• Úvod
  • Default
Úvod
Default
  • Úvod
  • Default
Úvod
Default

Pohádky bez konce

Pohádka o kocourovi Baltazarovi, který každou noc hlídal kouzelné padací dveře, jenž ve dne neexistovaly

Kocour Baltazar bydlel v domě se sedmi pokoji, dvěma komíny a jednou velmi zvláštní chodbou.Ve dne byla obyčejná. Na podlaze ležel koberec, na stěnách visely fotografie a pod oknem stál stojan na deštníky. Každou noc přesně o půlnoci se však uprostřed podlahy objevily padací dveře.

6. 10. 2026

Baltazar je objevil ještě jako kotě. Tehdy se zpod nich ozvalo jedno tiché zaklepání. Polekal se a utekl. Druhou noc se vrátil. Ťuk. Třetí noc si na dveře sedl. Ťuk. Od té chvíle je hlídal.

Roky nikdo netušil, proč Baltazar vždy před půlnocí odchází na chodbu a zůstává tam až do rána. Jen on věděl, že pod jeho tlapkami někdo čeká. Jedné noci však místo obvyklého klepnutí zaznělo:

„Prosím otevřít.“

Baltazar ztuhl.

„Ne.“
„Proč?“

To kocour nevěděl. Prostě měl pocit, že dveře mají zůstat zavřené. Hlas se ozval znovu.„Něco se dostalo na vaši stranu.“

Baltazar zpozorněl.

„Kdo jste?“
„Ti, kteří dveře hlídají zespodu.“

Kocour si sedl. Celé roky si myslel, že chrání dům před něčím pod podlahou. Teď zjistil, že někdo z druhé strany možná chrání úplně stejnou hranici.

Vtom na konci chodby spatřil stín. Nebyl to člověk ani zvíře. Vypadal jako kus tmy, který se pohyboval sám. Mířil k dětskému pokoji. Baltazar bez váhání zatáhl za mosazný kruh.

Padací dveře se otevřely a zespodu vyletěly tři malé postavy s lucernami. Společně stín zahnali pod skříň a uzavřeli ho do skleněné baňky.

„Co to bylo?“ zeptal se Baltazar.
„Ztracený strach,“ odpověděl jeden ze strážců. „Když dlouho nepatří nikomu, začne hledat nového majitele.“

Baltazar pohlédl ke dveřím dětského pokoje.

„A proč jsou ty dveře právě tady?“
„Protože každý dům potřebuje místo, kudy může strach odejít.“

To Baltazar pochopil. Od té noci už dveře nehlídal proto, aby nikdy nebyly otevřeny. Hlídal je proto, aby se otevíraly ve správnou chvíli. Když se někdo v domě bál, Baltazar si k němu sedl. Někdy dítěti stačilo, že mu vrněl u postele. Jindy musel strach sejít až dolů pod padací dveře.

A Baltazar poznal, že odvaha není dům bez strachu. Je to dům, ve kterém strach nemusí zůstat zavřený navždy. Jednou za čas se padací dveře otevřely samy a z podzemí na něj zamával některý ze strážců.

Baltazar vždycky zdvořile zamňoukal.
Bylo příjemné vědět, že některé věci se lépe hlídají z obou stran.

MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT

Pohádka o nočním krejčí Matoušovi a kabátku pro měsíc

Pohádka o kocourovi Leopoldovi, který se chtěl stát námořníkem, i když neměl rád mokré tlapky

Sůl nad zlato a princezna, co brigádovala v rodinném wellnessu

Nejnovější články

Pohádka o sově Viktórii, která sbírala poslední věty před usnutím

Pohádka o klukovi Tondovi, který našel v mlze schody do druhého patra oblohy

Pohádka o paní Zimě, která jednoho roku zapomněla, kam položila mráz

Pohádka o holínkách, které za deště chodily ven bez svého majitele

Pohádka o kocouru Jeronýmovi, který dokázal usnout úplně všude kromě vlastní postele

Nejčtenější články

Pohádka o klukovi Tondovi, který našel v mlze schody do druhého patra oblohy

Pohádka o sově Viktórii, která sbírala poslední věty před usnutím

Pohádka o strašákovi Tobiášovi, který se bál žlutých ptáků

Pohádka o kocouru Jeronýmovi, který dokázal usnout úplně všude kromě vlastní postele

Pohádka o veverce Albíně, která si omylem schovala měsíc mezi ořechy

Pohádky bez konce

Pohádka o čajové konvici, která zatoužila okusit kakao

Pohádka o Kubíčkovi Prstíčkovi

Pohádka o malířce Dorotce a kouzelné barvě, která neuměla lhát

Hrnečku, vař! aneb Kouzelný návod, který nikdo nečetl

Zahradnice Anežka a semínko, které kvetlo jen ze vzpomínek

Intro

Úvod
Blog
O nás
Kontakt
Podmínky používání stránky
Ochrana osobních údajů
Autorská práva a licenční ujednaní
FAQ