• Úvod
  • Default
Úvod
Default
  • Úvod
  • Default
Úvod
Default

Pohádky bez konce

Pohádka o kaštanu Kryšpínovi, který nechtěl spadnout ze stromu

Kryšpín vyrůstal vysoko v koruně kaštanu a měl odtud výhled na celou cestu, školu i střechy domů. Přes léto mu bylo báječně. Hřálo ho slunce, listy ho chránily před deštěm a větev ho pevně držela.

5. 10. 2026

Pak přišel podzim. „Brzy padáme!“ volaly ostatní kaštany. Kryšpínovi zatrnulo.

„A proč bychom měli?“
„Protože jsme dozráli.“

Kryšpín považoval podobné odpovědi za velmi podezřelé. Každé ráno se držel větve pevněji. Kamarádi postupně padali dolů. Někteří skončili v trávě, jiní v dětských košících. Kryšpín sledoval, jak z jednoho vznikl jelen ze sirek a z dalšího malý panáček.

Nevypadalo to úplně hrozně, ale pořád to nebylo dost na to, aby se pustil. Přišel listopad. Na stromě zůstal skoro sám.

„Ty se bojíš,“ řekl starý strom.
„Ano.“
„Čeho?“
„Nevím, co bude.“
„To neví nikdo.“

Kryšpína to nepotěšilo.

„A co když se rozbiju?“
„Možná.“
„Co když mě někdo zašlápne?“
„I to se může stát.“
„Ty mě vůbec neumíš uklidnit!“

Strom zašuměl.

„Mým úkolem není slíbit ti, že se nic nestane. Mým úkolem bylo držet tě, dokud nebudeš připravený.“ Kryšpín mlčel.

V noci přišel silný vítr. Slupka kolem něj praskla a Kryšpín už věděl, že se držet nemůže navždy. Pustil se. Padal rychleji, než čekal. Pak dopadl do měkkého listí. „To je všechno?“ vydechl.

Ráno ho našel kluk jménem Kuba. Kryšpín čekal, že skončí na poličce nebo dostane nohy ze sirek. Kuba ho však odnesl na kraj zahrady a zasadil do hlíny. „Zkusíme, jestli vyrosteš,“ řekl.

Kryšpín byl zděšený. Celý život se bál pádu ze stromu a teď ho někdo zahrabal pod zem. Přišla zima. Kryšpín nic neviděl. Jen cítil chlad, vlhkost a ticho. Pak se jednoho dne uvnitř něco pohnulo. Z jeho slupky vyrazil kořínek.

„Co se se mnou děje?“
„Rosteš,“ odpověděla země.

Na jaře se nad hlínou objevil první zelený lístek. Kryšpín se podíval na veliký strom, ze kterého spadl. Teprve tehdy pochopil, že některé konce vypadají jako pád jen proto, že ještě nevidíme, kde začíná další část cesty.

Rostl pomalu. Rok za rokem. Jednou pod jeho korunou seděl malý kaštan a třásl se strachy.

„Já nechci spadnout,“ šeptal. Kryšpín zašuměl větvemi.

„Já jsem se taky bál.“
„A co se stane potom?“

Kryšpín se podíval na zahradu. „To nevím přesně. Ale vím, že někdy musíš opustit větev, aby sis jednou mohl vypěstovat vlastní.“ A tentokrát už tomu věřil úplně.

MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT

Pohádka o louce plné čtyřlístků a kocourovi Albertovi, který miloval vanilkovou zmrzlinu a jazz

Hrnečku, vař! aneb Kouzelný návod, který nikdo nečetl

Pohádka o mimozemšťanovi Tilu, který spadl z hvězd na Zem

Nejnovější články

Pohádka o paní Zimě, která jednoho roku zapomněla, kam položila mráz

Pohádka o holínkách, které za deště chodily ven bez svého majitele

Pohádka o kocouru Jeronýmovi, který dokázal usnout úplně všude kromě vlastní postele

Pohádka o staré vrbě, která každé ráno plakala jinou řeku

Pohádka o ponožce Žofce, která se odmítala ztratit v pračce sama

Nejčtenější články

Pohádka o smutné panence z půdy s jedním skleněným očkem, která si pamatovala všechny děti, které ji kdy držely

Pohádka o veverce Albíně, která si omylem schovala měsíc mezi ořechy

Pohádka o paní Zimě, která jednoho roku zapomněla, kam položila mráz

Pohádka o koze Hermíně, která chtěla zpívat operu na nejvyšší skále

Pohádka o ponožce Žofce, která se odmítala ztratit v pračce sama

Pohádky bez konce

Pohádka o čajové konvici, která zatoužila okusit kakao

Pohádka o Kubíčkovi Prstíčkovi

Pohádka o malířce Dorotce a kouzelné barvě, která neuměla lhát

Hrnečku, vař! aneb Kouzelný návod, který nikdo nečetl

Zahradnice Anežka a semínko, které kvetlo jen ze vzpomínek

Intro

Úvod
Blog
O nás
Kontakt
Podmínky používání stránky
Ochrana osobních údajů
Autorská práva a licenční ujednaní
FAQ