Pak přišel podzim. „Brzy padáme!“ volaly ostatní kaštany. Kryšpínovi zatrnulo.
„A proč bychom měli?“
„Protože jsme dozráli.“
Kryšpín považoval podobné odpovědi za velmi podezřelé. Každé ráno se držel větve pevněji. Kamarádi postupně padali dolů. Někteří skončili v trávě, jiní v dětských košících. Kryšpín sledoval, jak z jednoho vznikl jelen ze sirek a z dalšího malý panáček.
Nevypadalo to úplně hrozně, ale pořád to nebylo dost na to, aby se pustil. Přišel listopad. Na stromě zůstal skoro sám.
„Ty se bojíš,“ řekl starý strom.
„Ano.“
„Čeho?“
„Nevím, co bude.“
„To neví nikdo.“
Kryšpína to nepotěšilo.
„A co když se rozbiju?“
„Možná.“
„Co když mě někdo zašlápne?“
„I to se může stát.“
„Ty mě vůbec neumíš uklidnit!“
Strom zašuměl.
„Mým úkolem není slíbit ti, že se nic nestane. Mým úkolem bylo držet tě, dokud nebudeš připravený.“ Kryšpín mlčel.
V noci přišel silný vítr. Slupka kolem něj praskla a Kryšpín už věděl, že se držet nemůže navždy. Pustil se. Padal rychleji, než čekal. Pak dopadl do měkkého listí. „To je všechno?“ vydechl.
Ráno ho našel kluk jménem Kuba. Kryšpín čekal, že skončí na poličce nebo dostane nohy ze sirek. Kuba ho však odnesl na kraj zahrady a zasadil do hlíny. „Zkusíme, jestli vyrosteš,“ řekl.
Kryšpín byl zděšený. Celý život se bál pádu ze stromu a teď ho někdo zahrabal pod zem. Přišla zima. Kryšpín nic neviděl. Jen cítil chlad, vlhkost a ticho. Pak se jednoho dne uvnitř něco pohnulo. Z jeho slupky vyrazil kořínek.
„Co se se mnou děje?“
„Rosteš,“ odpověděla země.
Na jaře se nad hlínou objevil první zelený lístek. Kryšpín se podíval na veliký strom, ze kterého spadl. Teprve tehdy pochopil, že některé konce vypadají jako pád jen proto, že ještě nevidíme, kde začíná další část cesty.
Rostl pomalu. Rok za rokem. Jednou pod jeho korunou seděl malý kaštan a třásl se strachy.
„Já nechci spadnout,“ šeptal. Kryšpín zašuměl větvemi.
„Já jsem se taky bál.“
„A co se stane potom?“
Kryšpín se podíval na zahradu. „To nevím přesně. Ale vím, že někdy musíš opustit větev, aby sis jednou mohl vypěstovat vlastní.“ A tentokrát už tomu věřil úplně.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
