Matylda sbírala ztracená slova. Slova se totiž ztrácejí častěji, než si lidé myslí. Někdo chce říct „promiň“, ale zastaví se. Někdo chce poprosit o pomoc, ale stydí se. Někdo chce říct „mám tě rád“, jenže se bojí, že to bude znít hloupě.
Nevyslovená slova pak padají pod stoly, zachytávají se v šálách nebo odlétají otevřeným oknem. Matylda je nacházela. „Děkuji“ ukládala do pravého rohu. „Promiň“ do levého. „Zůstaň“ schovávala nejopatrněji, protože bývalo křehké.
Jednoho dne našla slovo, které nedokázala přečíst. Bylo tmavé a těžké a nijak se nechtělo zařadit. Matylda s ním létala po městě a zkoušela, komu patří. Až na lavičce v parku seděl starý pán s fotografií domu v ruce.
Slovo se rozzářilo. Matylda ho pustila. Dopadlo mu do klína a konečně promluvilo. „Stýská.“ Starý pán se nadechl. „Ano,“ řekl. „Stýská se mi.“ A slovo se rozpustilo.
Matylda tehdy pochopila, že některá slova nejsou ztracená proto, že je lidé nechtějí říct. Jen ještě nevědí, jak se jejich pocit jmenuje. Od té chvíle už slova jen nesbírala. Začala je vracet.
Jednou položila „promiň“ na parapet dvou sester, které spolu dlouho nemluvily. Jindy upustila „děkuji“ před pošťáka, jenž celé dny nosil lidem dopisy a málokdo mu něco řekl. A jednou donesla malé „neboj se“ do pokoje dítěte, které mělo první noc spát bez rozsvícené lampy.
Matylda nemohla lidi nutit, aby slova použili. Mohla jim je jen položit nablízku. A právě v tom byla její největší práce. Časem si všimla, že její hnízdo je stále prázdnější. Lidé ve městě si začali více říkat věci, které dřív zadržovali. Ne všichni a ne vždy, ale častěji.
Matylda z toho měla radost. Jednoho večera našla na větvi poslední malé slovo. Bylo zlaté. Začni. Neodnesla ho nikomu. Nechala si ho. Protože pochopila, že i ona může někdy potřebovat připomenout, že nestačí jen hledat slova druhých. Člověk musí umět vyslovit i ta vlastní.
A tak druhý den poprvé zakrákala na starou cukrářku: „Ta lžička je u mě.“ Paní cukrářka se nejdřív lekla, pak se rozesmála. A Matylda zjistila, že pravda je někdy těžká jen do chvíle, než ji pustíme z hnízda ven.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
