Na pokraji lesa žila Barborka, dívka s očima tak modrýma, že připomínaly hladinu jezera těsně před bouřkou. Byla laskavá, ale neobyčejná – uměla totiž rozumět světluškám. Nikdo nevěděl jak, ani proč. Jen ona sama slyšela, když jí v noci šeptaly:
„Světlo je v tobě, ne kolem tebe.“
Barborčina macecha však nesnášela nic, co vyčnívalo. A když jednoho večera zahlédla, jak Barborka mluví k maličkým světýlkům, proklela ji:
„Když tak toužíš po světle, nechť jsi jím spoutána navždy!“
V tu chvíli se Barborka rozplynula jako mlha a zmizela. Jen v jeskyni se náhle rozsvítilo tisíce nových světlušek. Lidé si povídali, že mezi nimi svítí i její duše – malá, modrá, a že kdo ji spatří, může prolomit kouzlo. Jen musí říct pravdu, kterou sám skrývá.
Cestou za světlem
Uběhla léta. Do kraje přišel Jíra, mladý pastýř s očištěným srdcem, ale těžkým svědomím. Utíkal před svou vlastní vinou – kdysi z nepozornosti zapálil stodolu a bál se to přiznat. Každou noc ho pronásledovaly sny o plamenech.
Jednoho večera, když se ztratil v lese, zahlédl záblesky světel. Ne, nebyla to vesnice – světélka tančila přímo nad zemí. Šel za nimi a vstoupil do jeskyně.
Uvnitř bylo ticho, jen tisíce světlušek mu svítily cestu. Najednou uslyšel šepot:
„Řekni pravdu, a zazáříš s námi.“
Jíra nechápal. Až když se před ním objevila modrá světluška, větší než ostatní, pochopil, že to není sen.
„Já… já jsem způsobil požár,“ vydechl. „Nikdo nezemřel, ale lhal jsem. Styděl jsem se.“
V tu chvíli se jeskyně rozzářila jako hvězdné nebe. Modrá světluška se proměnila v dívku s vlasy plnými svitu.
„Děkuji,“ usmála se. „Tvá pravda mě vysvobodila.“
Když světlo mluví
Byla to Barborka, stále křehká a krásná, ale už ne světélko.
„Proč právě moje slova?“ zeptal se Jíra.
„Protože pravda je nejčistší druh světla,“ odpověděla. „A světlušky jsou jeho strážkyně.“
Z jeskyně spolu vyšli ruku v ruce. Od té doby světlušky v kraji svítily o trochu jasněji – a říká se, že kdo má odvahu být upřímný, tomu ukážou cestu i v největší tmě.
A jestli někdy v noci půjdeš kolem staré skály a uvidíš, jak se uvnitř rozzáří modré světlo, nezalekni se.
To Barborka a Jíra připomínají lidem, že největší kouzlo není v čarování, ale v pravdě.