Výsledky pro hledaný výraz: ""

O Honzovi, který nebyl hloupý, jen nikdy a nikam nespěchal

Nebylo to proto, že by neuměl počítat, ani proto, že by si pletl slepici s kachnou. Honza uměl obojí rozlišit docela dobře. Jen měl zvláštní zvyk: když po něm někdo něco chtěl, nedělal to hned. Nejdř

O nás

O Šípkové Růžence a drakovi Baltazarovi, který létal na zámořské lince

Zahradník sice tvrdil, že šlo spíš o záměnu skleníkových klíčů a jednu velmi tvrdohlavou odrůdu, ale jeho verzi nikdo neposlouchal, protože nebyla dost kouzelná. Růženka byla odmalička zvídavá. Nezaj

O vodníkovi, který už nechtěl sbírat dušičky do hrníčků

Právě hrníčky byly jeho trápením. Vodnický rod měl odjakživa za úkol sbírat dušičky utopenců a ukládat je do hrnků, které se pak pečlivě stavěly na police. Bylo to staré řemeslo. Úctyhodné. Tradiční.

Pekařský učeň Martínek a houska, která voněla po domově

Byl široký v ramenou, moučný od obočí až po lokty a na hlavě nosil bílou čepici, která zažila tolik rán, že už musela znát všechna tajemství kynutého těsta. Mistr Augustin pekl chleby, rohlíky, vánoč

Péťa Zoubek a jeho první velké dobrodružství

Bylo mu tam dobře, ale čím déle spal, tím častěji v něm rostla zvláštní zvědavost. Co asi leží za hranicí jeho brlůžku? Odkud přichází ten smích? Proč se někdy všechno kolem otřásá, jako by někdo ven

Podmínky používání stránky

Pohádka o babičce Marince a jejím kouzelném šátku, který uměl zašívat smutek

Nebyla největší ani nejnovější. Střecha se jí trochu skláněla k jedné straně, jako by se chtěla opřít o starou hrušeň na dvoře, a komín měl na sobě prasklinu, kterou si vrabci pletli s vyhlídkou. Ale

Pohádka o baletce Evelínce, která bydlela na víčku hrací skříňky, a kouzelném zvonku, jenž rozezněl i to, co už skoro umlklo

Nebylo na něm nic hlučného ani nápadného. Vývěsní štít se trochu nakláněl, dveře jemně vrzaly a ve výloze nikdy neleželo nic křiklavého. Zato tam byly věci, které uměly čekat. Stará kukačka s ospalým

Pohádka o berušce Betušce a nebi plném červánků

A tahle zlatá tečka měla zvláštní schopnost: Zářila vždy, když Betuška cítila radost. A taky trošku, když se bála. Ale nejsilněji svítila tehdy, když se dívala na oblohu během červánků. Betuška totiž

Pohádka o bílé kočce, čajové růži a zlatém klobouku

Ale měla jedno tajemství – její společník nebyl člověk, nýbrž bílá kočka jménem Sněhurka. Nebyla to kočka ledajaká: když se na ni podíval měsíc, srst se jí rozzářila, jako by byla utkaná z paprsků. J

Pohádka o bílém delfinovi, který se vydal na cestu kolem světa, aby poznal všechna moře

Byl jiný než ostatní delfíni. Nejen proto, že měl kůži světlou jako mořská pěna za měsíční noci. Byl jiný hlavně tím, že se pořád díval za obzor. Zatímco ostatní delfíni závodili ve vlnách, hráli si