Výsledky pro hledaný výraz: ""

Pohádka o tom, jak sedlák k obřímu chlebu přišel

Náhle mu srdce poskočilo: po svahu dolů kráčela postava tak veliká, že to vypadalo, jako by se sama hora zvedla a šla. Byla to obryně. Jakubovi problesklo hlavou: Uteču! Ale co s voli? Vůl nepoběží,

Pohádka o tom, jak žirafa Lydie dostala angínu

Byla vysoká, krásná a měla nejdelší řasy široko daleko. A také… jeden z nejdelších krků v království. Opravdu dlouhý. Tak dlouhý, že když se chtěla Lydie podívat, co má na kopytech, musela si udělat

Pohádka o třešňovém květu, tučňáku Honzovi a kouzelné skleněnce

Byl krásný, bělavý s nádechem růžové, a lidé si ho chodili prohlížet, protože kvetl mnohem déle než všechny ostatní. Nikdo netušil, že v tom květu sídlí malá jiskřička kouzla, která čekala, až ji něk

Pohádka o trpaslíkovi Vendelínovi, který měl příliš vysoké sny na příliš nízkou chaloupku

Na trpaslíka nebyl nijak zvlášť maličký. Měl pevné boty, zelenou čepici, vousy barvy čerstvě nasekaného dřeva a ruce šikovné tak, že dokázaly opravit rozbitou lucernu, vyřezat píšťalku z bezové větvi

Pohádka o tučňákovi Hubertovi, který vyrazil na Kanárské ostrovy a zjistil, že ne každé slunce hřeje stejně

Jenže Hubert měl tajné přání. Chtěl jet někam, kde je teplo. Ne jen takové to antarktické „dneska je docela příjemně, nikomu nepřimrzl zobák“. Opravdové teplo. Slunce, písek, palmy, ovoce, které nepl

Pohádka o tučňákovi Toníkovi, který toužil letat, i když měl křídla stavěná na moře

Tučňáci tam chodili ve slavnostních černobílých kabátcích, klouzali se po břiše, rybařili v ledové vodě a tvářili se u toho velmi důstojně, i když jim občas uklouzla noha a skončili zobákem ve sněhu.

Pohádka o tygříkovi Jiříkovi, který se stal vegetariánem

Byla to rodina velmi vážená. Táta tygr Baltazar měl pruhy tak rovné, že by podle nich mohl učitel kreslit linky do sešitu. Maminka tygřice Sára chodila tišeji než stín a uměla se tvářit tak přísně, ž

Pohádka o velikánské knize, která hltala příběhy, a chlapci jménem Miky, který jí zachránil poslední stránku

V Miradii, tam kde se louky mění v polštáře světla a kde se šeptané pohádky nesou větrem dál než ozvěny kroků, stála jedna velmi zvláštní knihovna — Knihovna Nekonečných Příběhů . Byla stará, vysoká

Pohádka o větru Severínovi, který se jednou rozhodl nefoukat

Nejdřív si všichni pochvalovali klid. Nikomu neuletěl klobouk. Prádlo drželo na šňůře. Jenže po několika hodinách začal stát mlýn. Plachetnice na jezeře se nepohnuly. Semena pampelišek zůstala na mís

Pohádka o veverce Cecilce a její oříškovém impériu

Ne, že by je měla ráda. Ona je přímo zbožňovala . Každý lískový, každý vlašák, každý žalud byl pro ni poklad. „Kdo má oříšky, má moc,“ říkávala a přepočítávala svou zásobu s takovou vážností, jako by

Pohádka o veverce Miladě, která schovala Měsíc do oříšku

Milada věřila, že kdo je připravený, toho zima nepřekvapí. Proto běhala celé podzimní dny po větvích, skákala z buku na lísku, z lísky na dub a od dubu k jabloni, sbírala, třídila, kontrolovala a ukl

Pohádka o víle Evelíně, která uměla opravovat potrhané pavučiny

Jednoho dne našla síť mezi dvěma smrky. Byla roztržená zvláštně. Ne ven. Dovnitř. Evelína začala opravovat první nit. Pavučina se zachvěla. Za ní se objevil modrý les, v němž stromy rostly kořeny vzh