Výsledky pro hledaný výraz: ""

Pohádka o deštníku, který odmítal chránit před deštěm, protože chtěl jednou létat

Některé deštníky byly černé a vážné. Jiné pruhované, puntíkované nebo květované. Jeden deštník u cukrářky Berty měl dokonce na látce namalované koláčky, takže děti vždycky tvrdily, že pod ním voní lí

Pohádka o dešťové kapce Dorotce, která nechtěla spadnout dolů, dokud neuvidí celý svět

Seděla v hebkém šedém oblaku jménem Pan Bělobřich a dívala se dolů skrz jeho načechraný okraj. Pod ní se rozprostíral svět: lesy zelené jako mechové polštáře, řeky stříbrné jako rozpletené stuhy, ves

Pohádka o dětech a drakovi

Pod skalnatým bralem v hlubokém údolí žil kdysi pradávný had. Dlouhé věky se plazil po stínech, ale když mu bylo dvě stě let, začala mu z těla růst křídla. Sto let nato už měl křídla obrovská, šupina

Pohádka o dívce Klárce a zahradě, kde rostly zapomenuté otázky

Jenže uprostřed zahrady stál skleník. Starý, zarostlý a zamčený. Jeho skla byla matná, jako by se za nimi pořád držel podzimní dech. Po železných rámech se plazil břečťan a na dveřích visel klíčový o

Pohádka o dráčkovi Lojzíkovi, který ze všeho nejraději stepoval

Nebyla to obyčejná dolina. Mezi skalami tam hřály teplé prameny, pod zemí tiše bublala stará láva a na každém větším kameni byly škrábance po drápech, protože dračata si tam odjakživa zkoušela první

Pohádka o dráčkovi Ťapíkovi, který místo kouře vypouštěl létající barevné bubliny

O kámen, o misku, o vlastní tlapku nebo o starého draka Brumlana, který pokaždé otevřel jedno oko a zabručel: „Ťapíku.“ „Promiň,“ pípl Ťapík. A za chvíli ťukal znovu. Proto mu také říkali Ťapík. Ne ž

Pohádka o drakovi Manfredovi a jeho srdci, které hořelo pro coutry

Byl obrovský, zelený a měl hlas jako hrom. Každý by čekal, že z něj půjde strach – jenže Manfred měl srdce měkké jako pěna z mléka. A zatímco ostatní draci trénovali chrlit oheň nebo strážit poklady,

Pohádka o drakovi Teodorovi, který místo ohně chrlil vanilkovou zmrzlinu

Nebyla to obyčejná hora. Měla černé skály, dutiny plné kouře, na vrcholu zubaté kameny a po stranách jeskyně, z nichž se za chladných večerů ozývalo vrčení, funění, škrábání drápů a občas velmi hlasi

Pohádka o duhovém ptáku a stříbrném vánku

Když ho spatříš, sklouzne ti do srdce barevný šepot, ale jazyk se ti zadrhne. A stejně tak se vypráví i o vánku, který je stříbrný jen v okamžiku, kdy ho nechceš chytit; když natáhneš dlaň, zmatní ja

Pohádka o dýni Rozálii, která odmítala svítit strašidelně

Rozálii se ta představa vůbec nelíbila. „Proč bych měla někoho děsit?“ ptala se ostatních dýní. „Protože je říjen,“ odpovídaly. „To přece není důvod.“ Ostatní nad tím nepřemýšlely. Věděly jen, že spr

Pohádka o hloupé husopasce Stázičce, která dostala k narozeninám mikroskop a uviděla svět, jaký ostatním unikal

Ne všichni zle. Někteří jen tak ze zvyku, jak lidé občas opakují věci, které nikdy pořádně nezkoumali. Stázička totiž nemluvila rychle. Když se jí někdo na něco zeptal, neodpověděla hned, ale nejdřív

Pohádka o hodinách, které tikaly pozpátku, a děvčátku jménem Lída, které je dokázalo zastavit

A možná to tak i bylo. Hodinář, starý pán jménem Strakomír , měl jednu zvláštnost: nevyráběl obyčejné hodiny. Každé jeho dílo mělo něco navíc — jedny ukazovaly pouze chvíle štěstí, druhé tikaly jen t