Jednoho rána se Bertík probudil, protáhl packy a zívnul tak, že by v jeho tlamičce klidně zmizela celá houska. Ale něco bylo jinak. Kočička Micka seděla na okně, koukala do světa a měla výraz, který značil, že se děje něco velice podezřelého.
„Pejsku,“ řekla pomalu, „všiml sis? Dneska se všechno obrátilo naruby!“
Pejsek se rozhlédl. Voda v misce bublala jako čaj, ptáci poletovali po obloze pozpátku a slunce svítilo od západu! Dokonce i jeho oblíbená kost, kterou si schovával za stodolou, byla celá zmrzlá — a to byl přece červenec!
„Haf! To je divné,“ štěkl Bertík. „Možná se svět spletl!“
Kočička přemýšlela, jak by to napravili. „Musíme najít ten nejvyšší kopec v okolí. Tam bývá rozhled, a možná i odpověď.“
A tak se vydali na cestu. Pejsek si vzal na záda batůžek s piškoty a Micka si do kapsičky schovala klubíčko pro případ, že by bylo potřeba svázat nějakou záhadu do uzlíku.
Cestou potkali starého vrabce, který se snažil naučit létat vzhůru nohama.
„Dnes je Den naruby,“ vysvětlil jim vrabec. „Každý rok, když kalendář zapomene na jedno číslo, svět se zmate a všechno se otočí.“
„A kdy se to zase spraví?“ ptala se Micka.
„Až někdo udělá něco správně – ale úplně bez přemýšlení,“ cvrnkl vrabec moudře a odletěl… no, samozřejmě dolů místo nahoru.
Pejsek a kočička pokračovali, až dorazili na kopec. Tam si sedli, zadívali se na svět naruby a přemýšleli, co to asi znamená udělat něco správně bez přemýšlení.
A vtom — pejsek zahlédl motýla, který spadl do kaluže. Ani chvíli neváhal, vrhl se k němu a jemně ho vytáhl packou. Kočička mu pomohla osušit motýlí křídla svým ocáskem.
A jakmile to udělali, svět se zachvěl… a najednou všechno bylo zase v pořádku! Slunce se vrátilo na nebe, ptáci zpívali správným směrem a v misce zase zurčela obyčejná voda.
„Tak to bylo ono,“ usmála se Micka. „Stačilo udělat dobrý skutek, aniž bychom o tom moc přemýšleli.“
„Haf!“ zasmál se pejsek a přinesl jí piškot na oslavu. „Ale příště, prosím, ať se svět obrátí naruby až po snídani!“
A od té doby si každý rok v ten zvláštní den dali pozor, jestli se náhodou svět nezačne trochu naklánět. A když ano, hned někomu pomohli – třeba jen berušce na listu. Protože už věděli, že i malá laskavost dokáže postavit svět zase na nohy.
A poučení? Někdy stačí udělat něco dobrého bez dlouhého přemýšlení – a svět kolem se zázračně srovná.