„Celý?“
„Celý.“
„Dokola?“
„Proto říkám obejdu.“
První den se Teodor dostal od kamene k pampelišce. Druhý k větvi. Třetí pršelo, což mu pomohlo. Po týdnu byl pořád tak blízko startu, že viděl vlastní domek. „Vzdej to,“ radila mu housenka. Teodor zavrtěl tykadly. „Řekl jsem, že to zkusím.“ A šel dál.
Cestou mu nabízeli pomoc. Mravenci ho chtěli přenést, vážka převézt vzduchem a kachna přes vodu. Teodor odmítl. „To by nebylo kolem.“
Podzim se postupně měnil. Zelené listy zežloutly, pak zčervenaly a nakonec opadaly. Teodor za tu dobu viděl věci, kterých si rychlejší tvorové nevšímali. Sledoval, jak pavouk staví síť, jak se kapka rosy kutálí po stéblu a jak poslední motýl opouští kuklu.
Jeho cesta se stala slavnou. Zvířata každý den zjišťovala, kde právě je.
„Teodor už minul vrbu!“
„Teodor je za rákosím!“
„Teodor dorazil ke kamennému břehu!“
Když přišel první mráz, měl za sebou tři čtvrtiny cesty. „Nestihneš to!“ volala Bětka. Teodor neodpověděl. Jen pokračoval. První sněhové vločky začaly padat ve chvíli, kdy už viděl startovní kámen. Chybělo mu pár metrů. Zvířata se shromáždila kolem. Na stromě visel poslední žlutý list. Teodor se dotkl kamene právě ve chvíli, kdy se list pustil větve.
„Stihl jsem to,“ vydechl.
Všichni jásali.Teodor byl unavený, ale spokojený.
„Tak co teď?“ zeptala se Bětka. Slimák se podíval na celý rybník, který poprvé viděl jako cestu, ne jako překážku. „Teď si odpočinu.“ Bětka si oddechla.
„A na jaře možná zkusím les.“ Bětka obrátila oči v sloup. Teodor se smál. Nakonec se shodli, že není důležité, zda je někdo rychlý. Důležité je, jestli ví, proč jde dál. Teodor svůj rybník obešel pomalu, ale díky tomu viděl celý podzim tak podrobně jako nikdo jiný.
A od té doby, když se někomu zdálo, že postupuje příliš pomalu, říkala zvířata: „Hlavně pokračuj. Teodor také nevyhrál rychlostí.“
Pak se vždy podívala na malého slimáka, který si spokojeně spal ve svém domečku. A věděla, že některé cesty není třeba zvládnout rychle. Stačí je nevzdat.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
