Výsledky pro hledaný výraz: ""

Pohádka o drakovi Teodorovi, který místo ohně chrlil vanilkovou zmrzlinu

Nebyla to obyčejná hora. Měla černé skály, dutiny plné kouře, na vrcholu zubaté kameny a po stranách jeskyně, z nichž se za chladných večerů ozývalo vrčení, funění, škrábání drápů a občas velmi hlasi

Pohádka o duhovém ptáku a stříbrném vánku

Když ho spatříš, sklouzne ti do srdce barevný šepot, ale jazyk se ti zadrhne. A stejně tak se vypráví i o vánku, který je stříbrný jen v okamžiku, kdy ho nechceš chytit; když natáhneš dlaň, zmatní ja

Pohádka o hloupé husopasce Stázičce, která dostala k narozeninám mikroskop a uviděla svět, jaký ostatním unikal

Ne všichni zle. Někteří jen tak ze zvyku, jak lidé občas opakují věci, které nikdy pořádně nezkoumali. Stázička totiž nemluvila rychle. Když se jí někdo na něco zeptal, neodpověděla hned, ale nejdřív

Pohádka o hodinách, které tikaly pozpátku, a děvčátku jménem Lída, které je dokázalo zastavit

A možná to tak i bylo. Hodinář, starý pán jménem Strakomír , měl jednu zvláštnost: nevyráběl obyčejné hodiny. Každé jeho dílo mělo něco navíc — jedny ukazovaly pouze chvíle štěstí, druhé tikaly jen t

Pohádka o holčičce Anežce a kouzelné lampičce, která svítila modře, pokud někdo neříkal pravdu

Anežka byla dítě zvídavé. Ne takové, které rozebere hodiny, aby zjistilo, kam se schoval čas. Spíš takové, které si všimne, že babička říká „nic mi není“ trochu jiným hlasem než obvykle, že pes Barto

Pohádka o holčičce, která sbírala zapomenuté vteřiny

Nikdo nevěděl, jak to dělá. Možná to byla magie. Možná jen pozorné srdce. Když někdo ve městě zapomněl na to, co chtěl říct… Luna zvedla ze země malinkou, teplou, třpytící se vteřinu. Když si dvě dět

Pohádka o Honzíkovi, kozlíku Gustavovi a lelcích, kteří se nechytají jen tak

Honzík nebyl ani nejrychlejší, ani nejhlasitější, ani největší rošťák v okolí. Byl to kluk s bystrýma očima, pískou v kapsách, věčně trochu odřeninou na koleni a hlavou plnou otázek. Uměl sedět u pot

Pohádka o hrošíkovi Albertovi, který miloval hip hop a roztančil celé bahnité království

Byli to hroši řádní, spokojení a vážní. Ráno se nořili do vody. V poledne odpočívali v bahně. Odpoledne přežvykovali trávu a večer zívali tak hluboce, že se v jejich tlamách na okamžik zatmělo slunce

Pohádka o hrošíku Edovi, který se chtěl stát pilotem

Jednou poletím!“ říkával s jistotou, která přiměla i ptáky na stromech se pousmát. Když se sní příliš vysoko Jednoho dne, když na nebi kroužily pelikáni, se Edo rozhodl: „Dost bylo šplouchání! Já chc

Pohádka o hrozivém pirátovi Karlovi, který se chtěl naučit krasobruslit, i když mu posádka tvrdila, že piráti mají hlavně dupat

Byla dlouhá, tmavá a měla na přídi vyřezanou rybu s tak děsivým výrazem, že se jí lekali i rackové, kteří se obvykle nebojí vůbec ničeho kromě prázdného talíře. Plachty měla záplatované, lana nasolen

Pohádka o hvězdičce Filoméně, která už nechtěla jen blikat, ale jasně svítit

Nebyla to louka jako dole na zemi. Nerostla na ní tráva ani pampelišky. Místo trávy se tam vlnily tenké stříbrné paprsky, místo rosy se na nich třpytil prach z komet a místo motýlů tam poletovaly mal

Pohádka o jezevčici Boženě, která si otevřela půjčovnu odvahy, ale brzy zjistila, že odvaha se nevrací stejná

Nebyla veliká, ale působila tak pevně, že si o ni vítr raději opíral kabát jen z dálky. Měla černobílý čumáček, kulaté brýle na šňůrce a zástěru s kapsami, do kterých se vešlo všechno důležité: prová