V noci se však nad dunami otevíralo nebe tak hluboké, že se zdálo, jako by člověk mohl hvězdy nabírat do dlaní.
Právě tam žil velbloud jménem Sárim.
Nebyl jako ostatní. Jeho srst měla po setmění zvláštní tmavomodrý lesk a mezi chlupy se mu občas zableskla drobná světélka, jako když se v látce zachytí hvězdný prach. Byl to hvězdný velbloud a jeho úkol byl starý jako poušť sama.
Každý večer, když den začal pohasínat, Sárim vyšel na nejvyšší dunu, poklekl a čekal. Jakmile se na obzoru objevila první večernice, noc se mu jako lehký tmavý plášť sesunula na hřbet. Hvězdy se do ní zapínaly jedna po druhé, měsíc se zavěsil jako stříbrná lucerna a Sárim pak nesl noc přes poušť, aby se rozprostřela všude tam, kde ji bylo třeba.
Díky tomu mohli noční poutníci putovat podle souhvězdí, zvířata odpočívat v chladu a oázy si ve tmě šeptat své staré písně.
Sárim svůj úkol vykonával klidně a věrně. Znal všechny duny, všechny tiché průsmyky mezi skalami i všechny studny, v nichž se v noci zrcadlil měsíc. Jen málokdo ho kdy spatřil. Lidé obvykle říkali jen to, že noc přišla neobyčejně jemně nebo že hvězdy byly dnes blíž než jindy.
Jedné zvláštní noci se však něco změnilo.
Když si Sárim klekal na svou dunu a čekal na příchod večera, obloha se neotevřela jako obvykle. Hvězdy se objevovaly pomalu, nejistě a mezi nimi zůstávala prázdná místa. Noc byla lehčí než jindy, nedržela pohromadě a z jejího okraje unikaly tmavé cáry do písku.
Sárim se znepokojil. Vyrazil přesto, ale po několika krocích uviděl, že za ním zůstávají ve tmě díry. Tady chyběla hvězda, tam kus soumraku, jinde měsíční svit.
Na úpatí kamenného hřebene potkal malou dívku jménem Lina. Seděla u karavany a tiskla k sobě modrý šátek.
„Proč dnes noc zlobí?“ zeptala se, jako by se ptala na docela obyčejnou věc.
Sárim se k ní sklonil. Děti někdy rozumějí zvláštním věcem snáz než dospělí.
„Něco z ní chybí,“ odpověděl.
Lina se zamyslela. „Možná se některé hvězdy ztratily cestou.“
To byla možnost, která Sárima dosud nenapadla. Vydal se tedy po stopách vlastní noci. Lina mu byla nablízku, protože měla výborný zrak a uměla si všimnout i drobných záblesků v dálce. Společně našli první ztracenou hvězdu zapadlou mezi kameny, druhou zachycenou v suché větvi osamělého keře a třetí odpočívající v malé misce vody u opuštěného tábora.
Jenže pořád chybělo to nejdůležitější. Měsíc byl bledý a noc se přes okraj stále třepila.
Nakonec dorazili k dávné solné pláni, která se za tmy leskla jako rozlité zrcadlo. Uprostřed plochy ležel tmavý uzel stínu, jaký tam nikdy nebýval. A v jeho středu cosi slabě pulzovalo.
„To je srdce noci,“ zašeptal Sárim. „Bez něj se všechno ostatní rozpadá.“
Jenže srdce noci hlídal pouštní vír, bytost ze starého prachu a zapomenutých šepotů. Požíral světla, která zůstala bez dozoru, a rád si bral to, co nepatřilo nikomu dost pevně.
Lina se velblouda chytila za srst.
„Co budeme dělat?“
Sárim chvíli mlčel. Pak se narovnal a zatřásl hřbetem. Hvězdný plášť na něm zazvonil slabým světlem. Rozběhl se vpřed přes solnou pláň tak lehce, až to vypadalo, jako by běžel po obloze. Vír se vzepěl proti němu, ale Lina mezitím rozvinula svůj modrý šátek a zachytila do něj rozptýlené hvězdy kolem. Ty se rozzářily tak prudce, že vír na okamžik zaváhal.
To stačilo.
Sárim se natáhl, uchopil srdce noci zubisky jemně jako vzácný kámen a jediným mocným pohybem ho znovu usadil do středu svého nočního pláště. V té chvíli se vše změnilo. Tma se spojila, hvězdy se rozestoupily na svá místa a měsíc zjasněl jako čerstvě vyleštěné stříbro.
Poušť se znovu ponořila do opravdové noci.
Když bylo po všem, Sárim dovedl Linu zpátky ke karavaně. Dívka mu poděkovala a na rozloučenou mu uvázala svůj modrý šátek kolem hrdla.
„Aby sis pamatoval, že i noc někdy potřebuje pomoc,“ řekla.
Od té doby nosil Sárim noc přes poušť dál, ale modrý šátek mu na hrdle zůstával jako tichá připomínka. Kdykoli jej lidé zahlédli pod hvězdami, mysleli si, že je to jen kus tmy zachycený ve větru.
Jedné noci se však na obloze objevilo nové souhvězdí. Tvořilo tvar velblouda s malým šátkem u krku.
A Sárim pochopil, že někdo nahoře si jeho práce všiml víc, než čekal.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
