Jednoho dne našla síť mezi dvěma smrky. Byla roztržená zvláštně. Ne ven. Dovnitř. Evelína začala opravovat první nit. Pavučina se zachvěla. Za ní se objevil modrý les, v němž stromy rostly kořeny vzhůru.
„Tohle není obyčejná síť.“ Přiletěl starý pavouk Arnošt. „Na tu nesahej.“
Vysvětlil jí, že některé pavučiny spojují vzdálená místa. Tahle vedla do Obráceného lesa.
Kdysi ji uzavřeli, protože průchod nebyl bezpečný. Jenže teď se něco snažilo dostat ven. V noci se síť roztrhla úplně. Z otvoru vyskočil malý tvor podobný králíkovi.
„Pomoc!“ Za ním se blížil veliký stín.
Evelína, Arnošt a ostatní pavouci začali síť okamžitě spravovat. Nit po niti. Nakonec se otvor zavřel.
Králík zůstal na jejich straně.
„Co tě honilo?“ zeptala se Evelína.
„Náš les se rozpadá. Kořeny obou světů se do sebe zapletly.“
Evelína pochopila, že pouhé zašití pavučiny nestačí. Někdy se opravář nesmí jen zbavit díry. Musí zjistit, proč vznikla. Spolu s Arnoštem a králíkem otevřeli průchod znovu, tentokrát opatrně. Našli kořen starého dubu, který prorostl do Obráceného lesa a tlačil na jeho stromy.
Neusekli ho. Přesměrovali ho. Pavouci utkali kolem kořene pružnou síť a Evelína jej postupně navedla jinam. Les na druhé straně se uklidnil. Průchod pak opravili tak, aby zůstal uzavřený, ale ne navždy. Oba světy se čas od času potřebovaly zkontrolovat.
Evelína se od té doby na potrhané pavučiny dívala jinak. Ne každá díra je jen chyba. Některá je zpráva. A někdy je opravdová oprava něco víc než jen vrátit věci do původního stavu.
Je to najít způsob, aby mohly fungovat lépe než předtím.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
