Výsledky pro hledaný výraz: ""

Pohádka o malém kometáři Jáchymovi, který zametal hvězdný prach a jednou smetl špatnou hvězdu

Nebyla to stanice s kolejemi ani s nádražními hodinami. Byla to široká světelná terasa zavěšená mezi hvězdami, odkud se každou noc posílaly komety na cestu, čistily se zaprášené měsíce, rovnaly se so

Pohádka o malém mráčku, který se bál dělat déšť, a holčičce Sáře, která mu půjčila odvahu

Nebyl jako ostatní mraky. Byl maličký — sotva větší než polštář. A jeho okraje byly měkké a kulaté jako nadýchané knedlíky. Ale měl jeden velký problém: bál se dělat déšť. Každý mrak se jednou rozzář

Pohádka o malé mořské víle Amálce, která se rozhodla, že najde ztracené rybí hlasy

Místo lamp svítily medúzy, místo zvonků cinkaly perly v lasturách a místo cest vedly mezi domy proudy, které každého nesly přesně tam, kam potřeboval, pokud nebyl příliš paličatý. V Korálovicích žila

Pohádka o malém rytíři Vítkovi, který měl meč z dřevěné vařečky

A malý Vítek chtěl být rytířem. Nebyl to sen ledajaký. Vítek netoužil po lesklé zbroji proto, aby vzbuzoval obdiv. Chtěl chránit slabší, hlídat cesty a jednat čestně, tak jak to bývá ve starých příbě

Pohádka o malířce Dorotce a kouzelné barvě, která neuměla lhát

Někdy z něj vyletěla jiskra zelená jako tráva, jindy růžová jako cukrová vata a občas se nad střechou rozlil zlatý obláček, který voněl po pomerančové kůře a starých knihách. V tom domě bydlela malíř

Pohádka o medvídkovi Brunovi, který chtěl být lehký jako pírko

Když bylo potřeba odvalit kámen z cesty, zavolali Bruna. Když vítr shodil větev přes potok, zavolali Bruna. Když veverce Miladě spadl košík s oříšky do křoví, zavolala Bruna tak hlasitě, že by přišel

Pohádka o medvídkovi Hubertovi, který neuměl usnout bez hvězd, a sově, která pro něj ukradla kousek noci

Jiní medvědi si lehli, zavřeli oči a hotovo. Ale Hubert? Ten si musel sednout ke vchodu do jeskyně, dívat se na nebe a počkat, až se objeví první hvězdička. Teprve pak se mu začaly klížit očka. Jedné

Pohádka o medvídkovi Vendelínovi, který se ještě před zimním spánkem rozhodl, že si dá malý šlofík

„Dám si jen malý šlofík.“ Lehl si pod buk. „Deset minut.“ Když otevřel oči, buk neměl listí. Na zemi ležel sníh.Řeka byla zamrzlá. Vendelín se posadil. „Tohle nebylo deset minut.“ Potkal zajíce v zim

Pohádka o Měsíčním kocourovi, který sbíral světlo

Říkalo se mu Milánek Světlošlap . Milánek měl jedno tajemství. Každou noc, když ostatní kočky spaly v teplých peřinách a lidi už dávno pověsili své starosti na židli, vycházel na střechy domů a sbíra

Pohádka o měsíční víle Lunce, která chtěla pozvat slunce na čaj, i když se nikdy nepotkávali

Nebyl z kamene ani ze zlata. Byl z bílého světla, tichého prachu a stříbrných schodů, které se objevovaly jen tehdy, když po nich někdo opravdu potřeboval jít. Jeho okna byla kulatá, jeho věže měly š

Pohádka o mimozemšťanovi Arturovi, který si na Zemi zamiloval západ slunce, i když ho neuměl změřit

Na Luminoru bylo všechno velmi přesné. Řeky tekly v přímých čarách, hory měly pravidelné špičky a obyvatelé si každé ráno měřili náladu malým přístrojem za uchem, aby věděli, zda mají ten den zdravit

Pohádka o mimozemšťanovi Tilu, který spadl z hvězd na Zem

Když byl šťastný, svítil tyrkysově, když se bál, zezelenal, a když ho něco dojalo, rozzářil se růžově jako západ slunce. Tilu byl z planety Lunora , kde se všechno vznášelo – domy, stromy i čajové ko