Výsledky pro hledaný výraz: ""

Pohádka o bílém králíčkovi a zlatém míči, který se nikdy nezastavil tam, kde ho všichni čekali

Nebyla ani největší, ani nejhlubší, ale byla útulná tak, jak to umějí právě jen králičí domovy. Voněla po sušeném heřmánku, po mrkvových koláčcích a po hlíně, která v zimě hřeje a v létě drží příjemn

Pohádka o bílé myšce, která se skamarádila se žirafákem Arnoštem

Byla tak bílá, že v ranním světle vypadala jako kousek mlhy, který se zapomněl vrátit nad řeku. Měla růžový čumáček, tenké vousky a ouška tak pozorná, že slyšela i to, když se brouk v trávě otočil na

Pohádka o Boutlavém dubu a zrcadle, které ukazovalo budoucnost

Nešlo o obyčejné brblání. Dub uměl boutlat — zvláštní druh reptání, ve kterém se mísila stará moudrost, humor a věčné: „To dřív bývalo… ach jo… to zase prší… ajajaj ta vlhkost…“ Byl starý. Tak starý,

Pohádka o čajové konvici, která zatoužila okusit kakao

Každé ráno v ní paní Amálie vařila lipový čaj. Každé odpoledne mátový. A když přišla návštěva, Eleonora hrdě nesla na stůl čaj malinový, šípkový nebo černý s kapkou medu, podle toho, jestli návštěva

Pohádka o čarodějnickém učni Vendelínovi, kterému se každé kouzlo změnilo v polévku

Nebyla ošklivá, jak si lidé někdy čarodějnické chalupy představují. Měla zelená okna, střechu porostlou mechem a komín, z něhož vycházel kouř vonící po šalvěji, skořici a občas trochu po připálené ci

Pohádka o červánkové písni a včelce Amálii

Když se to povede, zavřou květy korunky, louky si uhladí sukně a svět si tiše zazívne. Když se to nepovede, zůstává vše pootevřené, jako když se zapomene domknout důležitá věta. Na okraji takové louk

Pohádka o chlapci jménem Max, který slyšel řeč sněhových vloček, a o zimní královně, která hledala ztracený hlas

Max byl výjimečný, protože měl schopnost, kterou neměl nikdo v okolí - Rozuměl řeči sněhových vloček. Když sněžilo, Max si sedl na lavičku před dům a nechal vločky padat na své rukavice. Každá vločka

Pohádka o deštníku, který odmítal chránit před deštěm, protože chtěl jednou létat

Některé deštníky byly černé a vážné. Jiné pruhované, puntíkované nebo květované. Jeden deštník u cukrářky Berty měl dokonce na látce namalované koláčky, takže děti vždycky tvrdily, že pod ním voní lí

Pohádka o dešťové kapce Dorotce, která nechtěla spadnout dolů, dokud neuvidí celý svět

Seděla v hebkém šedém oblaku jménem Pan Bělobřich a dívala se dolů skrz jeho načechraný okraj. Pod ní se rozprostíral svět: lesy zelené jako mechové polštáře, řeky stříbrné jako rozpletené stuhy, ves

Pohádka o dětech a drakovi

Pod skalnatým bralem v hlubokém údolí žil kdysi pradávný had. Dlouhé věky se plazil po stínech, ale když mu bylo dvě stě let, začala mu z těla růst křídla. Sto let nato už měl křídla obrovská, šupina

Pohádka o dráčkovi Lojzíkovi, který ze všeho nejraději stepoval

Nebyla to obyčejná dolina. Mezi skalami tam hřály teplé prameny, pod zemí tiše bublala stará láva a na každém větším kameni byly škrábance po drápech, protože dračata si tam odjakživa zkoušela první

Pohádka o drakovi Manfredovi a jeho srdci, které hořelo pro coutry

Byl obrovský, zelený a měl hlas jako hrom. Každý by čekal, že z něj půjde strach – jenže Manfred měl srdce měkké jako pěna z mléka. A zatímco ostatní draci trénovali chrlit oheň nebo strážit poklady,