Výsledky pro hledaný výraz: ""

O Honzovi, který nebyl hloupý, jen nikdy a nikam nespěchal

Nebylo to proto, že by neuměl počítat, ani proto, že by si pletl slepici s kachnou. Honza uměl obojí rozlišit docela dobře. Jen měl zvláštní zvyk: když po něm někdo něco chtěl, nedělal to hned. Nejdř

O nás

O Šípkové Růžence a drakovi Baltazarovi, který létal na zámořské lince

Zahradník sice tvrdil, že šlo spíš o záměnu skleníkových klíčů a jednu velmi tvrdohlavou odrůdu, ale jeho verzi nikdo neposlouchal, protože nebyla dost kouzelná. Růženka byla odmalička zvídavá. Nezaj

O vodníkovi, který už nechtěl sbírat dušičky do hrníčků

Právě hrníčky byly jeho trápením. Vodnický rod měl odjakživa za úkol sbírat dušičky utopenců a ukládat je do hrnků, které se pak pečlivě stavěly na police. Bylo to staré řemeslo. Úctyhodné. Tradiční.

Pekařský učeň Martínek a houska, která voněla po domově

Byl široký v ramenou, moučný od obočí až po lokty a na hlavě nosil bílou čepici, která zažila tolik rán, že už musela znát všechna tajemství kynutého těsta. Mistr Augustin pekl chleby, rohlíky, vánoč

Péťa Zoubek a jeho první velké dobrodružství

Bylo mu tam dobře, ale čím déle spal, tím častěji v něm rostla zvláštní zvědavost. Co asi leží za hranicí jeho brlůžku? Odkud přichází ten smích? Proč se někdy všechno kolem otřásá, jako by někdo ven

Podmínky používání stránky

Pohádka o babičce Marince a jejím kouzelném šátku, který uměl zašívat smutek

Nebyla největší ani nejnovější. Střecha se jí trochu skláněla k jedné straně, jako by se chtěla opřít o starou hrušeň na dvoře, a komín měl na sobě prasklinu, kterou si vrabci pletli s vyhlídkou. Ale

Pohádka o babiččině pruhované šále, která v každém proužku schovávala jinou pohádku

„Nasedej!“ zavolala. Anička se lekla, sáhla znovu na šálu a byla doma. Babička se usmála. „Našla jsi první příběh.“ Každý proužek ukrýval jinou pohádku. Modrý vedl pod moře. Zelený do lesa mluvících

Pohádka o baletce Evelínce, která bydlela na víčku hrací skříňky, a kouzelném zvonku, jenž rozezněl i to, co už skoro umlklo

Nebylo na něm nic hlučného ani nápadného. Vývěsní štít se trochu nakláněl, dveře jemně vrzaly a ve výloze nikdy neleželo nic křiklavého. Zato tam byly věci, které uměly čekat. Stará kukačka s ospalým

Pohádka o berušce Betušce a nebi plném červánků

A tahle zlatá tečka měla zvláštní schopnost: Zářila vždy, když Betuška cítila radost. A taky trošku, když se bála. Ale nejsilněji svítila tehdy, když se dívala na oblohu během červánků. Betuška totiž

Pohádka o bílé kočce, čajové růži a zlatém klobouku

Ale měla jedno tajemství – její společník nebyl člověk, nýbrž bílá kočka jménem Sněhurka. Nebyla to kočka ledajaká: když se na ni podíval měsíc, srst se jí rozzářila, jako by byla utkaná z paprsků. J