Pohádka o červánkové písni a včelce Amálii
V Miradii je letní večer jiný než kdekoliv jinde. Slunce tam nikdy nezapadá naráz; nejprve si z obzoru uštípne kousek zlatého másla, namaže jím mráček, pak druhý kousek věnuje stromům, aby na noc nevrzaly, a nakonec zůstane v dlani obloze drobný oharek světla — právě ten, z něhož se rozžehnou červánky.
Pohádka o tom, jak hloupý Honza k rozumu přišel
Na konci Miradie, tam, kde se cesta rozvazuje do pěti směn, a každá voní jinak — jedna po pečených jablkách, druhá po hlíně, třetí po tichu, čtvrtá po lenosti a pátá po naději — stála chaloupka s modrými okny a kouřem, který se nikdy nerozcházel rovně.
