Výsledky pro hledaný výraz: ""

Pohádka o měsíční víle Lunce, která chtěla pozvat slunce na čaj, i když se nikdy nepotkávali

Nebyl z kamene ani ze zlata. Byl z bílého světla, tichého prachu a stříbrných schodů, které se objevovaly jen tehdy, když po nich někdo opravdu potřeboval jít. Jeho okna byla kulatá, jeho věže měly š

Pohádka o mimozemšťanovi Arturovi, který si na Zemi zamiloval západ slunce, i když ho neuměl změřit

Na Luminoru bylo všechno velmi přesné. Řeky tekly v přímých čarách, hory měly pravidelné špičky a obyvatelé si každé ráno měřili náladu malým přístrojem za uchem, aby věděli, zda mají ten den zdravit

Pohádka o mimozemšťanovi Tilu, který spadl z hvězd na Zem

Když byl šťastný, svítil tyrkysově, když se bál, zezelenal, a když ho něco dojalo, rozzářil se růžově jako západ slunce. Tilu byl z planety Lunora , kde se všechno vznášelo – domy, stromy i čajové ko

Pohádka o modrém šátku a písni bez melodie

Nevědělo se, odkud se tam vzal. Někdo říkal, že ho přinesl vítr z hor, jiní, že ho tam zapomněla dívka, která pospíchala za vlakem, a někdo dokonce šeptal, že to byl kus oblohy, který se utrhl, když

Pohádka o mostu, který se urazil na celý svět, a chlapci jménem Tobík, který ho znovu naučil spojovat

Nebyl to ale obyčejný most. Měl vlastní myšlenky, vlastní nálady… a bohužel také vlastní sklony k urážení. Začalo to nenápadně. Jednoho dne se po něm rozběhly děti, dupaly o trochu moc nahlas a most

Pohádka o myšce Rozmarýnce, která si spletla měsíc se sýrem a vydala se pro něj na střechy města

Měla hebký kožíšek barvy teplé mouky, oči jako dvě švestkové kuličky a slabost pro jednu jedinou věc: sýr. Ne obyčejný… Ne měkký… Ani tvrdý… Milovala sýr, který měl duši . Tak tomu říkala. A protože

Pohádka o nočním krejčí Matoušovi a kabátku pro měsíc

Byla to výloha krejčovství U Zlaté jehly. Za ní sedával krejčí Matouš. Nebyl to krejčí slavný, i když by si slávu možná zasloužil. Uměl zkrátit nohavice tak, že se kalhoty necítily uražené, opravit s

Pohádka o obrovi Daliborovi a bílé myšce, která bydlela v jeho slaměném klobouku

Nebyl zlý. Naopak. Byl to obr mírný, trochu roztržitý a velmi pomalý v rozhodování. Když se ho někdo zeptal, jestli chce k snídani borůvkový koláč nebo švestkový, zamyslel se tak dlouho, že mezitím b

Pohádka o opičákovi Tondovi, který neuměl napsat písmeno F, protože mu pokaždé uteklo do lesa

Nebyla z cihel ani z kamene. Byla postavená mezi větvemi obrovského fíkovníku. Lavice visely na pevných liánách, tabule byla z tmavého plochého listu a místo zvonku tam každé ráno zakřičel papoušek E

Pohádka o pejskovi, kočičce a jejich domečku plném smíchu

Opravdu — jeho střecha se trochu zachvěla, okenice se rozvlnily a komín vydechl krátké „hchchch“. Lidé z okolí si na to zvykli, stejně jako si člověk zvykne, že někde houká sova nebo praská oheň. Ale

Pohádka o pejskovi, kočičce a zázračném dni naruby

Jednoho rána se Bertík probudil, protáhl packy a zívnul tak, že by v jeho tlamičce klidně zmizela celá houska. Ale něco bylo jinak. Kočička Micka seděla na okně, koukala do světa a měla výraz, který

Pohádka o pihaté andělce v pruhovaných punčochách, která uměla mluvit se želvami a naslouchat času pomaleji než ostatní

Bylo to městečko malé, ale ne nudné. Mělo úzké uličky, domy s oprýskanými okenicemi, náměstí se studnou, tři kočky, které se považovaly za důležitější než radnice, a přístav, kde lana vrzala i ve dne