Výsledky pro hledaný výraz: ""

Pohádka o ježkovi Jáchymovi a zahradě bez plotu

Na kraji toho lesa stála opuštěná zahrada. Kdysi patřila starému zahradníkovi, který uměl roubovat jabloně, mluvit s růžemi a usmířit dvě švestky, když rostly příliš blízko u sebe. Jenže zahradník je

Pohádka o ježkovi Tobiášovi, který si chtěl vypěstovat křídla z pampelišek

Měl kulatý čumáček, lesklé oči a bodlinky tak pečlivě učesané, že mu je jednou veverka Milada záviděla a zeptala se, jestli používá rosu nebo obyčejné ranní mlžení. Tobiáš byl milý, trochu zasněný a

Pohádka o kapesním dráčkovi Otakarovi, který ze všeho nejvíc miloval buchty s mákem

Rozárka měla pekárnu na náměstí, hned vedle hodinářství pana Bartoloměje a naproti kašně, ve které už třicet let neměla být žádná ryba, protože tam král zakázal rybaření. „Pro jistotu,“ vysvětloval.

Pohádka o Kláře a věži nevyslovených přání

Věž byla úzká, šedá a trochu nakloněná, jako by se už mnoho let snažila něco zaslechnout z dálky. Přes den vypadala obyčejně. Večer ale, když se městečko rozsvítilo a na střechy padla modrá tma, se v

Pohádka o knihovnici Emě a knize, která si vybrala čtenáře

Knihovna měla vysoké dveře, mosaznou kliku a okna, ve kterých se večer odrážely lampy jako malé žluté měsíce. Uvnitř voněla papírem, prachem, levandulí a deštěm, který se do knih schoval už dávno a j

Pohádka o kocourkovi Miloušovi a kouzelném klubíčku, které se kutálelo tam, kde někdo ztratil cestu

Byl šedobílý, měkký jako obláček chycený do kožíšku a měl oči zelené jako tráva po dešti. Lidé o něm říkali, že je hodný. To byla pravda. Jenže také byl zvědavý, mlsný, trochu pohodlný a zcela přesvě

Pohádka o kocourovi, který miloval sýr

Matýsek nemiloval ryby, ani šunku, ani ty divně chrastivé granulky, co mu dávala paní domácí. Matýsek miloval sýr. A ne jen tak ledajak. Byl to znalec, gurmán, a milovník sýrů z povolání. Ráno začína

Pohádka o kocourovi Leopoldovi, který se chtěl stát námořníkem, i když neměl rád mokré tlapky

Na hrudi nosil bílou skvrnu ve tvaru kapesníčku, což mu dodávalo výraz někoho, kdo je vždy připraven na důležitou návštěvu. Chodil pomalu, důstojně a s takovým přesvědčením, že mu patří celý svět, že

Pohádka o kouzelné flétně, která rozsvěcovala hvězdy, když se nebi nechtělo svítit

Nebyla veliká. Měla několik chalup s červenými střechami, potok, starý mlýn, zvonici s nakloněnou věžičkou a za poslední zahradou kopec, na který se chodilo dívat na hvězdy. Říkalo se mu Hvězdný vrše

Pohádka o kouzelné jeskyni tisíce světlušek a zakleté Barborce

Na pokraji lesa žila Barborka , dívka s očima tak modrýma, že připomínaly hladinu jezera těsně před bouřkou. Byla laskavá, ale neobyčejná – uměla totiž rozumět světluškám. Nikdo nevěděl jak, ani proč

Pohádka o kouzelné lodi, která uměla plout v moři obláčků nad spícím světem

Ráno vítr proháněl holuby po střechách, v poledne roztáčel větrníky na zahradách a večer se opíral do oken, jako by se chtěl zeptat, co bylo k večeři. Šimon bydlel s maminkou a dědečkem v domku u sta

Pohádka o kouzelném červeném telefonu a létajícím deštníku

A uvnitř té budky byl telefon . Ne obyčejný. Ne drátový. Ne vypnutý, zanesený prachem. Byl to Kouzelný červený telefon . Ten telefon nikdy nikoho nevolal. Nikdy nevyzváněl. Nikdy se nesnažil na sebe