Kornélie ho postavila na oheň. „Lektvar létání.“ Kotlíku zabublal. Za chvíli voněl po rajčatech. Rajská polévka. „Dobře. Zkusíme moudrost.“ Rajská. „Neviditelnost.“ Rajská. „Proměna v draka!“ Rajská s nudlemi. Kornélie zuřila.
„Ty jsi kouzelný kotlík!“
„Jsem,“ zabublal.
„Tak proč vaříš pořád rajskou?“
„Protože je dobrá.“
To Kornélii nepřipadalo jako dostatečný argument.
Pak vesnicí prošla nepříjemná chřipka. Lidé byli unavení a nikomu nechutnalo. Kornélie chtěla uvařit léčivý lektvar. Kotlíku opět udělal rajskou. Vůně se roznesla po vsi. Lidé přišli s miskami. Najedli se. Byla teplá, sladkokyselá a voněla domovem. Nemoc nezmizela kouzlem. Ale lidem bylo o něco lépe.
Kornélie se posadila vedle kotlíku. „Ty sis myslel, že tohle potřebují víc?“
„Ano.“
Čarodějka začala používat jiný kotlík na kouzla. Tento vařil rajskou.
Jednoho dne však přiběhl rytíř. „Drak odnesl princeznu!“
Kornélie sáhla po kouzelném kotlíku. Rajský se sám rozžhavil.
„Ne. Tohle polévkou nespravíme.“
Kotlíku začal vařit modrou tekutinu.
Rytíř ochutnal. Zmizel. „Neviditelnost!“
Kornélie vykulila oči. „Takže ty umíš lektvary!“
„Samozřejmě.“
„Proč jsi je nikdy nedělal?“
Kotlíku zabublal. „Nebyl důvod.“
Kornélie se rozesmála. Od té doby mu víc důvěřovala. Kotlíku totiž nebyl líný ani pokažený. Jen věděl, že ne každý problém potřebuje kouzlo. Někdy člověku opravdu pomůže lektvar. A někdy je lepší teplá polévka.
Kornélie se díky němu stala lepší čarodějkou. Ne proto, že znala víc kouzel. Ale proto, že se nejdřív ptala, co je skutečně potřeba.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
