Výsledky pro hledaný výraz: ""

Pohádka o veverce Cecilce a její oříškovém impériu

Ne, že by je měla ráda. Ona je přímo zbožňovala . Každý lískový, každý vlašák, každý žalud byl pro ni poklad. „Kdo má oříšky, má moc,“ říkávala a přepočítávala svou zásobu s takovou vážností, jako by

Pohádka o víle ze stříbrné rosy a loupežníkovi Toníkovi

Jednou z těchto víl byla Rosiána , víla ze stříbrné rosy. Zatímco ostatní víly měly rosu zlatou, perleťovou nebo mléčnou, Rosiána měla kapky čistě stříbrné. Třpytily se tak silně, že je bylo vidět i

Pohádka o víle ze stříbrné skořápky a jahodovém vánku

Říkalo se jí tak proto, že se zrodila z prasklé lastury, kterou k břehu přinesla voda po bouři. Lastura se zaleskla v měsíčním světle a z jejího vnitřku vystoupila bytost s křídly jemnými jako odlesk

Pohádka o vločce Violce a místě, kam měla dopadnout

Nebyl to obyčejný oblak. Byl měkký, stříbrný a uvnitř se třpytil jako truhla plná ledových korálků. Právě tam se rodily sněhové vločky. Každá jiná. Některé byly hvězdicové a pyšné. Některé tenké jako

Pohádka o zakleté čajové růži a kouzelné peřině z červánků

Uprostřed té zahrady rostla čajová růže . Jemná, bledě růžová, vonící po teplém medu a čaji s kapkou citronu. Ale byla zakletá. Každé ráno se rozvíjela do květu, a každou noc, když padla tma, se prom

Pohádka o zapomětlivém princi Matýskovi, který jednou ztratil i vlastní stín a našel ho až v cizí pohádce

Zapomínal rukavice na okenním parapetu. Knihu v kuchyni. Jablko v kapse slavnostního kabátce. Jednou dokonce zapomněl, že se převlékl do loveckého, a přišel tak na hodinu tance v jezdeckých botách za

Pohádka o ženichovi z pramene

Matka se v dcerách viděla jako nebe v jezírku a všechny mládence z okolí k nim přitahovalo, jako když se motýl žene za světlem. Jednoho dne však matku skolila těžká nemoc. Den za dnem chřadla, až se

Pohádka o zlatém jablku, robotu Otakarovi a létající pohovce

V té vesničce bydlela babička Stela – drobná, čiperná a laskavá jako první jarní slunce. Její chaloupka byla malá, ale vždy voněla po tymiánu a po skořici. V předsíni visel starý svícen, který babičk

Pohádka o zlatém míči, kočce a kouzelném hrnečku

Bylo jednou jedno malé království, v němž se rozprostíraly široké vinohrady, na kopcích se třpytilo slunce a dole v údolí zurčela čistá řeka. Lidé tam žili v radosti a klidu, neboť půda byla úrodná,

Pohádka o zrcadle, které ukazovalo vždy jen ryzí pravdu, i když se na ni nikdo neptal

Byl to tichý člověk. Nemluvil mnoho, ale když už něco řekl, obvykle to stálo za zapamatování. Měl dlouhé prsty, šedivé vlasy a oči tak pozorné, že si před ním lidé občas uhladili kabát, i když se jen

Pohádka o Zuzance, kouzelném šálu a míči, který ji naučil fandit fotbalu

Tatínek seděl na kraji gauče, jako by pod ním nebyl polštář, ale rozžhavené uhlí. Dědeček si bral na zápasy i v horkém létě vždy stejný šál, i když byl už trochu vytahaný a na jednom konci měl třásně

Pohádka o zvonařce Marušce a zvonku, který zvonil jen pro pravdu

Všude něco zvonilo. Na dveřích, na krku dobytka, na saních v zimě, u pošťáka na kole, na dětských čepicích i na starých hodinách, které odbíjely s takovou chutí, že je lidé podezřívali, že přehánějí.