičtí, jak o nich později lidé vyprávěli. Byli to zkušení horníci, kteří vedli malý, ale velmi složitý provoz. Každý měl svou práci, svůj hrnek, svou židli a své přesné stanovisko k tomu, jak se má větrat po vaření zelí.

Nejstarší se jmenoval Řehoř a staral se o bezpečnost šachet. Druhý, Matěj, vedl zásoby. Třetí, Cyril, opravoval nástroje. Čtvrtý, Bruno, vařil polévky tak husté, že v nich lžíce stála jako osamělý strom. Pátý, Vavřinec, psal směnové rozpisy. Šestý, Tonda, měl na starosti prádlo, i když tvrdil, že to nikdo dost neoceňuje. Sedmý se jmenoval Kryšpín a byl nejmladší. Hlavně kladl otázky.

„Proč jste tady?“ zeptal se Kryšpín.

Sněhurka se posadila ke stolu a všechno jim vyprávěla. O zrcadle, královně, otázkách, odpovědích i o tom, že byla najednou vyhnána kvůli něčemu, co si sama nevybrala.

Trpaslíci poslouchali vážně.

Když skončila, Řehoř si odkašlal.

„Můžete tu zůstat. Ale máme pravidla.“

„Pravidla?“ zeptala se Sněhurka.

„Ano,“ řekl Vavřinec a vytáhl tabulku. „Kdo jí, myje svůj talíř. Kdo poslední bere dřevo, doplní dřevo. Kdo změní uspořádání hrnků, oznámí to předem. A nikdo, opakuji nikdo, nepřerovnává hornické ponožky podle barvy bez schválení provozní porady.“

Sněhurka přikývla.

„To zní rozumně.“

„To ještě nevíte, co se stalo naposledy,“ zamumlal Tonda.

Sněhurka u nich zůstala. Ne jako služka, ne jako náhrada za něčí pořádek, ale jako host, který se postupně stal součástí domácnosti. Pomáhala vařit, trpaslíci ji naučili poznávat kameny, ona je naučila péct koláč, který se nedal použít jako stavební materiál. Občas jim zpívala, ale jen když o to stáli. Po týdnu se ukázalo, že Bruno má krásný hlas, jen ho dosud používal hlavně k brumlání nad cibulí.

Sněhurka začala znovu dýchat.

Jenže zrcadlo na zámku nespalo.

Každé ráno královna přicházela a ptala se. A každé ráno se zrcadlo naučilo říkat věci trochu ostřeji.

„Sněhurka je stále oblíbená.“

„Sněhurce to v lese svědčí.“

„Trpaslíci si myslí, že je příjemnější společnice než mnozí lidé u dvora.“

„Kryšpín řekl, že umí lépe naslouchat než celé královské poradní shromáždění.“

Královna už nevydržela. Oblékla si plášť, vzala košík jablek a vydala se do lesa.

Jablka nebyla otrávená.

To je důležité říct hned.

Byla kyselá.

Velmi kyselá.

Královna je nesla s úmyslem, který sama sobě neuměla vysvětlit. Nechtěla Sněhurce ublížit tak, jak to později přikrášlily temné verze příběhu. Chtěla ji vidět. Chtěla pochopit, co na ní všichni mají. A možná chtěla, aby ji Sněhurka na okamžik také viděla. Ne jako královnu. Ne jako soupeřku. Jako člověka, který se ztratil ve vlastním odrazu.

Když dorazila k domku, Sněhurka seděla venku a loupala brambory. Kryšpín vedle ní třídil kamínky podle toho, jestli vypadají přátelsky, podezřele nebo jako Matěj po noční směně.

Královna si stáhla kapuci níž.

„Nechcete jablko?“ zeptala se změněným hlasem.

Sněhurka se na ni podívala.

Možná ji poznala hned. Možná ne. Možná jen viděla unavenou ženu, která drží košík příliš pevně.

„Děkuji,“ řekla. „Ale nejdřív mi řekněte, proč jste přišla.“

Královna ztuhla.

„Prodávám jablka.“

Kryšpín vzal jedno do ruky, přičichl k němu a prohlásil: „Tohle jablko má napjatou atmosféru.“

Sněhurka položila nůž.

„Vaše Veličenstvo.“

Královna pomalu zvedla hlavu.

Chvíli byly obě ticho.

„Nenávidíte mě?“ zeptala se královna.

Sněhurka dlouho neodpovídala.

„Ne,“ řekla nakonec. „Ale bojím se toho, co jste začala dělat, protože se bojíte sama sebe.“

Ta věta byla tichá, ale zasáhla přesněji než kouzlo.

Královna se posadila na pařez. Vypadala najednou menší než na zámku. Bez trůnu, bez zrcadla, bez lidí, kteří se báli říct jí pravdu, byla jen ženou s košíkem kyselých jablek.

„Zrcadlo říká, že jste krásnější,“ zašeptala.

„A co by se stalo, kdybych byla?“ zeptala se Sněhurka.

Královna otevřela ústa, ale nenašla odpověď.

Kryšpín se zamyslel. „Možná by se nestalo nic. V dole máme taky víc než jeden hezký kámen.“

Královna se na něj podívala.

„To bylo překvapivě moudré.“

„To říkám často,“ řekl Kryšpín. „Jen mě málokdo zapisuje.“

Vtom se z lesa ozvaly kroky. Dorazili ostatní trpaslíci a s nimi ještě někdo: Popelka. Měla pohodlné boty, v ruce skleněnou lupu a výraz člověka, který už má s podezřelým leskem své zkušenosti.

„Dostala jsem dopis,“ řekla. „Psali jste, že máte problém se zrcadlem.“

Řehoř přikývl. „Máme královnu, zrcadlo a moc komentářů. To je nebezpečná kombinace.“

Popelka vzala lupu a spolu se Sněhurkou, královnou a trpaslíky se vydali na zámek. Nebyla to slavná výprava. Nikdo neměl meč, nikdo nevezl prapor a Kryšpín celou cestu nesl jedno kyselé jablko jako důkazní materiál.

Když dorazili do královniny komnaty, zrcadlo už čekalo.

„Zrcadlo,“ řekla královna a hlas se jí trochu třásl, „pověz mi přece…“

„Ne,“ přerušila ji Sněhurka.

Královna se zarazila.

„Dnes se nebudeme ptát, kdo je nejkrásnější,“ řekla Sněhurka. „Dnes se zeptáme, odkud bereš odpovědi.“

Zrcadlo se zatřpytilo. „Z hlasů království.“

„Ze všech?“ zeptala se Popelka.

„Z těch nejhlasitějších.“

Popelka přikývla, jako by právě našla špatný šev na plesovém střevíčku.

„Aha. Takže neukazuješ pravdu. Ukazuješ hluk.“

Zrcadlo se uraženě zamlžilo.

„Hluk je také informace.“

„Ano,“ řekla Popelka. „Ale není to totéž co moudrost.“

Královna stála velmi tiše.

„Já jsem ti věřila,“ řekla zrcadlu.

Zrcadlo se zachvělo. „Říkala jste, že chcete vědět, co si lidé myslí.“

„Chtěla jsem vědět, jestli jsem dost.“

„To není otázka pro zrcadlo,“ řekla Sněhurka měkce.

V té chvíli se stalo něco zvláštního. Zrcadlo neprasklo, nerozpadlo se a nevyletěl z něj žádný démon, což by bylo sice působivé, ale zbytečně nepořádné. Jen se jeho stříbrný povrch pomalu uklidnil. Hlasy, které v něm šuměly jako trh za poledne, začaly slábnout.

Královna přistoupila blíž.

Poprvé po dlouhé době se do zrcadla nepodívala proto, aby vyhrála. Podívala se, aby se viděla.

Byla tam její tvář. Starší, než bývala. Krásná jinak, než čekala. Unavená. Hrdá. Zraněná. Lidská.

„A co teď?“ zeptala se tiše.

Sněhurka se postavila vedle ní.

„Teď už se nebudeme ptát, která z nás je krásnější.“

Kryšpín zvedl kyselé jablko. „A taky bych navrhoval nejíst věci přinesené v emocionálně vypjatých situacích.“

„Souhlasím,“ řekl Řehoř.

Královna se neproměnila v dokonale laskavou bytost za jeden den. Tak pohádky někdy lžou, protože spěchají. Učila se pomalu. První týden nechala zrcadlo zakrýt plátnem. Druhý týden se u něj zastavila jen jednou. Třetí týden ho dala přenést do knihovny, kde sloužilo k odrážení světla při čtení a jen občas si tiše povzdechlo, že dřív mělo dramatičtější práci.

Sněhurka se vrátila na zámek, ale často chodila za trpaslíky. Ne proto, že by potřebovala utéct, ale protože v jejich domku se naučila něco důležitého: že domov není místo, kde vás pořád obdivují, ale místo, kde si můžete odložit těžký den, umýt svůj talíř a nikdo z toho nedělá soutěž krásy.

Popelka odjela zpátky do svého království a cestou si zapsala poznámku: Podezřelý lesk se může týkat bot, zrcadel i lidských očekávání.

A královna?

Ta jednoho rána prošla zahradou bez doprovodu. Potkala pradlenu, která kdysi pronesla poznámku o černých šatech. Královna se zastavila. Pradlena zbledla.

„Měla jste pravdu,“ řekla královna. „Černá mi někdy přidává roky. Ale dnes jsem si ji vzala, protože se mi líbí.“

Pradlena nevěděla, co odpovědět.

To bylo v pořádku.

Ne všechno potřebuje komentář.

Od té doby se v království začalo říkat, že zrcadla nejsou nebezpečná proto, že ukazují tvář. Nebezpečná začnou být tehdy, když jim člověk dovolí ukazovat jeho cenu.

Jednoho večera, když Sněhurka seděla v knihovně a četla si o dalekých říších, ozvalo se za oknem jemné zaklepání. Na parapetu seděla sýkorka s malým lístkem přivázaným k nožce.

Sněhurka ho opatrně rozbalila.

Vážená princezno,
slyšeli jsme, že jste vyřešila potíže se zrcadlem, které šířilo příliš mnoho cizích názorů.
Mohla byste poradit i nám?
Máme tři bratry, tři domky, jednoho vlka a mnoho velmi hlasitých tvrzení o stavební kvalitě.
Podepsáno: Lesní pořádková služba.

Sněhurka se usmála.

„Kryšpíne?“ zavolala do chodby.

Malý trpaslík nakoukl dovnitř. „Ano?“

„Jak se díváš na stavební spory?“

Kryšpín se zamyslel.

„Podle toho, jestli je v nich svačina.“

A zrcadlo v knihovně se poprvé po dlouhé době zasmálo tak tiše, že to znělo skoro jako cinknutí hvězdy.

Růženka byla odmalička zvídavá. Nezajímaly ji jen plesy, výšivky a to, jak se správně usmívat na hosty, kteří říkají dlouhé věty a nic v nich nesdělují. Chtěla vědět, odkud přichází vítr, proč se hvězdy nehýbou stejně rychle jako mraky a jestli za mořem opravdu žijí ptáci tak velcí, že si o ně obři opírají žebříky.

Král s královnou z toho byli trochu nervózní. Ne že by jim vadilo, že je Růženka chytrá. Jen měli pocit, že princezna by měla být chytrá přiměřeně. Tak, aby uměla odpovědět na otázku, ale ne tak, aby začala zpochybňovat mapu.

„Za moře se nejezdí jen tak,“ říkal král.
„Zvlášť ne na drakovi,“ dodávala královna.

Jenže právě drak byl problém. Do království totiž jednou za rok přilétal starý cestovní drak jménem Baltazar. Nebyl to drak, který pálí vesnice a krade princezny. Takoví draci byli podle něj ostudou řemesla. Baltazar vozil po světě dopisy, bylinky, vzácné knihy, zamotané poutníky a občas také velmi odhodlané princezny.

Byl veliký jako malý kopec, šupiny měl tmavě modré jako moře před bouří a na čele nosil kožené cestovní brýle. Tvrdil, že kvůli větru. Zahradník tvrdil, že kvůli dojmu. Oba mohli mít pravdu.

Když Baltazar přistál v zámecké zahradě, Růženka byla první, kdo k němu přiběhl.
„Letěl jste opravdu za moře?“ zeptala se.
„Za sedm moří,“ odfrkl Baltazar. „A nad devíti bouřemi. Jedna z nich měla špatnou náladu.“
„A mohl byste mě vzít s sebou?“

Král ztuhl. Královna zbledla. Zahradník upustil konev do záhonu s měsíčkem. Baltazar si princeznu prohlédl jedním zlatým okem. „Umíte se držet?“
„Umím.“
„Nefňukáte ve větru?“
„Ne.“
„Nekřičíte, když se letí hlavou dolů?“
Růženka se zarazila. „To se děje často?“
„Jen když se vyhýbáme bouřím, poštovním husám a horám, které se tváří nižší, než jsou.“
Růženka se usmála. „Tak dobře.“

Král s královnou protestovali, radní svolali mimořádné jednání, tři dvorní vychovatelky omdlely a jedna teta z matčiny strany prohlásila, že za jejích mladých let princezny cestovaly maximálně do sousedního zámku a i tam pod dohledem.

Růženka přesto odletěla.

Ne napořád. Jen na poznávací cestu do zámořského království, kde se slunce budilo v jinou hodinu, snídaně voněla po koření, které doma nikdo neuměl vyslovit, a moře bylo tak modré, že člověk chvíli pochyboval, jestli se dívá dolů, nebo nahoru.

Byla to nádherná cesta.
A taky velmi dlouhá.

Baltazar létal hlavně v noci, protože přes den se mu prý přehřívaly šupiny a turisté v přístavech mu mávali tak nadšeně, až ztrácel soustředění. Růženka tedy spala, když jiní bděli, bděla, když jiní spali, a jedla snídani v čase, kdy doma na zámku bývala hluboká noc.

V zámoří se naučila spoustu věcí. Viděla stromy s listy velkými jako deštník, trh, kde se prodávaly sušené hvězdičky mořských plodů, a knihovnu tak starou, že i prach v ní působil vzdělaně. Jenže když nastal čas vrátit se domů, Růženka už sotva věděla, jestli je ráno, večer, včera nebo příští úterý.

„Jste nějaká pobledlá,“ poznamenal Baltazar, když nasedala.
„Jsem v pořádku,“ řekla Růženka.
„To říkají všichni, kdo za chvíli usnou do sedla.“
„Já neusnu.“

Usnula dřív, než přeletěli první mořskou mlhu.

Domů dorazili za svítání. Baltazar přistál v zahradě tak tiše, jak jen dokáže přistát tvor s křídly širšími než trůnní sál. Růženka slezla z jeho hřbetu, zamávala, došla do svého pokoje, sundala si cestovní plášť a řekla komorné:

„Vzbuďte mě za chvilku.“ Potom usnula. A spala.
Nejdřív hodinu. Pak dvě. Pak celý den.

K večeru začalo být království neklidné. Král chodil po chodbě sem a tam. Královna se tvářila statečně, ale každých deset minut se ptala, jestli princezna už otevřela oči. Komorná ujišťovala všechny, že Růženka dýchá klidně, spí spokojeně a jen jednou ze spaní zamumlala něco o kokosovém koláči.

„To není normální,“ prohlásil první rádce.
„Je to princezna,“ řekl druhý rádce. „U princezen nebývá normální skoro nic.“
„Mohla by to být kletba,“ zašeptala jedna dvorní dáma tak potěšeně, jako by právě našla správné slovo do křížovky.

A bylo rozhodnuto.

Během jediné hodiny se po zámku rozneslo, že Růženka upadla do strašlivého kouzelného spánku. Nikdo si už nevzpomněl na sedm moří, noční let, zámořské slunce ani na to, že když někdo cestuje přes půl světa na drakovi, může být prostě unavený. Kletba zněla lépe. Kletba měla vážnost. Kletba se dala oznámit na nádvoří.

Král povolal čaroděje. Čaroděj přišel, zamával holí, posypal práh stříbrným práškem a prohlásil, že v pokoji cítí silnou přítomnost spánku.

„To vidíme také,“ řekla královna.

Potom přišla bylinkářka. Přivoněla k Růžence, zkontrolovala její čelo a řekla, že princezna voní po mořském větru, skořici a cestovní únavě.
„Takže kletba?“ zeptal se rádce.
„Takže bych ji nechala spát,“ odpověděla bylinkářka.

Rádce si to zapsal jako: Bylinkářka nerozpoznala kletbu.

Pak dorazili tři slavní princové. První přinesl meč, protože ho přinášel všude. Druhý přinesl loutnu a chtěl Růžence zahrát probouzecí píseň. Třetí přinesl zrcadlo, aby se mohl před probouzením upravit.

Růženka spala dál.

Loutna ji na chvíli přiměla zamračit se ze spaní, což král vyhodnotil jako znepokojivý vývoj.

Nakonec zahradník, který celou dobu poslouchal z chodby, navrhl: „Možná by bylo nejlepší, kdyby byl kolem zámku klid.“

Král se toho chytil.

„Ano! Klid! Princezna potřebuje klid!“

Zahradník měl na mysli, že by lidé mohli přestat dupat, šeptat a svolávat porady přímo pod okny. Jenže královské příkazy mají zvláštní vlastnost. Když vyjdou z trůnního sálu, často cestou narostou.

Do večera dostal zahradník rozkaz zajistit „naprostý, neproniknutelný, slavnostní klid kolem celého zámku“.

Zahradník byl svědomitý muž. A trochu unavený z toho, že ho nikdo nikdy neposlouchal přesně. Zasadil šípkové keře. Ne jeden. Ani deset.

Zasadil jich tolik, že se kolem zámku během několika dní rozrostla hustá trnitá hradba. Měla chránit princeznu před hlukem, hosty, radami, hudebníky, příliš horlivými princi a tetou z matčiny strany, která se už potřetí pokoušela proniknout dovnitř s vývarem a názorem.

Šípkové keře rostly tak rychle, že lidé začali znovu šeptat o kouzlu. Zahradník mlčel. Věděl, že když má rostlina dobrý důvod, umí růst překvapivě odhodlaně. Růženka mezitím spala.

Spala tak dlouho, až se z obyčejného odpočinku stala legenda. V hospodách se říkalo, že ji zaklela mořská čarodějnice. Na trzích se šeptalo, že ji pohltil sen. Jeden básník napsal píseň o princezně, která spí, protože svět není hoden jejího pohledu. Růženka by se tomu nejspíš zasmála, kdyby nebyla zrovna zabořená do polštáře a doháněla tři noci na dračím hřbetě.

A pak přišel čtvrtý princ.

Nebyl nejslavnější, neměl nejlesklejší zbroj a jeho kůň vypadal, že má na celé hrdinství vlastní názor. Princ se jmenoval Vít a na rozdíl od ostatních se neptal, kudy se dá prosekat dovnitř.

Zeptal se zahradníka, proč ty keře vyrostly.
Zahradník si ho chvíli prohlížel.
„Kvůli klidu,“ řekl nakonec.
„A princezna chce být probuzena?“
Zahradník se opřel o rýč. „To se jí kupodivu nikdo nezeptal.“

Princ Vít přikývl. Sundal si zbroj, protože v ní šípkovým houštím šustil jako kastrol, a místo meče si vzal zahradnické rukavice. Neprosekával se. Opatrně odhrnoval větve, přidržoval trny, dával pozor na mladé výhonky a za celou cestu pronesl jen tři slova.

„Promiňte, prosím.“

Šípkové keře, které byly zvyklé na prince s meči a velkými gesty, z toho byly tak překvapené, že ho pustily dovnitř.

Vít došel až k zámku. Uvnitř bylo ticho. Všichni chodili po špičkách tak dlouho, až z toho měli bolavé lýtka. Král seděl u dveří princeznina pokoje a vypadal o mnoho starší než před několika dny. Královna držela v ruce cestovní plášť své dcery a přemýšlela, proč se jí tolik bála pustit do světa, když se nakonec nejvíc bála právě doma.

„Přišel jsem pomoci,“ řekl Vít.
„Máte kouzelný polibek?“ zeptal se rádce dychtivě.
„Ne.“
„Léčivý meč?“
„Ne.“
„Probouzecí roh?“
„Naštěstí také ne.“

Rádce vypadal zklamaně.

Vít vstoupil do pokoje. Růženka spala v posteli u zatažených závěsů. Na stolku stál prázdný džbánek, vedle něj ležela mušle ze zámoří a na židli byl přehozený plášť, ze kterého ještě slabě voněl mořský vzduch.

Princ chvíli stál a díval se.

Pak se otočil ke komorné.

„Kdy se vrátila?“
„Předevčírem za svítání.“
„Odkud?“
„Ze zámoří.“
„Jak?“
„Na drakovi.“
Princ se zhluboka nadechl. „A napadlo někoho, že je jen unavená?“

V místnosti nastalo takové ticho, že by bylo slyšet spadnout i velmi malé zrnko máku. Rádce zakašlal. „To jsme zvažovali v rané fázi.“

Bylinkářka, která stála u okna, zvedla obočí.
„Nezvažovali.“

„Dobře,“ řekl Vít. „Tak ji nechme ještě spát. Přineste vodu, něco lehkého k jídlu a hlavně žádnou loutnu.“

Druhý princ s loutnou, který se nějak stále zdržoval poblíž, uraženě odešel. Růženka spala ještě celé dopoledne. A pak se probudila. Ne slavnostně. Ne za zvuku fanfár. Ne s výkřikem, že kouzlo pominulo. Prostě otevřela oči, protáhla se a řekla:

„Kolik je hodin?“

Královna se rozplakala úlevou. Král se smál a plakal zároveň, což působilo trochu nekrálovsky, ale velmi lidsky. Rádce si rychle zapisoval, že kletba byla úspěšně překonána kombinací ticha, vody a prince nejasné specializace.

Růženka se posadila a nechápavě se rozhlédla.
„Proč jsou všichni v mém pokoji?“
„Mysleli jsme, že jsi zakletá,“ přiznal král.
Růženka se na něj dlouze podívala.
„Tatínku. Letěla jsem tři noci na drakovi.“
„Ano, ale spala jsi opravdu hodně.“
„Protože jsem letěla tři noci na drakovi.“

Král se zatvářil, jako by mu konečně zapadly dvě věci, které celou dobu ležely vedle sebe.

Růženka vypila vodu, snědla kousek chleba s medem a vyslechla si všechno, co se stalo. Když došli k šípkové hradbě, začala se smát tak silně, že se jedna dvorní dáma musela posadit.

„Takže zatímco jsem spala, vy jste kolem zámku vypěstovali botanickou pevnost?“

Zahradník opatrně nakoukl do dveří.

„Chtěli jste klid.“
„To ano,“ řekla Růženka. „A zřejmě jste ho vzal vážně.“
„Velmi vážně,“ přiznal zahradník.
Růženka se usmála. „Děkuji.“

Potom se podívala na prince Víta.

„A vy jste kdo?“
„Někdo, kdo nechtěl dělat hluk.“'
Růženka si ho prohlédla. „To je vzácná schopnost.“
Vít se uklonil. „Snažím se ji nepoužívat příliš nápadně.“

A tak se nestalo, že by princezna Růženka byla zachráněna polibkem. Nebylo to potřeba. Probudila se sama, když se konečně vyspala. Princ Vít nezískal její ruku tím, že porazil trny, ale tím, že se zeptal, proč tam jsou. A království se naučilo, že ne každý dlouhý spánek je kletba. Někdy je to jen tělo, které konečně dostalo příležitost dohnat všechno, co mu lidé a draci předtím sebrali.

Od té doby se na zámku změnilo několik věcí.

Když se někdo vrátil z dlouhé cesty, nesvolávaly se porady. Přinesla se voda, zatáhly závěsy a na dveře se pověsila cedule: Nerušte. Hrdina dospává.

Loutny se nesměly používat k probouzení bez písemného souhlasu spící osoby.

A zahradník dostal vlastní razítko, protože se ukázalo, že člověk, který umí vypěstovat neproniknutelný klid, je pro království velmi důležitý.

Baltazar se vrátil za týden. Přistál v zahradě, setřásl si z křídel hvězdný prach a podíval se na šípkové keře.

„Pěkné,“ řekl. „Vidím, že jsem zmeškal drama.“
„Já taky,“ odpověděla Růženka.

Drak se zasmál, až se v oknech zachvěla skla.

„Za Mořem mlh se otevřela nová cesta,“ řekl potom. „Nikdo ji ještě neproletěl. Je tam prý ostrov, kde lidé spí ve dne a pracují v noci, a vůbec jim to nepřipadá divné.“

Král zbledl. Královna se chytila opěradla židle. Rádce otevřel ústa, aby navrhl předběžné bezpečnostní opatření. Růženka ho předběhla.

„Tentokrát,“ řekla, „si po návratu rovnou rezervuji tři dny spánku.“

Princ Vít přikývl. „A já pohlídám, aby ti nikdo nezpíval pod oknem.“

Zahradník zvedl rýč. „A já zasadím jen dva keře. Pro jistotu.“

Růženka se rozesmála, pohladila Baltazara po modré šupinaté tlamě a podívala se k obzoru, kde se nebe pomalu barvilo do růžova.

Nikdo přesně nevěděl, kdy odletí znovu.

Ale šípkové keře už začínaly šeptat, že příběh o spící princezně možná nikdy nebyl o kletbě. Možná byl od začátku o tom, že i ti nejodvážnější cestovatelé si musí umět říct o odpočinek.

A někde vysoko nad zámkem starý drak roztáhl křídla, jako by už slyšel volání další cesty.

Princ si měl na plese vybrat nevěstu.

A celé království se tvářilo, že je to naprosto rozumný způsob, jak rozhodovat o budoucnosti dvou lidí.

V domě na kraji města bydlela dívka, které všichni říkali Popelka. Ne proto, že by se tak narodila, ale protože trávila tolik času u kamen, v kuchyni a u popela, až si její skutečné jméno začali lidé šeptat jen nejistě. Byla pracovitá, chytrá a unavená z toho, že ji všichni považovali za někoho, kdo má být vděčný, když mu zbyde poslední krajíc chleba a trochu místa u dveří.

Její macecha měla ráda pořádek, ale jen takový, který dělali ostatní. Její dvě nevlastní sestry měly rády krásné věci, ale jen do chvíle, než bylo potřeba se o ně starat. A všechny tři měly velmi jasnou představu o tom, kdo smí na ples.

„My,“ řekla první sestra.

„My dvě,“ opravila ji druhá sestra.

„My tři,“ dodala macecha, protože se považovala za stále velmi společensky zajímavou.

Popelka stála u stolu a třídila hrách od čočky. Nebyla si jistá, kdo kdy rozhodl, že luštěniny jsou vhodný nástroj k ponižování mladých dívek, ale tušila, že to musel být někdo, kdo nikdy neměl hlad.

„A já?“ zeptala se klidně.

Sestry se rozesmály.

„Ty?“ řekla první. „Vždyť nemáš šaty.“

„Ani účes,“ dodala druhá.

„Ani střevíčky,“ uzavřela macecha.

To poslední nebyla tak docela pravda.

Popelka střevíčky měla.

Objednala si je o tři dny dřív z královského online výprodeje, který se jmenoval Víla za hubičku. Na obrázku vypadaly nádherně. Průsvitné jako led nad studánkou, lesklé jako ranní rosa a v popisku stálo: Luxusní křišťálový vzhled. Pohodlí jako obláček. Vhodné pro ples, osudové setkání i dramatický útěk po schodech.

To všechno za cenu tak nízkou, že i Popelka na chvíli zapomněla, že zázraky mívají drobným písmem napsané podmínky.

Když balíček dorazil, jeden střevíček se třpytil opravdu krásně. Druhý se třpytil taky, jen trochu jiným směrem. Jeden byl o půl čísla větší, druhý naopak tlačil u palce a oba při chůzi vydávaly zvuk, jako by v nich někdo tiše lámal rampouchy.

Popelka je chvíli držela v ruce a přemýšlela, jestli je to znamení.

Pak si řekla, že možná jsou jen ze slevy.

Večer před plesem seděla sama v kuchyni. Sestry už odešly do svých pokojů, macecha počítala šperky a v domě se rozhostilo ticho, ve kterém i prach vypadal unaveně. Popelka si vytáhla střevíčky, postavila je na lavici a zkusila si je obout.

Pravý střevíček klouzal.

Levý střevíček tlačil.

„Výborně,“ řekla Popelka. „Takže každý z nás trpí jinak.“

V tu chvíli se v kuchyni zatřpytilo světlo.

Nebyla to obyčejná svíčka ani odlesk měsíce. Bylo to světlo, které vypadalo, jako by někdo rozsypal hvězdy do mouky. U kamen se objevila víla kmotřička. Měla stříbrné vlasy, šaty barvy soumraku a výraz někoho, kdo už v životě viděl tolik krizí před plesem, že ji jen tak něco nerozhodí.

„Popelko,“ řekla slavnostně, „přišla jsem ti pomoci.“

Popelka se podívala na střevíčky.

„S reklamací?“

Víla kmotřička zamrkala. „S plesem.“

„To se možná bude překrývat.“

Víla přešla ke stolu, vzala jeden střevíček do ruky a pozorně si ho prohlédla.

„Kde jsi to koupila?“

„Ve výprodeji.“

„Aha,“ řekla víla tónem, kterým moudří lidé říkají všechno a nic zároveň.

„Byly skoro zadarmo,“ dodala Popelka.

„Drahé dítě,“ povzdechla si víla, „skoro zadarmo bývá často velmi drahá životní lekce.“

Popelka se posadila. „Ale já nemám nic jiného.“

Víla se rozhlédla po kuchyni. Dýně ležela u dveří, myši vykukovaly zpod kredence a starý kocour předstíral, že spí, i když zjevně poslouchal každé slovo.

„Kočár zvládneme,“ řekla víla. „Šaty zvládneme. Účes zvládneme. Ale střevíčky…“

Zvedla pravý střevíček a lehce na něj poklepala hůlkou. Střevíček se zatřásl, zazvonil a zůstal úplně stejný.

Víla přimhouřila oči.

Poklepala znovu.

Střevíček se zatvářil, že s ním nikdo nic konzultovat nebude.

„Zajímavé,“ řekla víla. „Materiál se tváří jako křišťál, ale duši má z tvrdohlavé slevové nabídky.“

„Takže?“ zeptala se Popelka.

„Takže ti je můžu na jeden večer trochu přemluvit. Ale nesmíš utíkat rychle, tančit příliš zběsile ani věřit, že podezřele výhodný nákup vydrží půlnoc.“

Popelka přikývla.

To všechno znělo rozumně.

A jak už to u rozumných rad bývá, později na ně samozřejmě zapomněla.

Za chvíli se v kuchyni děly věci, o kterých by kocour vyprávěl ještě dlouho, kdyby nebyl kocour a neměl pověst bytosti, která se nenechá jen tak ohromit. Dýně se proměnila v kočár, myši v koně, starý závěs v šaty a Popelka vypadala najednou tak krásně, že i mouka na stole zahanbeně zbělela ještě víc.

Jen střevíčky zůstaly podezřelé.

Leskly se, to ano. Z dálky vypadaly nádherně. Ale když Popelka udělala první krok, pravý jí trochu ujížděl a levý jí připomněl, že krása bez pohodlí je často jen trest v lepším obalu.

„Pamatuj,“ řekla víla. „Do půlnoci doma. A ty boty hlídej.“

„Budu,“ slíbila Popelka.

Pak nasedla do kočáru a odjela na zámek.

Ples byl ohromující. Lustry svítily, hudba hrála, sukně šustily a lidé se ukláněli tak často, až bylo s podivem, že se někomu nezatočila hlava. Popelka vešla do sálu a všechno na okamžik ztichlo.

Dokonce i macecha přestala vysvětlovat jedné hraběnce, že její dcery mají mimořádně jemnou povahu.

Princ stál uprostřed sálu. Nebyl hloupý, jak se někdy o princích v pohádkách předpokládá. Jen byl trochu unavený tím, že mu od rána všichni říkali, že si musí vybrat nevěstu, jako by vybíral závěsy do východního salónku.

Když spatřil Popelku, neřekl si, že je nejkrásnější ze všech. Řekl si, že vypadá jako někdo, kdo by možná dokázal přežít královskou poradu a ještě si u toho zachovat zdravý úsudek.

Požádal ji o tanec.

Popelka přijala.

Tančili dlouho. Tak dlouho, že levý střevíček začal nenápadně protestovat a pravý střevíček se rozhodl, že držet na noze je jen společenská konvence. Popelka se snažila tvářit důstojně, ale při třetím valčíku už měla pocit, že její palec píše vlastní tragédii.

„Jste v pořádku?“ zeptal se princ.

„Ano,“ řekla Popelka rychle. „Jen moje obuv vede tichou občanskou válku.“

Princ se zarazil.

Pak se zasmál.

Byl to dobrý smích. Ne takový, který se směje někomu, ale takový, který se směje s ním.

„To zní vážně.“

„Je to vážnější, než se zdá,“ odpověděla Popelka. „Pravý střevíček má ambici opustit království.“

Princ se podíval dolů. „A levý?“

„Levý zůstane. Ale jen proto, aby mě potrestal.“

Princ se zasmál znovu. Popelka taky. A možná právě v té chvíli, mezi hudbou a bolestí palce, se jeden večer přestal tvářit jako osudové kouzlo a začal být prostě docela příjemný.

Jenže pak odbila půlnoc.

První úder zněl slavnostně.

Druhý úder zněl varovně.

Třetí úder zněl jako víla kmotřička, která někde v dálce říká: „Já jsem to říkala.“

Popelka zbledla.

„Musím jít.“

„Proč?“ zeptal se princ.

„Protože kočár má dýňovou minulost, šaty jsou smluvně omezené a boty už teď působí, že neunesou další dějství.“

Vytrhla se mu a rozběhla se ke schodům.

To byla chyba.

Pravý střevíček, který celý večer čekal na příležitost, se při třetím schodu rozhodl pro svobodu. Sklouzl Popelce z nohy, zazvonil o mramor a zůstal ležet uprostřed schodiště s výrazem předmětu, který konečně dosáhl svého.

Popelka se ohlédla.

Princ se rozběhl za ní.

Kočár venku už podezřele kulatěl.

Popelka neměla čas.

S jedním střevíčkem na noze a druhým ztraceným na schodech naskočila do kočáru právě ve chvíli, kdy se první kůň začal tvářit víc jako myš než jako šlechtický dopravní prostředek. Kočár vyrazil a v zatáčce za bránou se proměnil zpátky v dýni, která se důstojně dokutálela do příkopu.

Ráno se celé království probudilo do velkého vzrušení.

Princ našel střevíček a rozhodl se najít jeho majitelku. Rádci mu okamžitě navrhli, že se bude zkoušet všem dívkám v království.

„Podle velikosti nohy?“ zeptal se princ.

„Ano, Výsosti,“ řekl hlavní rádce. „Je to starý a osvědčený postup.“

Princ se podíval na střevíček. Pak na rádce.

„A nepřipadá vám trochu zvláštní vybírat budoucí královnu podle toho, komu sedí problematická obuv?“

Rádce se zatvářil dotčeně. „V pohádkách se to tak dělá.“

„Možná právě proto potřebují pohádky občas opravit,“ řekl princ.

Přesto se se střevíčkem vydal na cestu. Ne proto, že by věřil, že velikost nohy je znamení osudu, ale protože to byla jediná stopa. A také proto, že chtěl znovu potkat dívku, která dokázala na královském plese nahlas přiznat, že jí boty ničí život.

Prošli mnoho domů. Střevíček neseděl téměř nikomu. Některé dívky do něj strkaly nohu příliš statečně, jiné příliš zoufale. Jedna baronesa tvrdila, že jí sedí dokonale, i když jí z něj trčela pata jako výčitka.

Nakonec dorazili do domu na kraji města.

Macecha je přivítala s úsměvem, který vypadal jako krajka natažená přes past. Sestry se vrhly ke střevíčku.

První si ho zkusila.

„Sedí!“ vykřikla.

Střevíček jí spadl.

Druhá si ho zkusila.

„Sedí mně ještě víc!“

Střevíček se otočil na bok, jako by se styděl.

Princ si povzdechl.

„Je tu ještě někdo?“

Macecha se zatvářila, jako by právě slyšela velmi zbytečnou otázku.

„Jen Popelka. Ale ta přece…“

„Ta přece co?“ zeptal se princ.

Vtom přišla Popelka.

Neměla plesové šaty, neměla kočár a vlasy měla svázané obyčejnou stuhou. V ruce držela druhý střevíček. Ten levý. Ten, který celý večer tlačil.

„Myslím, že hledáte nešťastnou polovinu velmi špatného nákupu,“ řekla.

Princ se usmál.

„Vy jste neutekla kvůli mně?“

„Ne. Kvůli půlnoci, dýni a pravé botě.“

„A ten střevíček?“ zeptal se rádce slavnostně.

Popelka si sedla a zkusila si ho. Pravý střevíček jí byl pořád o půl čísla větší.

V místnosti nastalo ticho.

Rádce zbledl. „Ale… měl by sedět.“

„Neměl,“ řekla Popelka. „To byl celý problém.“

Princ se rozesmál.

Macecha otevřela ústa, ale nenašla vhodné slovo. Sestry se dívaly z Popelky na střevíčky a poprvé za dlouhou dobu nevěděly, co závidět dřív.

„Takže jste to opravdu vy,“ řekl princ.

„Protože mi nesedí bota?“

„Protože jste jediná, kdo je ochotný říct pravdu o botě, která měla podle všech změnit osud.“

Popelka se zamyslela. „To je vlastně docela dobrý důvod.“

A tak princ nepožádal Popelku, aby si obula střevíček a dokázala tím svou hodnotu. Místo toho se jí zeptal, jestli by se s ním chtěla projít. V pohodlných botách. Bez hudby, bez rádce a bez toho, aby celá země čekala, že se do večera rozhodne o svatbě.

Popelka souhlasila.

Neodešla ze svého starého domu proto, že ji zachránil princ. Odešla proto, že konečně pochopila, že nemusí čekat na svolení lidí, kteří ji celý život viděli jen jako někoho u kamen. Víla kmotřička jí pomohla na ples, princ jí pomohl otevřít dveře, ale rozhodnutí projít jimi patřilo jí.

A co střevíčky?

Popelka je nevyhodila. Nechala si je ve skříňce jako připomínku. Ne proto, že byly krásné, ale protože ji naučily důležitou věc: ne každá sleva je dar od víly kmotřičky a ne všechno, co se třpytí, vydrží celou noc.

Později se z Popelky stala žena, která uměla vybírat věci pečlivě. Měla méně šatů, ale lepších. Méně střevíčků, ale takových, ve kterých mohla chodit, tančit i utíkat, kdyby bylo třeba. A když se v království objevila nová móda podezřele levných plesových doplňků, Popelka pokaždé říkala:

„Než si něco koupíte, zkuste si představit, že v tom máte sejít schody o půlnoci.“

Lidé se tomu smáli.

Ale poslouchali.

Jednoho dne, když už se o celé události vyprávělo jako o velké romantické pohádce, našla Popelka ve své komnatě malý balíček. Nebyl od prince. Byl zabalený v šedém papíře a převázaný nití tenkou jako vlas.

Uvnitř ležela skleněná lupa, kousek červené stužky a lístek.

Vážená paní,
slyšeli jsme, že umíte odhalit, kdy se za krásným leskem skrývá špatná kvalita.
Mohla byste se někdy zastavit u nás?
Máme zrcadlo, které říká královně samé nepříjemnosti, a nejsme si jistí, jestli je kouzelné, nebo jen velmi špatně nastavené.
Podepsáno: Sedm mužů z lesa, oddělení těžby a domácího provozu.

Popelka si lístek přečetla, podívala se na své pohodlné boty a usmála se.

„Tak dobře,“ řekla. „Ale tentokrát půjdu pěšky.“

A ze skříňky se ozvalo tiché cinknutí, jako by jeden starý střevíček chtěl něco namítnout.

Nebyla to obyčejná babička, která by celý den seděla v šátku u okna a čekala na návštěvu. Tahle babička znala všechny lesní pěšiny, uměla poznat počasí podle toho, jak si sýkorky čechrají peří, a jednou prý vyhnala z bramborového pole jezevce jen tím, že se na něj dlouze podívala.

Když někdo říkal, že je babička slabá a nemocná, babička se jen pousmála. Občas ji bolela záda, to ano. Občas ji zlobilo koleno, hlavně když mělo pršet. Ale slabá nebyla. Jen si ráda nechávala nosit koláče.

Toho rána seděla u stolu a psala dopis.

Vážená paní Jago,
slyšela jsem, že umíte opravit pohádku, kterou lidé vyprávěli špatně. Mohla byste se zastavit u nás? Máme vlka s velmi poškozenou pověstí.
Podepsána: Babička z červené chalupy.

Dopis složila, přivázala ho poštovní sýkorce k nožce a poslala ji směrem k perníkové chaloupce. Potom si nalila čaj z mateřídoušky a řekla si, že než dorazí pomoc, bude nejlepší poslat pro vnučku.

Vnučka se jmenovala Karkulka.

Ne proto, že by neměla jiné jméno, ale proto, že nosila červenou karkulku tak často, až si lidé přestali pamatovat, jak se vlastně jmenuje. Někteří tvrdili, že se jmenuje Karla. Jiní, že Klára. Jeden dřevorubec byl přesvědčený, že Berenika, ale tomu nikdo moc nevěřil, protože si občas pletl i sekeru s hráběmi.

Karkulka byla bystrá, zvídavá a mnohem méně naivní, než si o ní lidé vyprávěli. Když šla do lesa, nebrala si jen košík. Brala si mapu, nožík na houby, kapesník, provázek, kousek chleba pro případ nouze a píšťalku, kterou jí babička dala se slovy: „Když bude nejhůř, zapískej. Když bude úplně nejhůř, nejdřív se rozhlédni, jestli to není jen hloupost.“

Maminka jí toho dne připravila košík.

„Tady máš koláč, trochu másla, bylinky na čaj a čistý šátek,“ řekla. „Babička říká, že ji bolí v krku.“

Karkulka se podívala do košíku. „A bolí ji opravdu v krku, nebo jen chce koláč?“

Maminka chvíli mlčela.

„Obojí se nevylučuje.“

Karkulka přikývla, nasadila si červenou karkulku a vydala se na cestu. Les znala dobře. Nebála se ho, ale vážila si ho. Věděla, že les není zahrada a že se v něm nemá křičet bez důvodu, trhat všechno, co kvete, ani věřit každé cestičce jen proto, že vypadá lákavě.

Šla pomalu a pozorně. Všimla si stop srnky, rozrytého mechu po divokých prasatech i čerstvě zlomené větvičky u stezky. A pak si všimla něčeho podivného.

Na stromě visela cedule.

POZOR NA VLKA.
KRÁDEŽE, LŽI, FUNĚNÍ, MOŽNÉ PŘEVLEKY.

Karkulka se zastavila.

„Možné převleky?“ zamumlala. „To zní podezřele konkrétně.“

O kus dál visela další cedule.

VLK SEŽRAL TŘI SVAČINY, JEDEN PLOT A PRAVDĚPODOBNĚ I MLYNÁŘOVU ČEPICI.

Karkulka si založila ruce v bok. Ploty se nežerou. Tedy ne běžně. A mlynářova čepice se ztratila minulý týden na tancovačce, kde mlynář usnul pod stolem a probudil se s cedníkem na hlavě. To věděla celá vesnice.

U třetí cedule už se Karkulka zamračila.

KDO SE ZTRATÍ V LESE, MŮŽE ZA TO VLK.

„Aha,“ řekla nahlas. „Tak to je pohodlné.“

Vtom zapraskalo křoví.

Zpoza borůvčí vyšel vlk.

Byl velký, šedý a vypadal unaveně. Ne nebezpečně, spíš jako někdo, kdo už čtyřikrát vysvětloval stejnou věc a páté vysvětlení ho čeká hned po obědě. Na krku měl zavěšenou malou dřevěnou tabulku s nápisem Lesní pořádková služba.

Karkulka nesáhla po píšťalce. Zatím.

„Dobrý den,“ řekla opatrně.

„Dobrý den,“ odpověděl vlk. „Jdete k babičce?“

Karkulka přimhouřila oči. „To se ptáte jako starostlivý obyvatel lesa, nebo jako někdo, kdo si mě chce zapsat do podezřelého plánu?“

Vlk si povzdechl.

„Vidíte? Přesně o tom mluvím.“

Posadil se na pařez a ukázal tlapou na ceduli s mlynářovou čepicí.

„Tohle jsem nežral.“

„To jsem si myslela,“ řekla Karkulka. „Čepice nemá moc výživovou hodnotu.“

„Děkuji,“ pravil vlk. „Konečně někdo rozumný. Ani plot jsem nesežral. Jen jsem u něj stál, když spadl, protože byl shnilý. A ty svačiny? Jednu mi dal hajný dobrovolně, druhou jsem našel bez majitele a třetí byla moje.“

„A převleky?“ zeptala se Karkulka.

Vlk ztuhl.

„To byla jedna nešťastná záležitost s divadelním spolkem,“ řekl po chvíli. „Hrál jsem kozu. Velmi důstojně.“

Karkulka se snažila nesmát. Nepovedlo se jí to úplně.

„Promiňte.“

„To nic,“ řekl vlk smutně. „Od té doby lidé tvrdí, že se převlékám, abych někoho obelstil. Přitom jsem měl jen špatně přišité rohy a těžkou roli v druhém dějství.“

Karkulka se posadila na druhý pařez. Košík si nechala na klíně, protože člověk nikdy neví. Vlk vypadal slušně, ale koláč byl koláč.

„A kdo ty cedule věší?“ zeptala se.

Vlk se rozhlédl a ztišil hlas. „To právě nevím. Objevují se po lese už třetí týden. Od té doby se mi vyhýbají děti, zajíci dělají, že neslyší, a datel na mě včera zaklepal výstražný signál.“

„A babička o tom ví?“

„Babička ví skoro všechno,“ řekl vlk. „Právě proto jsem doufal, že jí někdo donese zprávu.“

Karkulka vytáhla z košíku malý koláček. Rozlomila ho na dvě poloviny a jednu podala vlkovi.

„Dobře. Půjdeme k ní spolu.“

Vlk se zarazil. „To není podle pohádky.“

„Možná se pohádka plete,“ řekla Karkulka.

A tak šli. Karkulka po cestě, vlk vedle ní, košík mezi nimi a ticho kolem nich bylo najednou méně strašidelné než všechny ty cedule. Jenže čím víc se blížili k babiččině chalupě, tím podivnější věci nacházeli.

Na smrku visel plakátek:

VLKOVI NEPŮJČUJTE DEKY. NEVRACÍ.

U potoka ležela dřevěná tabulka:

VLK FUNÍ DO POLÉVKY.

A přímo před babiččinou zahrádkou někdo připevnil na plot nápis:

VLK SE VYDÁVÁ ZA BABIČKY. KONTROLUJTE UŠI.

Vlk se zastavil a zakryl si oči tlapou.

„Tohle je ponižující.“

Karkulka přečetla poslední ceduli ještě jednou.

„Kontrolujte uši?“ zopakovala. „Kdo by si spletl babičku s vlkem?“

V té chvíli se z chalupy ozval babiččin hlas.

„To byste se divila, děvenko. Někteří lidé si spletou skoro všechno, když se jim to hodí do příběhu.“

Dveře se otevřely a babička stála na prahu. Měla šátek, zástěru a v ruce velkou dřevěnou lžíci. Nevypadala nemocně. Vypadala připraveně.

Za ní v chalupě seděla baba Jaga Bramborová, pila čaj a tvářila se, že oprava cizích pohádek je sice náročná práce, ale aspoň u ní člověk nepotřebuje perníkový okap.

„Tak jste přišli,“ řekla babička.

„Vy jste věděla, že půjdeme spolu?“ zeptala se Karkulka.

„Doufala jsem v to,“ odpověděla babička. „Slušný rozhovor bývá rychlejší než křik. I když se to v pohádkách málo používá.“

Baba Jaga poklepala vařečkou o hrnek. „A teď nám ukažte ty cedule.“

Karkulka je postupně přinesla dovnitř. Vlk stál u dveří a vypadal, jako by by nejraději odešel, ale zůstal. Babička si nasadila brýle. Baba Jaga přivřela oči. Karkulka si všimla, že všechny cedule mají jedno společné: byly napsané stejným písmem.

„To není písmo nikoho z vesnice,“ řekla babička.

„Ani lesní,“ dodala baba Jaga. „Les píše mechem, stopami a občas šiškou do hlavy. Tohle je něčí ruka.“

Vtom se zpod stolu ozvalo slabé zakašlání.

Všichni ztichli.

Karkulka odhrnula ubrus a pod stolem našla malého králíka. Seděl tam s inkoustem na tlapkách a výrazem někoho, kdo právě zjistil, že tajné spiknutí pod jídelním stolem má jisté nevýhody.

„Aha,“ řekla Karkulka.

„Já to vysvětlím,“ vypískl králík.

„To prosím udělej,“ řekla babička.

Králík vylezl ven. Jmenoval se Hubert, byl menší než hrnec na polévku a měl velmi vážný pohled. Patřil k těm tvorům, kteří se bojí skoro všeho, ale tváří se, že je to rozumná opatrnost.

„Já jsem ty cedule věšel pro bezpečnost,“ řekl.

Vlk pootevřel tlamu. „Pro bezpečnost?“

„Ano,“ přikývl Hubert. „Když se všichni bojí vlka, dávají si větší pozor. Nechodí tak hluboko do lesa. Neodhazují svačiny. Nelezou do nor. Nehoní motýly do bažiny.“

Babička si povzdechla. „Huberte.“

Králík sklopil uši.

„Já vím. Trochu se to vymklo.“

„Trochu?“ zopakoval vlk. „Včera mi sýkorka odmítla doručit dopis, protože prý požírám poštu.“

Hubert zčervenal až po špičky uší.

„To byla preventivní cedule.“

Baba Jaga položila hrnek na stůl. „Strach je velmi účinný, Huberte. To je pravda. Ale má jednu potíž. Když ho rozvěsíš po lese, začne růst i tam, kde jsi ho nezasadil.“

Hubert si promnul tlapky od inkoustu. „Já jsem jen nechtěl, aby se někomu něco stalo.“

Karkulka se na něj podívala mírněji. „To je dobré přání. Jenže když kvůli němu někoho očerníš, přestane být dobré.“

Vlk mlčel. Pak pomalu řekl: „Mně nevadí, když se mě někdo trochu bojí. Jsem vlk. Mám zuby, umím zavýt a za úplňku vypadám působivě i bez snahy. Ale nechci, aby si o mně všichni mysleli věci, které nejsou pravda.“

Babička přikývla. „Tak to napravíme.“

A tak se v červené chalupě konala porada. Byla to zvláštní porada, protože u stolu seděla babička, Karkulka, vlk, baba Jaga a provinilý králík s inkoustem na tlapkách. Přesto byla velmi užitečná.

Do večera sundali všechny cedule. Na jejich místo dali nové.

Na první napsali:

V lese se chovej opatrně. Ne proto, že je zlý, ale protože je živý.

Na druhou:

Když něco nevíš, zeptej se. Nepověs hned ceduli.

Na třetí:

Vlk pracuje jako lesní pořádková služba. Svačiny přijímá pouze dobrovolně.

A před babiččinou chalupou přibyla ještě jedna tabulka:

Babička je babička. Vlk je vlk. Pokud si nejste jistí, nejdřív pozdravte.

Když bylo hotovo, babička rozkrojila koláč, který přinesla Karkulka. Vlk dostal největší kousek, protože toho dne spolkl mnoho nespravedlnosti a žádnou čepici. Hubert dostal také kousek, ale musel slíbit, že příště místo poplašných cedulí přijde rovnou za babičkou.

„A co když se lidé budou vlka bát dál?“ zeptal se Hubert.

Babička nalila čaj. „Někteří budou. Staré příběhy mají silné kořeny. Ale nové příběhy se dají zasadit taky.“

Baba Jaga se usmála. „A když se zalévají pravdou, občas vyrostou rychleji než pomluva.“

Karkulka se podívala na vlka. „Takže už není pošramocená pověst?“

„Ale je,“ řekl vlk. „Jen je poprvé někdo ochotný ji zašít.“

Karkulka se zasmála a vlk se usmál tak, jak se umí usmát jen vlk, který má ostré zuby, ale právě je používá hlavně na koláč.

Když se začalo stmívat, Karkulka se chystala domů. Babička jí do košíku přidala bylinky, prázdnou sklenici od marmelády a jednu novou mapu.

„Tu si vezmi,“ řekla. „Les se mění. A mapy by se měly měnit s ním.“

Vlk ji doprovodil až na kraj lesa. Cestou minuli místo, kde ráno visela cedule o mlynářově čepici. Teď tam na větvi seděla sýkorka a zpívala tak vesele, až se listí chvělo.

„Děkuji,“ řekl vlk tiše.

„Za co?“

„Že ses zeptala, místo abys utekla.“

Karkulka pokrčila rameny. „Babička říká, že útěk je dobrý plán jen tehdy, když člověk ví, před čím utíká.“

Vlk přikývl. „Tvoje babička je moudrá.“

„A nebezpečná,“ dodala Karkulka. „Hlavně s vařečkou.“

Na kraji lesa se rozloučili. Karkulka zamířila domů a vlk se vrátil mezi stromy, tentokrát o něco lehčí. Ne proto, že by všechny pomluvy zmizely. Tak rychle to v žádném lese nechodí. Ale protože někde v červené chalupě seděla babička, která znala pravdu, někde po cestě šla Karkulka, která ji uměla říct nahlas, a někde pod pařezem se králík Hubert učil psát cedule, které nikoho zbytečně nestraší.

Od té doby se o Karkulce vyprávělo jinak. Už ne jen jako o holčičce, která potkala vlka, ale jako o holčičce, která se nebála položit správnou otázku.

A vlk?

Ten dál chodil lesem, sbíral odhozené papírky, rovnal polámané značky a občas si povzdechl, když někdo v dálce šeptal starou verzi příběhu. Ale už věděl, že příběhy nejsou kameny. Dají se pohnout, když se do nich někdo opře.

Jednou ráno našel u své nory malý balíček. Byl převázaný červenou stužkou a voněl po másle. Uvnitř byl koláč a lístek.

Pro lesní pořádkovou službu.
Dobrovolná svačina.
P. S. Babička říká, že pokud budete mít čas, máte se zastavit. Objevila se tu tři prasátka a tvrdí, že je někdo šikanuje kvůli stavebním materiálům.

Vlk se podíval směrem k lesu, potom k červené chalupě a nakonec ke koláči.

„No výborně,“ zamumlal. „Tohle bude zase porada.“

A v korunách stromů se rozesmál vítr.

Lidé říkali, že tam bydlí zlá baba Jaga.

Jenže lidé toho napovídají spoustu, zvlášť když jdou lesem, mají hlad a neumějí si přiznat, že jim voní cizí dům.

Jednoho odpoledne zabloudili v lese dvě děti. Jeníček a Mařenka šli původně jen nasbírat jahody, ale jahody se ukázaly být lstivé. Rostly vždycky o kousek dál, za dalším stromem, za dalším keřem, za dalším pařezem, až se děti najednou ocitly tak hluboko v lese, že ani ptáci nevěděli, odkud přišly.

„Já si myslím,“ řekl Jeníček statečně, „že vůbec nejsme ztracení.“

Mařenka se rozhlédla po stromech, které vypadaly všechny stejně, a zvedla obočí.

„Aha. A kde tedy jsme?“

Jeníček chvíli mlčel.

„V lese,“ odpověděl nakonec.

To byla pravda, ale Mařence to jako plán nestačilo.

Šli tedy dál. Slunce klesalo níž, větve tmavly a les kolem nich začal šumět tím zvláštním večerním hlasem, při kterém i odvážné děti raději mluví tišeji. A právě tehdy ucítili vůni.

Nejdřív jen slabou. Med, máslo, skořice. Potom silnější. Perník, poleva, špetka hřebíčku a něco, co vonělo jako Vánoce, i když byl červenec.

„Cítíš to?“ zašeptala Mařenka.

„Cítím,“ řekl Jeníček a polkl. „A jestli je to past, tak musím říct, že velmi dobře upečená.“

Mezi stromy se objevilo světlo. Děti vyběhly na malou mýtinu a tam ji spatřily.

Perníkovou chaloupku.

Byla tak krásná, tak voňavá a tak naprosto nevhodná pro život v lese, že na ni chvíli jen zíraly. Na parapetu ležely cukrové preclíky, dveře měly perníkovou kliku a z okapu visely dlouhé rampouchy z bílé polevy.

„Tohle určitě nemáme jíst,“ řekla Mařenka.

„Určitě ne,“ souhlasil Jeníček.

Pak oba udělali přesně to, co by udělala většina hladových dětí před domem z perníku. Odlomili malý kousek rohu.

Křup.

Vtom se otevřelo okno.

„Tak dost!“ ozval se zevnitř rozzlobený hlas. „Tohle je už dneska třetí okap!“

Děti nadskočily. V okně stála stará žena s šátkem na hlavě, dřevěnou vařečkou v ruce a výrazem někoho, komu právě někdo okousal nově opravenou fasádu. Nevypadala jako bytost, která chce péct děti. Vypadala jako bytost, která už toho má opravdu plné zuby.

„My jsme jen…“ začal Jeníček.

„Ochutnávali?“ dokončila za něj žena.

„Trošičku,“ pípla Mařenka.

Stará žena si povzdechla tak hluboce, že se na komíně zachvěla kandovaná třešeň.

„Samozřejmě. Všichni jen trošičku. Trošičku veverka, trošičku turista, trošičku zatoulané děti, trošičku datel, který si myslí, že perník je nový druh stromu. A pak já každý večer stojím na žebříku, lepím chaloupku polevou a poslouchám, jak se mi střecha směje.“

Děti se na sebe podívaly.

„Vy nás nechcete upéct?“ zeptal se Jeníček opatrně.

Žena na něj vyvalila oči.

„Upéct? Proč bych pro všechno na světě pekla děti? Víš, kolik práce dá udržet v pořádku jeden perníkový dům? Já nemám čas péct ani normální buchtu.“

Mařenka se trochu osmělila. „Ale všichni říkají, že jste baba Jaga.“

„To jsem,“ řekla žena. „Baba Jaga Bramborová, bývalá vyhlášená cukrářka a současná zoufalá majitelka nejhůř vymyšlené nemovitosti v celém lese.“

„Bramborová?“ podivil se Jeníček.

„Ano. A než se zeptáš, ne, chaloupka není z brambor. To byl právě první omyl.“

Baba Jaga otevřela dveře a mávla na ně, ať jdou dovnitř. Děti chvíli váhaly, ale z chaloupky voněl čaj a v okně ležela cedulka: Prosím nekousat do domu. Klepejte.

Uvnitř bylo teplo, útulno a trochu lepkavo. Na stole stály dózy s kořením, na lavici ležely plány fasády a v koutě se opíralo šest žebříků, tři špachtle a jeden velký hrnec polevy. Na poličce stála kniha s názvem Moderní chaloupka pro výraznou osobnost.

„Tady to všechno začalo,“ řekla baba Jaga a poklepala na knihu vařečkou. „Před lety jsem bydlela v úplně obyčejné dřevěné chalupě. Nebyla slavná, ale držela. Pak mi jeden lesní poradce řekl, že jestli chci přilákat hosty, musím mít něco originálního. Prý fasáda musí vyprávět příběh.“

„A tak jste ji oblepila perníkem?“ zeptala se Mařenka.

„Nejdřív jen dveře,“ přiznala baba Jaga. „Pak okna. Pak kousek střechy. No a pak se to celé nějak vymklo.“

Jeníček se rozhlédl po sladkých trámech. „Ale vypadá to krásně.“

„To říkají všichni,“ zamručela baba Jaga. „A pak si kousek odnesou.“

Děti se zastyděly. Mařenka vytáhla z kapsy ulomený roh a položila ho na stůl.

„Promiňte.“

Baba Jaga se na ni podívala. Chvíli mlčela a pak trochu změkla.

„No dobrá. Aspoň jste se přiznali. To se v lese cení. Většina lidí tvrdí, že mi kus chaloupky odlomil vítr. Jednou mi dokonce myslivec tvrdil, že celý perníkový parapet sežrala mlha.“

„Mlha?“ podivil se Jeníček.

„Hladová mlha, prý,“ řekla baba Jaga suše.

Vtom se zvenčí ozvalo škrábání.

Baba Jaga zbystřila. „A je to tady zase.“

K oknu přiběhla veverka, chytla se okenice a začala okusovat cukrovou polevu.

„Hej!“ vykřikla Mařenka.

Veverka se zarazila s tvářičkami plnými polevy a uraženě zamrkala.

„To není veřejný zákusek,“ dodal Jeníček.

Veverka se tvářila, že nerozumí, ale raději seskočila dolů a zmizela v borůvčí.

Baba Jaga si sedla na lavici. Najednou nevypadala zlá, jen unavená.

„Vidíte? Pořád dokola. Každý si myslí, že když je dům sladký, může si z něj něco vzít. Ale domov je domov, i když voní po perníku.“

Mařenka se zamyslela. Byla bystrá a rychle chápala věci, které Jeníčkovi docházely až po svačině.

„A proč tu fasádu prostě nesundáte?“

Baba Jaga se zatvářila nešťastně. „Protože když jsem to zkusila, přišel lesní úřad a řekl, že chaloupka je už zapsaná jako významná cukrářská památka.“

„Lesní úřad?“ vydechl Jeníček.

„Ano. Sídlí ve vykotlaném dubu a úřední hodiny má jen za úplňku. Nedoporučuji.“

Mařenka vstala a přešla k plánům na stole. „Možná ji nemusíte sundat celou. Co kdyby se perník nechal jen nahoře, kde na něj nikdo nedosáhne? A dole by byla obyčejná pevná stěna. Třeba dřevěná.“

Baba Jaga se zarazila.

„Dřevo,“ zopakovala pomalu, jako by slyšela dávno zapomenuté kouzlo.

Jeníček se nadchl. „A na dveře můžete dát klepadlo. Velké. Třeba ve tvaru preclíku. Aby každý pochopil, že se má klepat, ne kousat.“

„A ceduli,“ dodala Mařenka. „Napsala bych tam: Perník je jen dekorace. Návštěvy dostanou sušenku uvnitř.“

Baba Jaga se na děti zadívala. Její oči se najednou rozzářily.

„Vy jste chytřejší než ten poradce.“

„To není těžké,“ poznamenal Jeníček.

A tak se stalo, že místo toho, aby baba Jaga strkala děti do pece, dala jim zástěry. Jeníček míchal polevu, Mařenka překreslovala plán a baba Jaga poprvé po dlouhé době nelepila chaloupku nazdařbůh, ale podle rozumného nápadu.

Celé odpoledne pracovali. Spodní část chaloupky obložili pevnými dřevěnými prkny, která voněla po lese a ne po svačině. Perník nechali jen vysoko pod střechou, kde vypadal krásně, ale nedal se snadno ulomit. Na dveře připevnili velké klepadlo ve tvaru preclíku a vedle něj ceduli:

Kdo zaklepe, dostane čaj.
Kdo kouše do domu, opravuje okap.

K večeru seděli všichni tři u stolu. Baba Jaga nalila dětem bylinkový čaj a přinesla talíř malých perníčků.

„Tyhle jíst můžete,“ řekla. „Jsou upečené k tomu, aby se jedly. Na rozdíl od severní stěny.“

Jeníček vzal perníček a opatrně se zeptal: „Takže vy nejste zlá?“

Baba Jaga se zamyslela. „Jsem občas protivná. To je jiné.“

„Kvůli okapům?“ zeptala se Mařenka.

„Kvůli okapům, veverkám, turistům a lidem, kteří si myslí, že stará žena v lese musí být podezřelá jen proto, že bydlí sama.“

Děti ztichly. To už nebylo jen vtipné. Byla v tom taková malá lesní pravda, která se člověku usadí za uchem a chvíli tam šimrá.

„My to doma řekneme,“ slíbila Mařenka. „Že nejíte děti.“

„A že máte úředně komplikovanou fasádu,“ dodal Jeníček.

Baba Jaga se poprvé nahlas zasmála. Její smích nebyl strašidelný. Byl trochu chraplavý, trochu skořicový a docela milý.

Když se setmělo, ukázala dětem cestu z lesa. Nebyla to žádná černá magie. Baba Jaga jen věděla, kudy se chodí, protože v lese žila dlouho a na rozdíl od lidí poslouchala stromy, když šeptaly.

„Půjdete rovně kolem tří bříz,“ řekla, „pak doleva u pařezu, který vypadá jako uražený dědeček, a potom za světlem. Tam už trefíte.“

Mařenka ji objala. Jeníček jí chtěl podat ruku, ale pak si všiml, že ji má celou od polevy, a tak se jen uklonil.

„Děkujeme.“

„A příště klepat,“ připomněla baba Jaga.

„Příště klepat,“ slíbily děti.

Od té doby se o perníkové chaloupce vyprávělo jinak. Už ne jako o místě, kde zlá baba číhá na děti, ale jako o chaloupce, kde dostanete čaj, pokud se umíte chovat. Někteří lidé tomu nevěřili, protože staré pověsti se nerady stěhují z místa na místo. Ale děti tomu věřily. A kdykoli šly kolem lesa, připomněly si, že ne každý voňavý dům je svačina a ne každá stará žena v šátku je čarodějnice.

Baba Jaga měla od té doby o něco méně práce. Ne úplně málo, protože veverky cedule nečetly, ale přece jen méně. A když někdo zaklepal, obvykle dostal čaj, perníček a krátkou přednášku o tom, proč se do cizího majetku nekouše ani v případě, že má polevu.

Jednoho rána však baba Jaga vyšla před chaloupku a našla pod preclíkovým klepadlem malý lístek.

Byl napsaný úhledným písmem a voněl po jablkách.

Vážená paní Jago,
slyšeli jsme, že umíte opravit pohádku, kterou lidé vyprávěli špatně.
Mohla byste se zastavit u nás?
Máme vlka s velmi poškozenou pověstí.
Podepsána: Babička z červené chalupy.

Baba Jaga si lístek přečetla dvakrát. Pak zavolala do lesa:

„Děti! Jestli se tu někde zase ztrácíte, vezměte si mapu. Zdá se, že máme další práci.“

A z komína se tiše zakouřilo skořicí.

Mezi nimi stála lampička Eliška.

Byla drobná a jemná, vyrobená z růžového porcelánu posetého bílými tečkami. Na hlavě měla stínítkový klobouček, který vypadal jako květ převrácený k zemi, a ze zad jí visela zlatá šňůrka, tenká a lesklá jako copánek spletený z měsíčního světla. Kdykoli na ni dopadl paprsek slunce, zatřpytila se tak něžně, že se i zaprášené pracovní stoly zdály na chvíli slavnostnější.

Jenže Eliška měla trápení, o kterém v dílně věděli všichni.

Neuměla svítit.

Zatímco ostatní lampičky se rozzářily hned při prvním zapojení, Eliška zůstávala temná. Netřpytila se zevnitř, nehřála a neposílala do pokoje žádný zlatý kruh světla. Stála u okna, dívala se na uličku před dílnou a pozorovala svět, který byl plný lamp, luceren, svíček, hvězd a odlesků v kalužích. Světlo bylo všude. Jen v ní ne.

Pan Lampář ji kvůli tomu nikdy neodstrčil do kouta.

Byl to starý muž s laskavýma očima, kulatými brýlemi a vousy, které se mu zachvěly pokaždé, když dostal dobrý nápad. Lampičky měl rád tak, jak jiní lidé mívají rádi knihy, květiny nebo staré písně. Věděl, že každá z nich má svou povahu. Některé byly veselé, jiné důstojné, některé svítily prudce a sebevědomě, zatímco jiné dávaly jen tiché světlo pro jeden stůl, jednu knihu a jeden klidný večer.

S Eliškou měl trpělivost.

Zkoušel různé žárovky. Malé, velké, mléčné, čiré, teplé i slavnostní, takové, které se používaly jen na výročí a zimní večery. Zkoušel opatrně poklepat na její porcelánové tělíčko, kontroloval drátky, uhlazoval stínítko a jednou jí dokonce zazpíval starou lampářskou ukolébavku, kterou se prý kdysi uspávaly lucerny na hradbách.

Ostatní lampičky se snažily také.

Modrá lampička s hvězdami jí radila, aby myslela na noční oblohu. Dýňová lampička tvrdila, že pomáhá představit si podzimní slavnost. Králíčková lampička doporučovala tvářit se sebevědomě, protože podle ní se většina problémů dala vyřešit tím, že člověk vypadal, jako by žádné neměl.

Eliška se snažila. Opravdu se snažila.

Napínala každou kapku své porcelánové duše, představovala si hvězdy, slavnosti i statečné králíčky, ale nic se nestalo. Zůstávala tichá a temná.

Jednoho večera pan Lampář seděl u pracovního stolu, v ruce držel malý šroubováček a dlouho si Elišku prohlížel.

„Moje milá,“ povzdechl si, „každá lampa svítí jinak. Některá jako slavnost, jiná jako tajemství, některá jen tak, aby člověk nezakopl o práh. Ale proč ty nesvítíš vůbec, to je mi záhadou.“

Kdyby Eliška uměla sklopit oči, sklopila by je.

Protože pravda byla prostá a zároveň bolestivá. Eliška nevěděla, proč by měla svítit. Nevěděla komu. Nevěděla za čím. A světlo bez důvodu jí připadalo jako píseň, kterou nikdo neposlouchá.

Té noci dílnu zalilo ticho.

Měsíc visel nad střechami Jasnovic a jeho světlo se rozlilo po podlaze jako modré mléko. Pan Lampář spal v malé komůrce za dílnou, lampičky dřímaly na policích a venku se mezi domy procházela noc měkká jako kočičí tlapky.

Právě tehdy Eliška zaslechla šepot.

„Půjčíte nám trochu světla?“

„Jen malý kousek, prosím…“

Z rohů dílny se vynořily stínky.

Byly to malé šedé bytůstky, tak lehké, že se skoro podobaly dechu na skle. Rodily se vždycky tam, kde světlo usínalo, a nebyly zlé. Jen občas zabloudily, když se noc příliš roztáhla, a potřebovaly drobný paprsek, aby našly cestu zpátky do koutů, pod police a za záclony, kam patřily.

Lampičky kolem Elišky se probouzely jedna po druhé.

Modrá s hvězdami se rozzářila jako kousek oblohy. Dýňová lampička poslala na podlahu teplý oranžový kruh. Králíčková lampička rozsvítila ouška tak hrdě, že jeden stínek okamžitě zatleskal.

Eliška se napjala.

Chtěla pomoci. Chtěla dát stínkům aspoň maličký proužek světla. Jenže uvnitř ní zůstávalo ticho. Žádné teplo, žádná jiskra, žádné probuzení.

Stínky se pomalu sunuly dál, trochu smutné, trochu ztracené, a Eliška cítila, jak se v ní rozlévá bolest. Nebyla to bolest porcelánu. Byla to bolest něčeho, co touží patřit ke světu, ale neví jak.

„Proč já ne?“ zašeptala tak tiše, že ji skoro nikdo neslyšel.

V tu chvíli se zvenku ozvalo vzlykání.

Eliška se podívala skrz okno.

Na ulici stála malá holčička. Měla kabátek o něco větší, než by potřebovala, čepici naraženou nakřivo a v náručí pevně svírala knihu. Tváře měla mokré od slz a dívala se do tmavé uličky, jako by se noc před ní proměnila v hlubokou řeku, přes kterou neumí přejít.

„Já se bojím tmy,“ vzlykla. „A doma už všichni spí. Chtěla jsem si jen dočíst příběh.“

Eliška ztichla.

Najednou neviděla všechny hvězdy, lampy a lucerny světa. Viděla jen tu holčičku u okna. Její třesoucí se ruce. Knihu přitisknutou k sobě. Strach, který nebyl veliký jako drak, ale pro malé srdce byl i tak dost těžký.

A tehdy Eliška poprvé pocítila něco jiného než snahu.

Pocítila touhu.

Ne ukázat se. Ne dokázat ostatním, že také něco umí. Ne být jako modrá lampička, dýňová lampička nebo sebevědomý králíček. Chtěla svítit pro někoho. Chtěla pomoci. Chtěla té malé holčičce ukázat, že tma nemusí být neproniknutelná, když se v ní objeví aspoň jedno laskavé světlo.

Její porcelán se zahřál.

Nejdřív jen maličko.

Pak víc.

Zlatá šňůrka se zachvěla jako struna, stínítkový klobouček se rozechvěl jemným leskem a uvnitř Elišky se probudila jiskra.

Nebyla hlučná. Nebyla oslnivá. Nepřišla s ranou ani slavnostním zábleskem.

Byla malá a teplá.

A byla její.

Eliška se rozsvítila.

Pan Lampář se probudil, protože staří lampáři poznají nové světlo i ve spánku. Otevřel dveře komůrky, nasadil si brýle obráceně a zašeptal:

„Eliško…? To ty?“

Ale Eliška ho skoro neslyšela. Soustředila se na jediné: poslat svůj první paprsek ven z okna.

Světlo se protáhlo přes sklo, sklouzlo po dlažbě a dotklo se holčiččiných bot. Potom vystoupalo k její knize, k prstům, k tváři a nakonec k očím, ve kterých se slzy rozzářily jako malé průhledné korálky.

Holčička zvedla hlavu.

Uviděla lampičku v okně a usmála se.

Ne široce, ne nahlas. Jen tak, jak se člověk usměje, když zjistí, že ve tmě není úplně sám.

Světlo ji dovedlo ke dveřím dílny. Pan Lampář je otevřel dřív, než stihla zaklepat, a pustil ji dovnitř. Posadil ji na malou stoličku u okna, přikryl jí ramena vlněnou šálou a beze slova položil její knihu do Eliščina světla.

Holčička začala číst.

Stínky se mezitím usadily zpátky v rozích, spokojené a klidné. Ostatní lampičky mlčely, protože cítily, že v dílně se právě stalo něco důležitého. Králíčková lampička sice chvíli vypadala, že by ráda pronesla moudrou poznámku, ale nakonec jen tiše svítila a nechala tu chvíli Elišce.

Eliška zářila.

Ne jako slavnostní lustr v paláci. Ne jako blesk nad horami. Ne jako hvězda, která chce, aby ji viděli zdaleka.

Svítila jemně, teple a právě tolik, kolik bylo potřeba.

A zatímco holčička četla o ztraceném klíči, mluvícím lese a dveřích, které se otevírají jen těm, kdo se nebojí zaklepat, Eliška pochopila něco, co jí žádná žárovka, žádná rada ani žádná lampářská ukolébavka nemohla vysvětlit.

Konečně věděla, proč svítí.

Ne proto, že musí.

Ne proto, že ostatní lampičky svítí také.

Svítila, protože někdo potřeboval její světlo.

Od té noci se v dílně pana Lampáře změnilo mnoho věcí.

Eliška už nikdy nestála u okna jako porcelánová otázka bez odpovědi. Každý večer se rozsvěcela, ale pokaždé trochu jinak. Pro pana Lampáře svítila měkce a trpělivě, když mu při opravování starých lamp slábly oči. Pro stínky svítila drobnými kruhy, aby nezabloudily do cizích koutů. Pro zbloudilou kočku svítila nízko u podlahy, aby trefila ke dveřím. A pro malou holčičku, která se začala vracet s dalšími knihami, svítila tak, že písmenka na stránkách vypadala jako malá dobrodružství připravená vyrazit na cestu.

Pan Lampář jí jednoho dne položil na polici malou cedulku. Nebylo na ní napsáno „porcelánová lampička“ ani „růžová s puntíky“.

Stálo tam:

Eliška
lampička pro ty, kdo hledají odvahu dočíst příběh

A lidé se u té cedulky často zastavovali.

Někteří si mysleli, že je to jen hezká věta. Jiní, hlavně děti, tomu rozuměli lépe. Věděli, že někdy se člověk nebojí celé tmy, ale jen toho kousku, který stojí mezi ním a poslední stránkou. A že i maličké světlo může být dost velké, když přijde ve správnou chvíli.

Jen jednou, velmi pozdě v noci, když už Jasnovice spaly a měsíc se opíral o střechy jako unavený poutník, se Eliška podívala ven a všimla si zvláštní věci.

Na konci uličky nestál stínek ani kočka ani holčička s knihou.

Stála tam dvířka.

Byla docela maličká, sotva vyšší než dětská dlaň, a ve staré zdi se objevila tam, kde přes den žádná dvířka nebyla. Zpod prahu prosakovalo slabé modré světlo a na klice se houpal lístek napsaný tak tenkým písmem, že ho dokázalo přečíst jen světlo lampičky.

Eliška napnula svůj paprsek.

Na lístku stálo:

Do Miradie se chodí jen tehdy, když někdo najde světlo, které nehledalo slávu.

Eliška se zachvěla.

Pan Lampář spal, holčička dávno dočetla svůj příběh a stínky klidně odpočívaly v rozích. Jen dvířka na konci uličky tiše čekala.

A Eliška poprvé v životě přemýšlela, jestli světlo neslouží jen k tomu, aby člověk viděl cestu.

Možná ji někdy také otevírá.

Jednoho dne se Péťa rozhodl, že už nechce jen spát. Chtěl vidět svět.

Nebyla to snadná cesta. Po pravdě řečeno, byla to pořádná dřina. Musel se tlačit, posouvat a nevzdávat se ani ve chvílích, kdy se mu zdálo, že celý svět kolem něj volá: „Nechoď, nechoď, zůstaň ještě chvíli schovaný!“ Jenže Péťa Zoubek měl v sobě něco silnějšího než strach. Měl chuť poznat, co je venku.

A pak konečně přišel ten velký den.

Péťa se proklubal na světlo a na okamžik úplně ztichl. Ne proto, že by se bál, ale proto, že kolem sebe uviděl něco, co vůbec nečekal. Nebyl sám. Všude kolem něj byli další Zoubkové. Maminka Zoubková se na něj usmívala měkkým bílým úsměvem, tatínek Zoubek se tvářil hrdě a slavnostně a kolem nich se tísnila i celá veliká rodina.

Hned vedle Péti stál Jarda Zoubek, o kousek dál Štěpánek Zoubek, Igor Zoubek, Milánek Zoubek a Jenda Zoubek. Naproti nim se usmívala Anička Zoubková, Simonka Zoubková, Zuzanka Zoubková, Majka Zoubková, Ivanka Zoubková a Gabika Zoubková. Nahoře zahlédl Péťa ještě tetu Elišku Zoubkovou, strýčka Otakara Zoubka, bratrance Vaška, Pepu, Ondřeje, Čestmíra, Tomáše a Lumíra, a k nim celou řadu sestřenic, které na něj mávaly tak vesele, až se celá pusinka rozzářila.

Péťa by nejraději poskočil radostí, jenže to nešlo. Zoubkové neposkakují, Zoubkové stojí pevně na svém místě. A tak se aspoň celý napřímil a rozzářil se, jak nejvíc uměl.

„Dobře, že jsi konečně tady, Péťo,“ řekl tatínek Zoubek. „Už jsme si skoro mysleli, že budeš spát navždy.“

„Já jsem taky rád,“ odpověděl Péťa. „Bylo mi tam samotnému trochu smutno.“

Rozhlížel se kolem sebe s otevřenou pusou, což bylo u zoubku docela zvláštní, ale v tak důležité chvíli se to dá pochopit. Všichni vypadali, jako by přesně věděli, proč tu jsou. Jen Péťa zatím netušil nic.

„A co tady vlastně celý den děláte?“ zeptal se tatínka.

Tatínek Zoubek se narovnal. „My jsme strážci jeskyně.“

„Jeskyně?“ vydechl Péťa.

„Ano,“ přikývl strýček Otakar. „Bráníme ji před vším, co je moc velké.“

„Všechno, co sem přijde,“ pošeptal Péťovi Jarda Zoubek důležitým hlasem, „musíme rozdrtit na malé kousíčky. Teprve potom to může dál.“

Péťa zpozorněl. „To zní jako opravdu důležitá práce.“

„Taky že je,“ zaštěbetala Zuzanka Zoubková. „Každý kousek se musí pořádně rozkousat, jinak by se v jeskyni mohl udělat zmatek.“

„Já mám nejradši čokoládu,“ přiznala se Marika Zoubková shora a trochu se zachichotala.

„Já zmrzlinu,“ ozvala se Simonka.

„A já pečené kuře,“ prohlásil Čestmír Zoubek tak hrdě, jako by právě porazil draka.

Péťa poslouchal a cítil, jak se v něm probouzí odvaha. Bude strážcem jeskyně. Bude pomáhat své rodině. Bude kousat, drtit a chránit.

Vtom maminka Zoubková zvedla hlas.

„Pssst! Pozor! Už je čas.“

Péťovi se sevřelo celé zoubkovské srdíčko. Tedy kdyby zoubky měly srdíčko, sevřelo by se mu určitě. Tohle měl být jeho první opravdový zápas.

Nestačil se ani pořádně připravit a najednou proti němu přiletěla šťavnatá červená rajčatová kulička. Byla kulatá, hladká a tvářila se tak nevinně, že by jí člověk skoro věřil. Jenže Péťa už věděl, co je jeho úkol.

Cvak. Cvak. Cvak.

„Ještě trochu,“ povzbuzoval se v duchu.

Cvak. Cvak. Cvak.

Rajče se začalo měnit na měkké kousky a Péťa se právě chtěl pochválit, když vedle něj přistál kus chleba se sýrem. A za ním šunka.

„Pozor, útok!“ zvolal tatínek Zoubek. „Pracujeme rychle, ale pečlivě!“

Všichni Zoubkové se dali do díla. Cvakali a kousali, každý na svém místě, každý podle svých sil. Péťa se snažil ze všech nejvíc. Rajče, chleba, sýr i šunka se měnily na malé kousíčky, a právě když si myslel, že už je po bitvě, přihnala se veliká vlna.

Ššššup!

Všechny malé i větší kousky nepřátelského vojska zmizely kamsi dál do hlubin jeskyně.

Péťa byl pyšný. Jeho první služba dopadla dobře. Jenže jakmile vzrušení opadlo, všiml si něčeho nepříjemného. Byl celý ulepený. Tu se na něm držel kousek rajčete, tam drobek chleba a kolem něj se začal tvořit podivný měkký povlak.

„Co to je?“ zeptal se vyděšeně.

Jarda Zoubek se k němu naklonil a zašeptal: „To je Plak.“

Péťa ztuhl. „Plak?“

„Zloduch Plak,“ přikývl Jarda vážně. „Není vidět na první pohled jako velký drak, ale je o to záludnější. Přilepí se na tebe a tváří se, že jen tak odpočívá. Jenže když ho necháš dlouho bez dozoru, začne škodit.“

„Jak?“ polekal se Péťa.

„Pomalu hledá slabé místečko,“ vysvětloval Jarda. „Klepá a klepá, až udělá dírku. A do té se pak nastěhuje Izidor Kaz.“

Při jménu Izidor Kaz se několik menších Zoubků zachvělo.

„A co se stane potom?“ zeptal se Péťa tiše.

„Potom je z toho pořádná galiba,“ řekl Jarda.

Péťa se napřímil. „Tak pojďme rychle cvakat! Zbavíme se ho!“

„Cvakání na něj nestačí,“ ozval se Lumír Zoubek. „Drží se jako klíště.“

Péťovi se najednou přestalo líbit, že je svět tak veliký a dobrodružný. Před chvílí porazil rajče, chleba i šunku, ale proti Plakovi si připadal docela bezmocný.

„Takže jsme ztracení?“ zašeptal.

Maminka Zoubková se na něj laskavě usmála. „Ale kdepak, Péťo. Neboj se. Brzy přijdou naši kamarádi.“

„Kamarádi?“ podivil se Péťa. „My máme kamarády?“

„Samozřejmě,“ řekl tatínek Zoubek. „My hlídáme jeskyni a oni zase hlídají nás. Chodí za námi každý den, obvykle ráno a večer. A když přijdou, Plak nemá žádnou šanci.“

Péťa od té chvíle nedělal nic jiného, než že vyhlížel kamarády. Nebyl sám. Celá rodina Zoubkových se těšila. Dokonce i strýček Otakar, který jinak působil velmi důstojně, se trochu leskl očekáváním.

A pak to přišlo.

Nejdřív dorazila teta Zuzka Kartáčková. Byla veselá, hbitá a měla tolik jemných štětinek, že vypadala jako malá tanečnice v nadýchané sukni. Sotva se objevila, začala kroužit kolem Zoubků, čistit je ze všech stran a vyhánět Plaka z míst, kde si už začínal pohodlně ustýlat.

Hned za ní přišla Zuzka Pasta. Ta byla svěží, voňavá a měla takovou zlost na zloducha Plaka, že začala pěnit na všechny strany.

„Tak ty ses tu chtěl zabydlet?“ zabublala. „To tedy ne!“

Pěna se rozlila kolem celé rodiny Zoubkových. Péťa měl pocit, jako by se ocitl v luxusních lázních. Teta Kartáčková tančila, Zuzka Pasta pěnila a Plak mizel tak rychle, že po něm zůstávaly jen smutné vzpomínky.

„To je nádhera,“ vydechl Péťa, když návštěva skončila. „Škoda, že už odcházejí.“

„To byla teprve první návštěva,“ usmál se Jarda Zoubek. „Ještě přijdou další.“

A opravdu. Za chvíli se objevila maličká mezizubní Viki Kartáčková. Byla drobná, mrštná a dostala se do škvírek, kam se velká teta Kartáčková nevešla. Pobíhala mezi Zoubky, čistila každou cestičku a radostně si pobrukovala, jako by dělala tu nejkrásnější práci na světě.

Potom přišla Mirka Nitka. Byla tenká, šikovná a uměla se protáhnout i tam, kde se schovávaly nejmenší zbytky jídla. Péťa ji obdivoval. Připadala mu jako provazochodkyně, která se nebojí žádné mezírky.

„Ááách,“ vydechl spokojeně. „Cítím se tak čistý. Jako nový!“

„A teď ještě koupel!“ zavolala Simonka Zoubková.

Sotva to dořekla, přivalila se svěží ústní voda. Byla chladivá, voňavá a rozlila se kolem všech Zoubků jako průzračné jezírko. Péťa se v ní cítil lehký, lesklý a silný. Kdyby měl ruce, určitě by se prohlížel ze všech stran.

Když kamarádi odešli, Péťa trochu posmutněl.

„Co když na nás někdy zapomenou?“ zeptal se tiše. „Co když nepřijdou a Plak se vrátí?“

Tatínek Zoubek se na něj podíval klidně a pevně. „Neměj strach. Naši lidé se o nás starají. A kdyby se někdy opozdili, může nám trochu pomoci i Tonda Jablíčko. Není to totéž jako kartáček a pasta, ale umí nás hezky osvěžit a trochu pročistit.“

„Takže když budeme mít kamarády, budeme silní?“ zeptal se Péťa.

„Ano,“ řekla maminka Zoubková. „Ale nejdůležitější je, aby za námi chodili pravidelně. Kamarádství se zoubky se musí udržovat.“

Péťa si to dobře zapamatoval.

Od toho dne pracoval se svou rodinou každý den. Kousal rajčata, chleba, jablíčka, mrkvičku, občas i čokoládu, která se tvářila sladce, ale nechávala po sobě pořádnou spoušť. Už se nebál. Věděl, že Zoubkové mají důležitý úkol a že na něj nejsou sami.

A když večer přicházela teta Kartáčková se Zuzkou Pastou, mezizubní Kartáčkovou, Mirkou Nitkou a svěží ústní vodou, Péťa se pokaždé radoval. Věděl, že po jejich návštěvě bude zase čistý, zdravý a připravený na další dobrodružství.

Jen jednou, když už byla celá pusinka tichá a všichni Zoubkové se leskli ve tmě jako drobné bílé kamínky, se Péťa podíval do hlubin jeskyně a zaslechl slabounké zaťukání.

Ťuk. Ťuk. Ťuk.

„Slyšeli jste to?“ zašeptal.

Maťko Zoubek zbystřil. Tatínek Zoubek se zamračil. Maminka Zoubková se naklonila blíž. Z dálky se ozval tenký hlásek: „Já jsem se jen přišel podívat…“ Péťa poznal, že Plak se jen tak nevzdává.

Ale tentokrát se nebál. Narovnal se, usmál se na svou zoubkovou rodinu a zašeptal: „Tak ať přijde. Ráno zavoláme kamarády.“

A někde docela vzadu, tam, kam bylo sotva vidět, se zatřpytila malá nová škvírka, kterou ještě nikdo pořádně neprozkoumal.

Cvak. Cvak. Cvak.

Byla stará, vysoká a měla tolik oken, že se zdálo, jako by do ní chtělo nahlížet samo nebe.
A uvnitř, v nejvyšší věži, v místnosti zavřené třemi zámky, se nacházela Velikánská Kniha.

Nebyla to obyčejná kniha.
Byla tak velká, že by se do ní vešla celá vesnice.
Její desky byly z tmavého dřeva, zdobené jemnými zářezy, které měnily tvar podle toho, kdo se díval.
A uvnitř… uvnitř bušilo cosi, co připomínalo srdce.

A to srdce mělo hlad.
Ne po jídle.
Po příbězích.

Velikánská Kniha hltala příběhy.

Každou noc se otevřela, natáhla se za nejbližší polici, slup — a celý svazek zmizel v jejích útrobách.
Mizely pohádky, mapy, kroniky, básnické sbírky, dokonce i nákupní seznamy (a ty jí chutnaly překvapivě hodně).

Strážci knihovny byli zoufalí.
Nemohli knihu spoutat.
Nemohli ji přesunout.
A nemohli ji nechat hladovou — protože když hladověla příliš dlouho, začala tytýýý… zpívat velmi falešně, a to vyděsilo i holuby na střeše.

A tak nastal čas, kdy knihovna povolala jednoho malého hrdinu.
Chlapce jménem Miky.

Miky byl drobný, zvědavý a miloval příběhy víc než cokoli na světě.
Byl to ten typ dítěte, které čte i nápisy na marmeládách, protože „co kdyby tam bylo nějaké dobrodružství?“.

„Miky,“ řekla stará knihovnice Alvérie, „ty máš dar. Když čteš, příběh ožívá. To ona cítí. A možná… možná jsi jediný, kdo ji dokáže zastavit.“

Miky se nebál.
Jen trochu.
Ale to je v pořádku — všechna velká dobrodružství začínají s trochou strachu.

Vystoupal po točitých schodech až nahoru, kde byla místnost se třemi zámky.

První zámek odpověděl na zaklepání.
Druhý na zakňučení.
Třetí se otevřel, když Miky řekl „prosím“.

Uvnitř místnosti bylo ticho.
A na podstavci stála ona — Velikánská Kniha.

Byla otevřená… a funěla.

„HMMMMMMM… DÁÁÁÁÁÁÁL??“ zaburácela.

Miky spolklo slovo.
„Já… jsem Miky.“

Kniha k němu obrátila své stránky jako oči.

„Miky… čtenář. Cítím to. Tvůj dech voní po dobrodružství. Mám… HLAAAAAAD!“

A natáhla se po něm.

Miky ale rychle vytáhl malou čajovou lžičku (jeho „kouzelné žezlo“, jak říkal babičce) a položil ji na její desky.

„Počkej!“ zvolal.
„Nemůžeš všechno sníst! Ten svět by byl bez příběhů prázdný!“

Kniha se zarazila.
„Já… nemůžu jinak. Když příběh zmizí ze stránek, žije dál jen ve mně.“

„A kam jdou příběhy, když je sníš?“ zeptal se Miky.

Kniha se na okamžik zavrtěla.
„Do… Temnoty neumluvených slov. Tam odchází příběhy, které už nikdo nečte.“

Miky ztichl.
To bylo smutné.
Příliš smutné.

A pak si všiml něčeho:

Na konci knihy byla poslední prázdná stránka.
Ten jediný kus papíru, který nikdy nehltla.

„Proč nesníš tuhle stránku?“ zeptal se.

Kniha se rozechvěla.

„Protože… ta stránka je moje budoucnost. Tam má být napsáno, kdo vlastně jsem. Ale na to… potřebuji jeden jediný příběh. Ten pravý. Nejsilnější.“

Miky se narovnal.
A pochopil, co má udělat.

Miky vylovil tužku, kterou nosil za uchem.
Posadil se na zem.

A začal psát.

Nepopisoval prince ani draky.
Ani kouzla, ani bitvy.

Psát začal o ní.
O Knihovně.
O příbězích, které mizely.
O hladové knize, která netoužila po zlu — jen po tom být pochopená.
O tom, jak každý, kdo miluje příběhy, nosí v sobě malý oheň.

A nakonec napsal:

„Příběhy nejsou k jídlu. Příběhy jsou ke sdílení.“

Když dopsal, celá věž se rozzářila.
Velikánská Kniha se třásla — ale jinak než dřív. Ne hlady, ale nadšením.

A pak sama otočila svou poslední stránku…

A nechala se Mikyho příběhem naplnit.

Žádné slup.
Žádné hltání.

Jen tiché ufff, jako když se něco velmi těžkého konečně vydechne.

„Miky…,“ zašeptala kniha.
„Jsem plná. A jsem… celá.“

A od té chvíle už žádné knihy nežrala.
Měla svůj příběh.
A stačil jí.

Knihovna byla zachráněna.
Všechny zmizelé příběhy se objevily zpět na policích.
A Miky?
Ten měl nové místo — malé křeslo v té nejvyšší věži, kde každý večer četl knize nahlas.

Protože hlad velkých knih se dá utišit i jinak než jídlem.
Stačí jen… čtení.

A od té doby se v Miradii říká:

„Kdo dává příběhu hlas, zachraňuje svět.“

Pohádka o Boutlavém dubu a zrcadle, které ukazovalo budoucnost

Pohádka o louce plné čtyřlístků a kocourovi Albertovi, který miloval vanilkovou zmrzlinu a jazz

Pohádka o kouzelném pírku a domečku z říčních perel

Pohádka o drakovi Manfredovi a jeho srdci, které hořelo pro coutry

Nosila je v kapse. Cinkaly tam tiše jako malá skleněná semínka.

Lidé si mysleli, že je to jen zvláštní zvyk.
Ale Luna věděla, že je v tom víc.

Jednou večer, když město usnulo, se rozhodla všechny zapomenuté vteřiny vysypat na stůl. A tehdy se stalo něco nečekaného – začaly svítit. Každá jinak: radostné zářili zlatě, smutné modře, nevyřčené růžově, stydlivé našedle, statečné jantarově. A ve světle těch vteřin Luna uviděla, že každá z nich v sobě nese malinkatý kousek člověka, kterému kdysi patřila. Kousek nevyřčeného přání, kousek odvahy, kterou nestihli vyslovit, nebo lásky, které se báli.

Jak se tak prohrabávala těmi sezbíranými střípky, zavál k ní první podzimní vítr a tiše zašeptal:
„Čas, který lidé ztrácejí, neubývá. On se jen skrývá tam, kde mu někdo naslouchá.“

Luna najednou pochopila.
Jejím úkolem nebylo vteřiny jen sbírat… ale vracet je zpátky.

A tak se druhý den tiše rozběhla městem.

Položila modrou vteřinu na okno starého hodináře – a on se po letech poprvé usmál, protože si vzpomněl na svou dávnou lásku. Růžovou vteřinu položila na lavičku, kde sedával strážník – a on se odvážil oslovit dívku z obchodu s květinami. Zlatou vteřinu nechala spadnout do kouta školní třídy – a dvě děti se znovu začaly smát, i když se předtím pohádaly. A jantarovou vteřinu položila na prah jednoho domu – a maminka, která se bála začít nový den, najednou cítila sílu udělat první krok.

Všude, kam přišla, se dělo něco nevysvětlitelného a krásného.
A město začalo pomalu znovu dýchat.

K večeru už měla Lúna prázdnou kapsu. Ani jedna vteřina nezbyla.
Ale když se podívala na nebe, uviděla něco, co tam předtím nebylo:

Jednu úplně novou hvězdu.
Malou, jemnou, třpytící se v barvě přesně mezi modrou a zelenou. Barvě, kterou mají vteřiny těsně před tím, než zmizí.

A od té doby v Miradii platí, že vždycky, když se večer narodí nový, tichý hvězdný bod, znamená to jediné:

Někdo právě vrátil světu zapomenutou vteřinu.