• Úvod
  • Default
Úvod
Default
  • Úvod
  • Default
Úvod
Default

Pohádky bez konce

Pohádka o malé čarodějce Lili, které koště létalo jen pozpátku

Malá čarodějka Lili dostala své první koště k devátým narozeninám. Bylo nádherné, mělo jasanovou rukojeť, proutí svázané fialovou stuhou a na konci vyřezanou hvězdičku. Lili na ně nasedla.

7. 10. 2026

„Vpřed!“ Koště vystřelilo dozadu a Lili zmizela v rybízu. „Nahoru!“ Tentokrát přistála v hrušni. „Doprava!“ Koště ji odneslo vlevo a dozadu do sudu s dešťovou vodou.

Maminka hledala chybu v kouzle, tatínek v proutí a babička koště třikrát zaklela. Nic nepomohlo. Létalo jen pozpátku. Ve škole to bylo nepříjemné. Ostatní děti trénovaly kroužení kolem věží a přistávání na značku, zatímco Lili musela pořád otáčet hlavu přes rameno.

„Couvátko!“ smál se spolužák Hubert.

Lili se zlobila, ale večer dál trénovala. Postupně zjistila, že koště má zvláštní výhodu. Pozpátku létalo neobyčejně přesně. Dokázalo zabrzdit těsně před stromem, proletět úzkým oknem a vyhnout se překážce, kterou nikdo jiný neviděl.

Lili se navíc naučila dívat za sebe. A právě to se jednou hodilo. Během podzimních závodů vyrazila celá třída směrem k Černé skále. Všichni sledovali trasu před sebou.

Lili jediná viděla, co se děje vzadu. Z lesa se zvedala šedá mlha a pohybovala se proti větru. V jejím středu byl zapíchnutý veliký zakletý deštník, který vysával světlo z okolí. Lili začala křičet, ale ostatní ji neslyšeli. Otočila koště a couvala přímo k mlze.

Právě proto, že byla zvyklá létat pozpátku, dokázala mezi větvemi manévrovat rychleji než kdokoli jiný. Zachytila rukojeť deštníku a vytrhla ho ze země. Mlha se rozpadla. Učitelka ji po závodě nehubovala. Naopak jí předala stříbrný zvoneček.

„Za první případ v historii školy, kdy bylo létání pozpátku výhodou.“ Lili se usmála. Hubert už jí nikdy neřekl „couvátko“ posměšně.

Od té chvíle se nesnažila své koště napravit. Naučila se s ním létat tak dobře, že se z ní stala nejlepší čarodějka na zpáteční lety, pátrání a záchranu lidí v místech, kde bylo potřeba vidět nejen dopředu, ale také za sebe. A pochopila, že ne každá zvláštnost je chyba. Některé schopnosti vypadají neprakticky jen do chvíle, než přijde situace, pro kterou byly stvořeny.

Fialovou stuhu na koštěti už nikdy nesundala. Připomínala jí, že není třeba letět stejným směrem jako ostatní, aby člověk doletěl tam, kam má.

MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT

Pohádka o Kláře a věži nevyslovených přání

Sůl nad zlato a princezna, co brigádovala v rodinném wellnessu

Pohádka o zapomětlivém princi Matýskovi, který jednou ztratil i vlastní stín a našel ho až v cizí pohádce

Nejnovější články

Pohádka o sově Viktórii, která sbírala poslední věty před usnutím

Pohádka o klukovi Tondovi, který našel v mlze schody do druhého patra oblohy

Pohádka o paní Zimě, která jednoho roku zapomněla, kam položila mráz

Pohádka o holínkách, které za deště chodily ven bez svého majitele

Pohádka o kocouru Jeronýmovi, který dokázal usnout úplně všude kromě vlastní postele

Nejčtenější články

Pohádka o klukovi Tondovi, který našel v mlze schody do druhého patra oblohy

Pohádka o kocouru Jeronýmovi, který dokázal usnout úplně všude kromě vlastní postele

Pohádka o strašákovi Tobiášovi, který se bál žlutých ptáků

Pohádka o mimozemšťanovi Tilu, který spadl z hvězd na Zem

Pohádka o princezně, která neuměla snít

Pohádky bez konce

Pohádka o čajové konvici, která zatoužila okusit kakao

Pohádka o Kubíčkovi Prstíčkovi

Pohádka o malířce Dorotce a kouzelné barvě, která neuměla lhát

Hrnečku, vař! aneb Kouzelný návod, který nikdo nečetl

Zahradnice Anežka a semínko, které kvetlo jen ze vzpomínek

Intro

Úvod
Blog
O nás
Kontakt
Podmínky používání stránky
Ochrana osobních údajů
Autorská práva a licenční ujednaní
FAQ